Marie Bydžovská, Euroskop, 26. září 2009
Ve čtvrtek 24. září uspořádala Asociace pro mezinárodní otázky ve spolupráci s Odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády konferenci „České předsednictví v kontextu česko-francouzsko-švédské spolupráce“. Cílem konference bylo identifikovat v kterých oblastech se v rámci francouzsko-česko-švédského předsednického tria podařilo úspěšně spolupracovat a v kterých oblastech spolupráce naopak zadrhávala.
Konferenci zahájil francouzský velvyslanec Charles Fries a švédská ambasádorka Catherine von Heidenstam. Charles Fries hodnotil minulou spolupráci Česka a Francie, Catherine von Heidenstam se zaměřila na očekávané výzvy probíhající švédského předsednictví. První panel se věnoval spolupráci při řešení patrně nejpalčivějšího problému osmnácti měsíčního předsednického tria – hospodářské krize. Zahájil jej ředitel Centra pro Evropskou reformu (CER) Charles Grant, který (ač je původem z Lisabonské smlouvě nepříliš nakloněné Británie) zvolil jako úvodní téma svého proslovu důležitost ratifikace tohoto dokumentu.
Jelikož zahraniční politika a hospodářství spolu úzce souvisejí, je podle něj potřeba, aby EU získala pevnější postavení na globální scéně. Lisabonská smlouva zavádí post stálého předsedy Rady a „ministra zahraničí“ a tím napomáhá potřebnému jednotnému hlasu Evropy ve světě. „EU má sice největší trh na světě, ale musí také posílit svou pozici ve světě,“ řekl Grant.
Dále se věnoval dalšímu, již méně známému, dokumentu schválenému v Lisabonu, Lisabonské strategii. Cílem strategie, kterou EU přijala v roce 2000 je zlepšit produktivitu evropského hospodářství a stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější ekonomikou.
Evropská ekonomika klesá nejen ve srovnání s Asií, ale i s USA, tvrdí ředitel CER. V některých oblastech Lisabonské strategie sice dosáhly evropské státy určitého pokroku, jako například v otázkách zaměstnávání, ve většině však selhala a především se jí nepodařilo dosáhnout hlavního cíle, zlepšení evropské konkurenceschopnosti.
Evropské hospodářství potřebuje reformy
Grant se obává následků současného odvratu veřejného mínění od anglosaského kapitalismu, který je nespravedlivě považován za viníka hospodářské krize. Odmítání anglosaského kapitalismu navíc vede i k nežádoucímu pozastavení potřebných reforem, tvrdí Grant.
Také ředitel Institutu ekonomických studií University Karlovy Michal Mejstřík varoval před bráněním potřebným změnám. Alarmující je podle něj trend pozorovatelný již několik let ve starých členských státech, kde rostou neproduktivní sektory, zatímco v Číně a USA a později i ve střední a východní Evropě rostou sektory s vysokou produktivitou. Část růstu v USA sice byla pouze bublinou, nicméně přesto považuje tento trend za hrozivý.
Změně tohoto nežádoucího trendu brání stimulační balíčky, které se snaží zachránit neefektivní odvětví, říká český ekonom. V diskuzi uvedl jako příklad automobilový průmysl, který má v Evropě příliš velkou kapacitu. Je proto třeba nechat některé podniky padnout, řekl Mejstřík.
Dalším tématem jeho řeči byla pravidla pro regulaci bankovního sektoru, která je podle Mejstříka potřeba celosvětově sdílet. Pokud na ně nepřistoupí Čína, bude to znamenat enormní problém. I proto, že tři největší státem vlastněné čínské banky poskytly obrovské stimuly, které vedly k nastartování spotřeby, ale také mohou být podnětem ke vzniku bublin v křehké čínské ekonomice.
Švédskému předsednictví doporučuje nesoustředit se pouze na vnitřní evropské otázky, ale více na tzv. emerging markets (jako například Čína), které sice přinášejí nové nejistoty, ale i výzvy.
Krize znamená příležitost zlepšit systém evropského vládnutí, tvrdí Jean-François Jamet z pařížského Science-Po. Kromě změn v evropském vládnutí je podle něj v současné době důležitá koordinace. Koordinace podle Jameta neznamená vznik jedné politiky pro všechny. Ale je nezbytná obzvláště v situaci, kdy většina států dává přednost vlastnímu protekcionismu a požaduje otevírání trhů a stimuly do ekonomiky od ostatních. Také ocenil úlohu evropských institucí a předsednictví při koordinaci přístupů jednotlivých členských států.
Úspěchy předsednictví v energetice
Druhý panel věnovaný energetice zahájil Jan Žižka z deníku E15. Připomněl úspěchy českého předsednictví při řešení Rusko-Ukrajinského sporu na začátku roku a zapojení do úsilí o diverzifikaci energetických zdrojů.
Poradce Ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc se zaměřil především na trh s elektřinou. Podle něj bylo české předsednictví v oblasti energetiky obzvláště produktivní. Podařilo se dosáhnout shody o podobě tzv. třetího energetického balíčku, směrnice o povinných zásobách ropy a směrnice o energetické účinnosti.
Švéd Mats Braun, politolog pražského Ústavu mezinárodních vztahů, porovnával české a švédské priority v oblasti energetiky. Zatímco české předsednictví zdůrazňovalo energetickou bezpečnost, diverzifikaci zdrojů a společný přístup EU, švédské předsednictví přikládá větší důležitost otázce energetiky a klimatických změn a obnovitelným zdrojům energií, tvrdí Braun.
Švédsko je tradičním průkopníkem v otázce ochrany životního prostředí a boji proti klimatickým změnám. I v cílech na snížení emisí CO2 je daleko ambicióznější než ostatní evropské země. Zatímco EU se shodla na cíli snížení emisí CO2 o 20 % a stejném podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu, Švédsko si stanovilo jako metu 40% snížení emisí CO2 a 50% podíl obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. Pokud by měl zhodnotit české předsednictví v oblasti energetické politiky, přineslo podle Brauna velmi dobré výsledky kromě oblasti boje proti klimatickým změnám.
V diskuzi k otázce obnovitelných zdrojů však později poznamenal Šolc, že pokud by ČR měla v oblasti obnovitelných zdrojů stejný potenciál jako Švédsko, které může využívat vodní elektrárny a má rozsáhlé zdroje biomasy, podporovala by je také takovou měrou.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
