05.11.2009
čtk
Po rozhodnutí českého Ústavního soudu prezident Václav Klaus Lisabonskou smlouvu podepsal, což europoslanec Daniel Cohn-Bendit komentoval slovy, že to Klaus „učinil co nejrychleji, abychom všichni co nejrychleji zapomněli na celou záležitost a na jeho roli v ní“, napsal dnes slovenský deník Sme.
Zní to rozumně, neboť Klaus a česká reprezentace z této záležitosti nevyšli právě nejlépe. Nestává se totiž často, aby prezident podepsal smlouvu (čímž se stala platnou), když sám tvrdí, že jakmile smlouva začne platit, tak Česká republika přestane být suverénním státem. Kdyby tomu tak bylo, tak republiku vlastně o suverenitu připravil její prezident.
Ještě před rozhodnutím ústavního soudu jeden ze stoupenců Václava Klause napsal, že prezident nemůže být hrobníkem suverénního státu a že kdyby Klaus smlouvu podepsal, musel by se buď zbavit logiky, anebo ztratit čest. Otázku, čeho se český prezident zbavil, nebo co ztratil, necháme k posouzení jeho příznivcům. V každém případě však utrpěl těžkou a nenapravitelnou újmu, napsal list.
Svým podpisem prezident ratifikoval Lisabonskou smlouvu bez výjimky – v podobě, v jaké ji schválil český parlament, tedy i s Listinou základních práv EU. Čeští občané nabudou 1. prosince 2009 i těch práv, o něž měli přijít, až český parlament bude schvalovat přístupovou smlouvu s Chorvatskem nebo Islandem, v níž se objeví i česká výjimka.
Problém je, že v právním státě se řádně nabytá práva nemohu občanům jen tak odebrat. Navíc výjimku bude muset schválit i parlament a je velmi pravděpodobné, že ji neschválí. Česko, které požádalo o výjimku, bude samo za několik let žádat o její zrušení. Ne nadarmo se říká, že věci, na něž bychom chtěli co nejrychleji zapomenout, si pamatujeme nejlépe, uzavřel deník.
Autor: Euroskop
