Adam Černý, iHNdnes.cz, 5. listopadu 2009
V tom sporu proti sobě stojí dvě nezpochybnitelná fakta. Na jedné straně jasná převaha obyvatel Itálie, z nichž takřka čtyři pětiny vnímají katolickou církev a tedy i krucifix ne jako náboženský symbol, ale jako součást národní tradice. Na druhé straně právo uznávané každým státem, kde platí odluka církve, že nikdo by neměl být proti své vůli nucen posílat své děti do školy vyzdobené symboly církve, jejímž není členem.
U italské justice převládl názor, že paní Solie Lautsiové se sice nemusí líbit krucifixy ve veřejné škole, ale že jsou součástí národní tradice a jako takové by také měly být respektovány. Tento pohled však narazil u Evropského soudu pro lidská práva, který školní krucifixy vidí jako porušení práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým přesvědčením.
Všeobecný poplach, který hýbe celou apeninskou botou, se zdá pochopitelný. Proč by lidé, jako například paní Lautsiová, která přišla do Itálie z Finska, neměli respektovat všeobecně sdílené národní tradice? Proto také kdekdo lepí k rozsudku ze Štrasburku přízviska hanebný, urážlivý, absurdní.
Ještě kousek. Ilustrační foto Euroskop
Jenže je slyšet i argumenty, které trochu tahají za uši. Například, jaká je škoda, že Evropská ústava neobsahuje jasnou zmínku o křesťanských kořenech našeho kontinentu. I méně vzdělaný člověk ví, že Evropa vyrostla na základech nejen křesťanských, ale i židovských a antických. A ti vzdělanější vědí, že Evropská ústava, i když je převlečená do nynější Lisabonské smlouvy, s Evropským soudem pro lidská práva nesouvisí. Tento soud zřídili členové Rady Evropy, mezi které patří i Rusko. Kdo by se kvůli paní Lautsiové chystal pálit modrou vlajku se žlutými hvězdami, měl by vybírat pozorně, protože vlajky Evropské unie a Rady Evropy se sobě podobají, ale nejsou stejné.
A nakonec je tu problém, s nímž se musí vyrovnat sami Italové. Vztah k národním tradicím, jako je křesťanství, je samozřejmě úctyhodný, ale měl by být také věrohodný. Všichni členové italské vlády, kteří se cítí rozsudkem ze Štrasburku tolik pobouřeni a kterým tolik záleží na vztahu ke křesťanství, by měli nahlas odpovědět na otázku, jak jejich premiér ctí a dodržuje všech deset přikázání.
Autor: Adam Černý