Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 8. července 2009
Co si vlastně myslíte o Obamovi, zeptal se německý Spiegel Henryho Kissingera. V podtextu bylo očekávání, že přijde výsměch starého lišáka mladému kolouškovi, ale Kissinger promluvil s respektem: „Obama je jako šachista, který hraje simultánku, a začal neobvyklým otevřením. … Zatím jsme pořád ještě v úvodní fázi a proti ní nemám námitek.“
To platí i pro návštěvu amerického prezidenta v Rusku. Někoho už může třetí stejné otevření lehce unavovat. Tak jako v Praze a v Káhiře, i tady zahrál v lichotivém projevu na ješitnost hostitelů. V Obamově projevu nechyběl citát z Puškina, hold obětem v druhé světové, chvála ruských umělců („představili nám nové formy krásy), vědců („pomohli nás dostat do kosmu) a sportovců („jako obyvatel Washingtonu si i dnes užívám přínosu Rusů, konkrétně Alexandra Ovečkina). Jen tentokrát byla nastraženost publika větší; velké ovace nepřišly.
Nad hlavním bodem – odzbrojovacím plánem – se konzervativní kritici chytají za hlavu. Obama předběžně dohodl s Medveděvem snížení počtu jaderných strategických hlavic (z 2200 na 1500 až 1675) i jejich nosičů. Přitom Amerika udělá reálné škrty, kdežto Rusové odepíšou zbraně, které by tak či tak šly do šrotu, napsal ve Wall Street Journalu profesor obranných studií Keith Payne. Stejně to hodnotí ruský vojenský analytik Pavel Felgengauer.
Za to Obama získal jen málo viditelného: Rusko umožní Američanům zásobování jednotek v Afghánistánu. Prezident také jasně odmítl obětovat protiraketový štít nebo možné rozšíření NATO do Gruzie a na Ukrajinu. Ale zkusil také zahrát na rozpory v Kremlu.
Před cestou Obama v rozhovoru pro AP chválil prezidenta Medveděva, zatímco ruský muž č. 1 Putin žije podle něj „jednou nohou v starých časech. Celá návštěva vyzněla jako sázka na Medveděva a na alternativy k Putinovi. (Podobně hledá Obama skuliny v zdánlivě monolitickém Íránu.)
Zatím je to všechno jen otevření hry, zkoušení možností. Třeba opravdu uhraje simultánku tak, aby výsledkem byla 1) kontrola nad íránským jaderným programem, 2) otevření íránských plynových zásob pro svět (včetně plynovodu Nabucco do EU), 3) aniž by se Rusko cítilo odstrčené mimo hru. Za to vše by těch 700 jaderných hlavic stálo.
Autor: Tomáš Němeček