25.06.2009
čtk
Ministři životního prostředí členských států Evropské unie se podle diplomatických zdrojů předběžně dohodli na razantním snižování emisí u velkých průmyslových podniků. Nové emisní standardy, které počítají se zavedením nejmodernějších technologií, budou muset například elektrárny splňovat do roku 2016. V některých případech ale bude možné využít výjimky až do roku 2020.
Předběžnou dohodou projednávání směrnice na evropské půdě nekončí. Do projednávání je totiž zapojen i Evropský parlament, s nímž musí členské státy najít shodu. Ani mezi nimi však nepanuje jednota. Podle informací ČTK nebyl dnešní souhlas jednomyslný, ale proběhl kvalifikovanou většinou.
Některé země kritizují, že nová směrnice přináší i velké finanční náklady. Experti proto očekávají, že zhruba devět členských států využije výjimky, která jim umožní částečně odložit platnost směrnice a například některé elektrárny provozovat až do chvíle, než jim vyprší životnost. Jiné státy před podobnými ústupky varují.
Návrh, který mění směrnici o průmyslovém znečištění z roku 1996, známou také pod zkratkou IPPC, by se měl dotknout celkem 52.000 průmyslových podniků v Evropské unii, z nichž má v současnosti ale jen zhruba polovina příslušné povolení ke svému provozu. Pravidla pro provoz průmyslových podniků se navíc napříč členskými státy liší, nová legislativa je má sjednotit.
Průmyslové podniky však nemají jen snížit emise skleníkových plynů, jak o to EU usiluje v boji s klimatickými změnami, ale nové standardy se týkají i znečištění vodních zdrojů či půdy. Oxid uhličitý, tedy nejznámější a nejčastější skleníkový plyn, jenž údajně stojí za klimatickými změnami, naopak v textu směrnice zmíněn není a standardy pro něj nejsou stanoveny. To se také nelíbí ekologickým aktivistům.
Navzdory rostoucím stále častějším varováním vědců (před klimatickými změnami) Evropa promeškala příležitost jak se zbavit špinavých uhelných elektráren, uvedl Mark Johnston z organizace WWF. Pokud by oxid uhličitý do směrnice nakonec pronikl, což je teoreticky stále možné, znamenalo by to výhledově smrt klasických uhelných elektráren.
Každá nově postavená uhelná elektrárna by totiž musela být vybavena nejmodernější technologií, v tomto případě například systémem na skladování oxidu uhličitého podzemí, který je velmi nákladný a zatím se jen testuje. Časem by se ale tato technologie musela objevit i ve starších elektrárnách a pokud by se tak nestalo, průmyslový podnik by byl uzavřen.
Autor: Euroskop
