Marie Bydžovská, Euroskop, 15. září 2009
Bývalý prezident JAR a držitel Nobelovy ceny míru Frederik Willem de Klerk se v Praze zúčastnil konference „Mír, demokracie a lidská práva v Asii“, pořádané Nadací Forum 2000. Při této příležitosti navštívil i Ústav mezinárodních vztahů, kde přednášel na téma „Třetí svět a globalizace“ – a zároveň zodpovídal na dotazy, týkající se v drtivé většině Afriky.
Současnou dobu považuje bývalý jihoafrický prezident, který se podílel na pádu apartheidu, za historicky přelomové období, o kterém se budou v budoucnosti studenti učit jako o počátku globalizace. Proces globalizace je podle něj dokonce významnější přelom, než průmyslová revoluce v 19. století.¨
Ačkoliv globalizace má mnoho kritiků, kteří se hlasitě ozývají snad na všech významnějších setkáních skupiny G8, MMF nebo Světové obchodní organizace, přináší nepopiratelné výhody na všech místech planety.
Frederik de Klerk a Nelson Mandela na světovém ekonomickém fóru v Davosu, rok 1992. (Foto: Archiv)
Na indexu rozvoje, sledovaném OSN (srovnává průměrný příjem, naději na dožití a vzdělání obyvatelstva) ukázal bývalý prezident JAR, že život ve dvou nejlidnatějších zemích světa – v Číně a v Indii – se výrazně zlepšil a totéž se stalo i na jiných místech planety. Z velké části k tomuto zlepšení přispěla právě globalizace.
„Nestačí, aby vše fungovalo u nás, v globalizovaném světě nás ovlivňuje i vzdálený kout planety, řekl de Klerk. A dodal, že globalizace proto předkládá lidstvu neodkladné výzvy – je třeba zajistit, aby přinesla dlouhodobý užitek všem lidem.
Problematická Afrika
Podle indexu lidského rozvoje se Třetí svět zmenšuje a za několik desetiletí by se celý svět mohl stát Prvním světem, soudí optimisticky de Klerk. Nicméně mimo tento trend stojí nejchudší kontinent, Afrika, kde nejenže dochází k pomaleji k pokroku, ale dokonce v některých zemích nastal pokles. Pomoc Evropy se musí proto soustředit právě tam. A dalším důvodem pro soustředění evropské pomoci na Afriku je její koloniální minulost.
Hospodářský rozvoj podle de Klerka úzce souvisí s politickým. V Africe existuje bludný kruh: chudoba-konflikt-tyranie, který je nutné přetnout.
Čínské zasahování v Africe představuje podle držitele Nobelovy ceny míru opravdové riziko především pro malé státy. V jejich případě může dojít až k jakési „ekonomické kolonializaci. Čína se nejen snaží získat z těchto zemí jejich nerostné suroviny, ale tlačí na ně i v politickém ohledu: jak mají volit v OSN nebo k jaké mezinárodní skupině se připojit.
Regionální integrace, která má v Africe mimo jiné podobu Africké unie, představuje způsob, jak reagovat na globalizaci. Každá osoba má vícero identit (příslušnost k národu, oblasti, kontinentu, atd.) a správný přístup spočívá v rovnováze. Lidé by neměli být nuceni si mezi identitami vybírat – a regionální integrace jim proto může být prospěšná.
De Klerk mluvil i o vysoce aktuální problematice sankcí EU proti režimu zimbabwského prezidenta Mugabeho. Sankce by měly zůstat poslední možností při vážných krizích. Pokud nepřinesou za čtyři roky žádné výsledky, mají být přehodnoceny.
Poukázal na příklad JAR v době apartheidu, kdy sankce nepřinesly výsledky, jež se od nich očekávaly a naopak byly kontraproduktivní. Nejenže nepomohly obyčejným lidem, ale ještě pozdržely příchod potřebných změn. Změny v JAR přinesl místo sankcí ekonomický rozvoj a stejně tomu je v případě Číny, tvrdí de Klerk.
Autor: Marie Bydžovská
