Hana Chuka, EUROSKOP, 28. září 2009
Navzdory své oblíbenosti budí nový americký prezident dojem, že poprvé od druhé světové války se Američané stahují z Evropy. Nejen na tom se shodli účastníci čtvrteční konference v pražském Lichtenštejnském paláci, kde diskutovali o budoucnosti nových transatlantických vztahů a evropské politiky sousedství. Debata se uskutečnila v rámci konference na téma České předsednictví v kontextu spolupráce francouzsko-česko-švédské Trojky, kterou uspořádala Asociace pro mezinárodní otázky. (Ke konferenci viz též předešlou reportáž Marie Bydžovské.)
V prvním odpoledním panelu na téma současné a budoucí transatlantické spolupráce zasedli Michael Romancov z IPS FSV UK, Christian Lesquesne, ředitel Institutu mezinárodních studií elitní francouzské Sciences-Po, Mary Thompson-Jones, Chargé d’Affaires americké ambasády v Praze a Mike Winnersting, analytik ze Švédské agentury pro obranu.
Panelisté hovořili zejména o ochladnutí euro-amerických vztahů v souvislosti s Obamovou snahou normalizovat vztahy s Ruskem a změnách provedených v americkém programu protiraketové obrany, které de facto zrušily původní plány radaru a popudily zejména země střední a východní Evropy, které za minulé americké administrativy vystupovaly jako možná až příliš horliví spojenci USA.
Účastníci konference se shodli, že demokratickému světu nejen ve střední a východní Evropě byla v mnoha ohledech bližší politika G. W. Bushe, které dominovala síla nad diplomacií, obrana západní civilizace před globálním konsenzem a protiraketový štít. Panelisté zmínili, že strategie Baracka Obamy, který na rozdíl od svého předchůdce není „mužem studené války“, založená především na dialogu (s Ruskem) a otevřenosti (nezápadnímu světu) je sice méně konfliktní, více globální, ale o to méně přímočará a nespecifická vůči jednotlivým zemím. Řečníci v tomto ohledu poukazovali nejen na politickou orientaci a pojetí diplomacie nového prezidenta, ale také na jeho osobní priority, mezi kterými zahraniční politika – vzhledem k recesi a situaci na americké politické scéně – evidentně nezaujímá hlavní místo. Pro ostatní svět se tak jeví jako daleko méně předvídatelná, nejen v porovnání s Bushovou administrativou.
Účastníci summitu Evropské unie a šesti postsovětských republik, který začal 7. května 2009 v pražském Kongresovém centru, při společném fotografování. foto čtk
Poslední téma konference patřilo srovnání projektu Východního partnerství a Středomořské unie. Ve druhém odpoledním panelu vystoupili Antonio Missiroli, hlavní analytik European Policy Centre v Bruselu, Guillaume Klossa, prezident francouzské agentury EuropaNova, Jeff Lovitt, vedoucí pražského projektu Policy Association for an Open Society a Johanna Popjanevski z vedení Institutu pro bezpečnost a rozvojovou politiku ve Stockholmu.
Aktéři konference se shodli, že Východní partnerství a Středomořská Unie vzájemně představují výměnný obchod, který ale v žádném případě nesdružuje budoucí kandidátské země. Lovitt trefně podotkl, že zejména v případě Východního partnerství dochází k brždění jeho potenciálu vízovou povinností. Uvedl, že kvůli obavám z kriminality EU zbytečně komplikuje pohyb řadových občanů států za její východní hranicí, což ale nemá vliv na její propustnost pro nežádoucí osoby. Vyjádřil také (naivní) naději, že současné švédské prezidentství tyto vízové restrikce zruší.
Lovitt dále vyzvedl Východní partnerství v porovnání s Bruselem zavedenou Politikou sousedství zejména za konkrétní přínosy jednotlivým zúčastněným zemím a ocenil české předsednictví, které se zasloužilo o jeho vyzdvihnutí a širší povědomí. Závěrem podpořil také tureckou integraci do Evropské Unie, když prohlásil, že „ EU potřebuje Turecko více, než potřebuje Francii“. Narážel přitom na fakt, že Francie ve své pozici s integrací de facto skončila a i v případě nepravděpodobného vystoupení z EU se její začlenění do jiné regionální organizace jeví nejen jako nepředstavitelné, ale navíc geograficky nereálné. Jak správně podotkl, v případě odmítnutí Turecka naopak hrozí varianta jeho aliance s Iránem.
Johanna Popjanevski v posledním vstupu zhodnotila faktory, které potenciál Východního partnerství zbytečně zbrzdily. Na prvním místě uvedla obavy Francie, jakož i Španělska, že východoevropský projekt by zastínil Středomořskou Unii, která je v podstatě „Sarkozyho dítětem“. Dále zmínila nedostatek financí, kdy na východní projekt bylo vyčleněno pouhých 6 milionů eur.
Autor: Hana Chuka, EUROSKOP
