10.08.2009
čtk
Americký prezident Barack Obama dal Íránu čas do konce září, aby odpověděl na jeho nabídku k jednání. Ale vzhledem k tomu, že islámská republika je zmítána nejhoršími vnitřními nepokoji za poslední desetiletí, zdá se nanejvýš pravděpodobné, že tento termín nesplní. Otázka je, co pak udělá Obama. Podle analytiků má jen málo možností a ani jednu z nich nelze jednoznačně označit za dobrou, napsala dnes agentura Reuters.
V zásadě existuje několik scénářů. Prvním řešením jsou hospodářské sankce. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád má starosti se svou legitimitou, jež v povolebních nepokojích dost utrpěla, a odpovídat na Obamovu nabídku zřejmě nepatří mezi jeho priority. Podle analytiků se Washington musí podle toho zařídit a při svém rozhodování s tím počítat.
Obama řekl, že svou politiku vůči Íránu podrobí analýze a že ji bude konzultovat se spojenci na summitu nejbohatších zemí světa G-20 koncem září. Jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová už hovořila o tvrdých sankcích. Americký Senát schválil zákony, jež americkým společnostem mohou zakázat prodávat benzin a další ropné produkty Íránu, jinak od ministerstva energetiky nedostanou zakázky na dodávky ropy do amerických strategických rezerv. Sněmovna reprezentantů už přijala zákon, který zakazuje americké vývozní a dovozní bance poskytovat úvěry, pojištění nebo půjčky zahraničním ropným společnostem, které dodávají ropu do Íránu anebo Íránu pomáhají rozšiřovat jeho rafinérské kapacity.
Je vysoce nepravděpodobné, že by Obama, jehož zahraniční politika klade důraz na spolupráci se spojenci, uvalil na Írán jednostranné sankce, ale získat široký mezinárodní souhlas s novými sankcemi bude podle analytiků a diplomatů velmi obtížné.
Vedle amerických opatření také OSN dosud přišla se třemi koly sankcí vůči Íránu a vypadá to, že nemá sebemenší chuť pouštět se do dalších. Čína a Rusko, dva klíčoví obchodní partneři Íránu, daly najevo, že v současné době nové sankce nepodpoří. Evropská unie je v pohledu na sankce hluboce rozpolcena.
V úvahu by mohlo přicházet i vojenské řešení. Není žádné překvapení, že Obama toto řešení upřednostňuje ze všech nejméně. Šéf sboru náčelníků štábů admirál Michael Mullen v červenci prohlásil, že vojenský úder na Írán by měl velmi destabilizující účinek na Blízký východ a měl by nepředvídatelné dopady na zájmy spojenců USA v regionu. Není to o tom, zda udeřit nebo ne, ale o tom, zda úder může být efektivní, řekl už v roce 2006 námořní generál Anthony Zinni. Podle jeho slov by úder jistě mohl být do určité míry efektivní, ale otázkou prý je, zda USA jsou připraveny na všechno, co by po vojenském útoku následovalo.
Americký útok na Írán by také podkopal Obamovo úsilí vyjít s muslimským světem a daleko do budoucna by odsunul vyhlídky na řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Navíc je třeba počítat s tím, že vzrůstající obavy vyvolává skutečnost, že potenciální útok na Írán nemusí vyjít od USA, ale od Izraele, který se obává, že Írán by svou jadernou bombu, pokud by ji vyvinul, použil proti židovskému státu.
Když přísnější hospodářské sankce jsou v blízké budoucnosti nepravděpodobné a vojenská akce nepřipadá v úvahu, tak co zbývá? Podle expertů jediné – pokračovat v jednání. Američtí činitelé vědí, že je v zájmu národní bezpečnosti Spojených států s Íránem jednat. Obama už dal najevo, že ví, že předchozí úsilí o izolaci Íránu zkrachovalo.
Írán neřekl ne jednání s Washingtonem a zřejmě se pokusí hrát o čas, jak to úspěšně činil při jednání se západními mocnostmi o svém jaderném programu, o němž hovoří jako o způsobu, jak získávat elektřinu, zatímco západní země se bojí, že by ho mohl použít k výrobě jaderné zbraně.
Pokud chce Obama získat podporu pro budoucí sankce, musí podle analytiků nejdříve přesvědčit mezinárodní společenství, že jednání s Íránem myslí vážně, a zvrátit desetiletí americké politiky izolace Íránu. Stažení své olivové ratolesti příliš brzy by mohlo zvýšit pochyby o odhodlání Washingtonu udělat za minulostí tlustou čáru. To bude Obamovo dilema, jemuž bude muset v září čelit. Pokud neudělá nic, riskuje, že bude vypadat jako slabý, a Izrael by se mohl pokusit vzít věci do vlastních rukou. Otázkou je, kolik času, a zda vůbec nějaký, je Obama ochoten Íránu poskytnout.
Autor: Euroskop
