Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 1. července 2009
Mělo to být mnohem větší drama. Jeden mladý právník to zlomyslně vystihl: Zatímco od českého Ústavního soudu nikdo nečekal, že by měl odvahu potopit Lisabonskou smlouvu, německý soud by toho schopen byl. Ale v Karlsruhe rozhodli tak jako v Brně. Lisabon překonal jednu z posledních vážných překážek.
K přečtení hutného německého nálezu o 421 článcích je nutná jistá dávka sebezapření. Výsledek je však překvapivý: od českého se liší víc v uměleckém dojmu než ve výsledku. Karlsruhe i Brno říkají: Evropská unie se nezměnila v superstát, „pány smluv pořád zůstávají členské země. (Jak upozornil právní expert Zdeněk Kühn, Němci dokonce v bodě 338 souhlasně citují český nález. Je nevídané, aby názorový vůdce evropských soudů takto vyjádřil uznání vůči intelektuálním schopnostem kolegů z „Východu).
Německý i český soud se prohlásily už dávno za „strážce mostu, po němž do národního práva přecházejí evropské předpisy. Toto své poslední slovo znovu potvrdily i při schválení Lisabonu. Otázka jen zní, zda by český strážce uměl opravdu spustit závoru, nebo by počkal až na německého wachtmeistera.
Umělecký rozdíl spočívá v německé důraznosti a sebevědomí. Oba soudy žádají jasná pravidla, za jakých podmínek umožní národní parlamenty přenášet nové pravomoci na Brusel (a jak využijí novou možnost, aby se v předstihu vyjadřovaly k návrhům unijních zákonů).
Zatímco český soud to jen „znovu připomněl, německý rovnou nařídil, že do přijetí příslušného zákona nesmí ratifikace pokračovat (Češi už zákon mají). Brno dalo Lisabonu zelenou, Karlsruhe předstírá oranžovou, výsledek je týž: teď je na řadě Irsko. A jak to dopadne?
Bruselský zpravodaj Financial Times se na svém blogu vyznal, že by si už přál toto „masochistické úsilí EU o reformu vlastních institucí nějak ukončit. Irský eurokomisař Charles McCreevy (ten, který před prvním tamním referendem upřímně řekl, že Lisabonskou smlouvu nečetl „a nikdo normální taky ne) se zase nechal slyšet, že kvůli své nečtivosti by Lisabon neprošel referendem „v 95 % zemí EU.
Momentálně to ale vypadá, že by Irsko mohlo patřit k 5 % výjimek. A EU by se pak po letech masochismu mohla věnovat něčemu jinému.
Autor: Tomáš Němeček