13.09.2009
čtk
Pokud islandská kandidatura na členství v Evropské unii vyústí v přijetí tohoto ostrovního státu do unie, ocitnou se Norové takřka v úplné izolaci tváří v tvář téměř třicetičlennému evropskému bloku. Případný vstup Norska do EU je však i přesto hodně vzdálený a debata o něm je v současnosti v norském království prakticky mrtvá, píše agentura AFP.
Občané Norska ve dvou referendech v letech 1972 a 1994 členství v EU zamítli a v kampani před nadcházejícími parlamentními volbami vypsanými na 14. září se téma Evropy přešlo všeobecným mlčením.
Dvě nejsilnější politická uskupení, dosud vládnoucí Norská dělnická strana (NAP) a populistická pravicová Strana pokroku (FP), se o postoji k EU ve svých programech prakticky nezmínila.
U NAP je důvodem především skutečnost, že ve vládní koalici spolupracuje se dvěma euroskeptickými uskupeními – Socialistickou levicovou stranou (SV) a Stranou středu (SP). „Naše spolupráce spočívá na dohodě… že se Norsko nepřipojí k Evropské unii,“ citovala představitele NAP agentura AFP.
Strana pokroku se odmítá k tématu sjednocené Evropy vyjadřovat a odkazuje na výsledky poněkud zastaralého lidového hlasování.
„EU hraje v politických dějinách Norska velmi speciální roli. Všeobecně lze říci, že tato otázka je traumatizující,“ konstatoval Henning Olaussen, předseda euroskeptické lobby Nei til EU.
Obě referenda doprovázely vášnivé diskuse, které se točily především kolem údajně nedemokratického a byrokratického charakteru EU, otázky zemědělství a rybolovu.
„Referenda se podobala téměř občanské válce,“ zavzpomínal Paal Frisvold, šéf Hnutí pro Evropu. „Pamatuji si, jak v roce 1972 můj dědeček šest měsíců odmítal večeřet v našem domě, protože můj otec hlasoval pro EU,“ řekl Frisvold AFP.
Vzhledem k nejednotným postojům členů politických stran a s ohledem na stále negativní výsledky průzkumů veřejného mínění v současné době nikdo v Norsku nepředpokládá, že by nová kandidatura byla možná během funkčního období příští vlády, která setrvá u moci do roku 2013.
Eurofilové nicméně doufají, že eventuální vstup Islandu do EU, který si Reykjavík přeje v roce 2012, přispěje v Norsku k obnovení debaty o členství v Evropské unii.
Norsko je členem Evropského hospodářského prostoru (EHP), který sdružuje kromě něj také Island, Lichtenštejnsko a 27 členů Evropské unie. V jeho rámci se Oslo již nyní z velké části řídí směrnicemi Bruselu, přičemž však nemůže ovlivňovat jeho koncepci.
„Norsko je vpravdě již členem EU, pouze se čtyřmi výjimkami – s výjimkou rybolovu, zemědělství, eura a, což je tragické, hlasovacího práva v evropských institucích,“ napsal nedávno Lars Groth, kandidát Konzervativní strany Höyre, která je jedinou formací vyslovující se otevřeně pro členství v unii.
Norsko, jež patří mezi největší ropné velmoci světa, překonalo hospodářskou krizi lépe než ostatní evropské země, především pak lépe než Island, který postrčilo do náruče Evropy zhroucení jeho ekonomiky.
S využitím petrodolarů, které Norsko již řadu let střádá do státního fondu, jehož velikost dosáhla koncem června 277 miliard eur, se norské vládě podařilo úspěšně zmírnit recesi, jak co se týče délky jejího trvání, tak jejího rozsahu.
Stalo se tak do té míry, že nálepka „klub bohatých“, kterou euroskeptici v roce 1994 označovali EU, by se podle některých názorů dnes mohla obrátit proti nim.
„Tento argument jsem skutečně slyšel. Ale Norsko je zemí, která přispívá do OSN nejvíce v přepočtu na jednoho obyvatele. Dáváme jedno procento našeho hrubého domácího produktu na pomoc rozvojovým zemím a východoevropským zemím poskytujeme miliardy korun prostřednictvím EHP,“ říká Olaussen.
Autor: Euroskop
