Adam Černý, Hospodářské noviny, 19. června 2009
Unijní předsednická premiéra se Česku příliš nevyvedla. Je úplně jedno, co, kdo a jak doma vysvětluje, ale venku nikdo nepochopí, že sestava, která měla předsednictví na starosti, se uprostřed práce odporoučela. I v politice platívá, že rozbité střepy je třeba zamést a snažit se neopakovat včerejší chyby.
Jedna velká se rýsuje: která předsednická země by promarnila šanci využít své pozice při obsazování míst v jedné z klíčových institucí unie, Evropské komisi? Jenže obzor obou velkých stran se zúžil na předvolební kampaň a debata, koho z Česka na dalších pět let vyslat do Bruselu, je u ledu. A to v době, kdy v předpokoji takřka jistého příštího předsedy EK se předbíhají vyjednávači z celé sedmadvacítky.
Česká provinční optika jako první vidí komisařský plat. Ale pro většinu zemí je vyjednání pozice pro toho či onoho kandidáta otázkou prestiže. Tady je užitečná francouzská lekce. Před pěti lety z Paříže do Bruselu vyslali jistého Jacquese Barrota jen proto, že měl kdysi jakési domácí zásluhy a bez ohledu na to, že s evropskou politikou neměl takřka žádné zkušenosti. Jedna ze čtyř velkých zemí Evropské unie tak dostala portfolio dopravy načančané titulem místopředsedy Evropské komise. Tady je vysvětlení, proč Nicolas Sarkozy letos nechce nic ponechat náhodě a má nachystány nejméně dvě až tři osobnosti, u kterých snadno zdůvodní, že si zaslouží i dostatečně významný resort.
A mezitím v Česku ticho po pěšině. Ve chvíli, kdy je ve hře národní zájem – ne ten zapškle buditelský, ale zcela reálně hmatatelný -, partajní předáci přepočítávají volební modely.
Nejvyšší čas se probrat. Jinak se po českém předsednickém karambolu dočkáme ještě české komisařské boty. Strana, která se na podzim po volbách dostane k veslu, si možná nakonec prosadí svou figuru. Ale na tu pak zbude jen taková pozice, že na ní bude po česku řečeno zajímavý jen její plat.
Autor: Adam Černý