Tereza Vávrová, EUROSKOP, 17. června 2009
Poslední volby do Evropského parlamentu? Ve znamení nízké volební účasti, posunu do pravého středu a několika ultra pravičáků, jimž sekunduje několik nečekaných objevů. Co tedy přinesly výsledky těchto eurovoleb podle analýzy týdeníku The Economist z 13. června?
Konzervativní, rozmrzelý, obávající se imigrace a rozhodně bez nálady akceptovat další politické skandály – takový byl podle Economistu profil voliče hlasujícího v proběhnuvších eurovolbách. Kampaním do EP obvykle vévodí národní témata, i proto je obtížné je interpretovat. Ovšem tentokrát se dají bez pochyby vysledovat širší trendy.
Krize – na níž doplatila levice
Levice, i ta umírněná, vesměs ztratila body s nástupem ekonomické krize – tedy té krize, která by jí normálně byla šitá na míru, neboť jasně odkazuje na nezřízenost volného trhu. Nestalo se tak a na rozdíl od levice si pravá část okolo středu svou podporu udržela nebo poklesla jen nevýznamně. Protestní hlasy si z volebních místností odnesli populisté a krajní pravice, na jejichž bohatém programu mimo jiné najdeme uzavření hranic, vypovězení přistěhovalců a rozpuštění EU.
EP letos vynaložil neobvyklé úsilí na to, aby zvrátil klesající zájem o eurovolby. Evropská města zaplavily hravé plakáty, na sociálních sítích typu Facebook se objevily výzvy a skupiny „Jdu volit do EP, dokonce vznikly i lákající spoty na YouTube. Ani to však nepřineslo změnu. Průměrná účast klesla na 43%, což je nejméně od roku 1979.
Začněme s příklady. Britský vztah k Unii zůstal tradičně nejednoznačný i po volbách, v nichž voliči – nespokojení z recese, otrávení z vládních skandálů a obrovských parlamentních výdajů – masově opustili dominantní Labour Party. Premiér Brown se ziskem pouhých 16% hlasů sledoval posunutí své strany až na 3. místo, za konzervativce a Nezávislou stranu, jež chce opustit řady EU.
Šéf konzervativců Cameron chce dokonce vybudovat vlastní frakci, zatím přizval českou ODS a polskou stranu Právo a spravedlnost. Jeho snaha možná nevyjde, pro novou frakci by potřeboval 7 různých politických stran. Každopádně trend zájmu o strany, které se profilují jako ochránkyně hranic, stoupá.
V Nizozemí chce Wildersova Strana Svobody zakázat Korán, omezit EP a z Unie vykázat Bulharsko a Rumunsko. Finští Praví Finové získali jedno křeslo, přestože jsou stranou odnikud. Maďarský xenofobní Jobbik ukořistil 3 křesla a prosadila se i další krajně pravicová uskupení v Rakousku, Dánsku, Řecku, Itálii a na Slovensku. Krajní levice uspěla jen s jedním křeslem v Dánsku.
Tři hlavní rodiny…
Může za všechno skutečně nenadálá recese? Finanční krize překvapivě automaticky nesmetla úřadující politiky, podotýká The Economist. Ve Francii uspěl Sarkozy a opoziční socialisté měli dost co dělat, aby unikli propadu na třetí místo. Na paty jim totiž šlapou Zelení, kteří zaznamenali úspěch i v sousedním Německu. Kde podobně dopadla i středolevicová SPD, která získala zatím svůj nejhorší výsledek. I v Itálii zvítězil na celé čáře Berlusconi, a to i přes skandály ze soukromého života.
EP tedy budou na dalších 5 let dominovat středopravá uskupení. Zdá se, že tyto síly podpoří kandidaturu José Manuela Barroso na předsedu Evropské komise. Jinak se každodenní jednání v EP příliš nezmění, neboť podle slov předsedy lidovecké frakce Wilfrieda Martense: „všechny tři hlavní politické rodiny, které spolu založily Evropu, musí i nadále spolupracovat.
Ale půjde to, ptá se The Economist. Podíváme-li se na politiky, kteří vyhráli eurovolby, mnozí z nich se zabývali primárně národními tématy s tím, že je to někdo jiný, kdo voličům ztěžuje život. Kancléřka Merkelová vyhlásila šrotovné a podporu Opelu v čas, aby podpořila dojem kvalitní a starající se vlády. Sarkozy označuje Evropu za „gigantickou verzi Francie, která ochrání své obyvatele před ošklivou zahraniční konkurencí.
Eurovolby ukázaly, že výdobytky Unie jako jednotný trh a otevřené hranice jsou ohroženy populisty a nacionalisty. Někdo by měl tyto evropské jedinečnosti začít chránit a možná to není úkol pro EP, podotýká Economist. Možná je zapotřebí něčeho jiného – třeba větší prostor pro národní parlamenty, protože od experimentu, jakým podle Ekonomistu EP stále ještě je, se nic takového pravděpodobně čekat nedá.
Autor: Tereza Vávrová, Euroskop