Ondřej Soukup, Hospodářské noviny, 14. července 2009
Joschka Fischer může po včerejšku oslavovat. Před necelými dvěma týdny podepsal kontrakt s konsorciem pro výstavbu plynovodu Nabucco a nyní byla v Ankaře podepsána dlouho odkládaná dohoda, že stavět se snad skutečně začne. Jeho nová role lobbisty pro potrubí, které má přivést do Evropy plyn ze Střední Asie mimo území Ruska, nemohla začít lépe.
Úkolem bývalého německého ministra zahraničí bylo především pomoci přesvědčit Turecko, aby odvolalo své výhrady vůči projektu, který pro Ankaru není podle jejího názoru dostatečně výhodný. Joschka Fischer je pro tuto roli jako stvořený.
Z dob svého aktivního politického života si uchoval širokou síť kontaktů. V Ankaře také dodnes nezapomněli, že to byl právě Fischer a jeho Zelení, kteří byli a jsou pevnými zastánci vstupu Turecka do Evropské unie. Hodit se budou také jeho kontakty v Bulharsku a Rumunsku, zemích, které láká konkurenční ruský projekt South Stream.
Právě na tomto poli se Fischer nepochybně utká se svým někdejším šéfem Gerhardem Schröderem. Ten se několik týdnů poté, co v roce 2005 prohrál volební souboj s Angelou Merkelovou, stal předsedou představenstva konsorcia pro výstavbu plynovodu Nord Stream, vedoucího z Ruska do Německa po dnu Baltského moře.
Jeho postup vyvolal kritiku, protože Schröder smlouvu o stavbě Nord Streamu sám coby německý kancléř podepsal. Podezření, že šestimístný plat v dceřiné firmě Gazpromu je odměnou za prosazení projektu, důrazně odmítá, pochybovače ale rozhodně nepřesvědčil.
Objevil se i nový akademický termín „schröderizace, popisující snahu Ruska kupovat si evropské politiky místy v dozorčích radách se skvělými platy. Skandál ale byl tak velký, že když si Gazprom podobným způsobem chtěl zavázat Romana Prodiho, ten raději s díky odmítl. Schrödera to ale nijak zvlášť mrzet nemusí, stal se v mezičase jedním z ředitelů ropného koncernu TNK-BP. Jen do politiky se už na rozdíl od Joschky Fischera vrátit nemůže.
Autor: Ondřej Soukup