23.10.2009
čtk
Bývalý český prezident Václav Havel obdržel včera v Paříži čestný doktorát na prestižní vysoké škole politických věd Sciences Po za kladný vliv na světové politické myšlení. Zařadil se tak k pouhým 15 laureátům, kterým škola založená v roce 1871 toto ocenění dala.
Havel, který se v pátek ve francouzském Středisku pro mezinárodní studia a výzkum (CERI) zúčastní debaty o vlivu pádu železné opony na světové dějiny, poté odpovídal na dotazy studentů. Kromě disidentské éry a politických zkušeností z doby jeho prezidentování je hlavně zajímaly jeho názory na současnou situaci v Evropské unii.
Klaus proti všem
K průtahům s přijetím Lisabonské smlouvy, která má reformovat instituce EU, vyjádřil naději, že ji český prezident Václav Klaus po dosavadním zdráhání podepíše do konce roku a přestane napínat svět. Havel podotkl, že Klausovi díky jeho postoji radikálně vzrostla obliba u občanstva.
Působil dojmem statečného člověka, který stojí sám proti všem. A najednou se to lidem líbilo, protože oni by to nedovedli – stát sami proti všem. On si stál na svém, většina lidí si neumí stát na svém. Tak to jakýmsi způsobem delegují na někoho jiného. A to ho potom obdivují, když nemohou obdivovat sami sebe. To je jeden z možných výkladů, prohlásil Havel.
Nové uspořádání EU naráží na nedůvěru
Dlouhý čas příprav na vypracování a schválení smlouvy ale označil za přirozený, protože jde o věc novou, na kterou si mnozí potřebovali zvyknout. Proto tolik dohadování kolem toho. Pravděpodobně mnoho lidí, kteří jsou zvyklí na národní stát, se těžko smiřuje s tou představou té sdílené suverenity a s tím, že by se část těch dosud státních kompetencí měla
přesouvat do toho nadstátního útvaru. Je to cosi nového a každá nová věc budí nedůvěru, pochyby, rozpaky, řekl.
Evropská unie měla za dobu své historie bezpočet rozmanitých trápení a ještě jich bezpočet bude mít. Co je na tom báječné, historicky ojedinělé a nové, je, že toto trápení se odehrává v konferenčních sálech, a ne na bojištích, podotkl.
K možné roli nových členských zemí Evropské unie vyslovil názor, že jedné věci ještě dostatečně nevyužily. Podat svědectví o totalitním systému, jak nenápadně vzniká a jak se potom těžko odstraňuje. To je jakási historická úloha dosud nedostatečně plněná těch nových demokracií, sdělil.
Geografické a hodnotové hranice Evropy
K dalšímu rozšiřování EU řekl, že unie je definována nejen hodnotově, ale i geograficky. Někde musí začínat a někde končit. Většina válek vznikala v historii, protože byly rozmazané hranice. Mám dojem, že opravdu končí na hranici s Ruskem, upozornil. I v dějinách Ruska přece mnoho a mnoho konfliktů vznikalo jen proto, že Rusko nevědělo, kde přesně končí, řekl taky.
K dalším vztahům k Rusku řekl, že by s ním unie měla udržovat rovnocenné partnerství. K partnerským vztahům a rovnoprávnosti patří, že si vzájemně říkáme do očí, co si myslíme o počínání toho druhého. Pakliže se nám na putinovském režimu něco nelíbí, musíme to říkat. A ne to kvůli nějaké naftě nebo plynu nevidět a dávat si klapky na oči, upozornil.
Autor: Euroskop
