07.11.2009
čtk
Ministři financí skupiny ekonomicky nejvýznamnějších zemí světa G20 budou na dnešní schůzce ve Skotsku diskutovat o tom, jak přistupovat k příliš velkým bankám, jejichž krach by mohl ohrozit ekonomickou stabilitu. Konkrétní návrh z těchto jednání však vzejde zřejmě až po řadě měsíců, sdělil dnes francouzský vládní činitel, který se schůzek účastní.
Vlády v Evropě a USA poskytly v nedávné finanční krizi na podporu bank stovky miliard dolarů veřejných peněz v obavách, že jejich krachy by byly pro ekonomiku katastrofou. Vlády se však drahým sanacím bank chtějí napříště vyhnout a především chtějí signalizovat, že dál to tak nepůjde. Vědomí, že budou nakonec stejně vládami zachráněny, vede u bank k morálnímu hazardu, tedy k rizikovějšímu chování než za normální situace.
Budeme vést debatu o problému, kdy je banka ‚příliš velká na to, aby padla‘. Zvláště intenzivně se o tom bude jednat v roce 2010, zejména v rámci Výboru pro finanční stabilitu (FSB) řekl francouzský činitel podle agentury Reuters.
Šéfové zemí G20 na zářijovém summitu požádali FSB, aby do října příštího roku předložil návrhy, které by například mohly po velkých bankách vyžadovat udržování vysoké kapitálové přiměřenosti a vysoké likvidity. FSB se skládá z činitelů ministerstev financí, centrálních bank a regulačních úřadů zemí G20.
FSB má rozpracováno asi šest projektů pro různé typy scénářů, řekl francouzský představitel. Výbor je podle něho rozhodnut uspořádat věci tak, aby bylo jasné, že permanentní přežití určitých typů finančních institucí nebude nijak zaručeno.
Banky naléhají na tvůrce regulace, aby se nezaměřovali pouze na velikost, a požadují globální přístup k problému. Jednotlivé země však již začaly podnikat vlastní kroky. Spojené státy mají svůj plán, který předpokládá vznik mocné vládní agentury, která by řešila osud problematických velkých institucí a mohla by rozdělovat ty, které pokládá za příliš velké nebo rizikové.
Kanada nebo Británie prosazují odlišné řešení v podobě bankovních posledních vůlí, to znamená předem připravených plánů pro případ krize. Takové plány by umožňovaly bankám rychlé řešení insolvence formou rozdělení nebo rozprodeje při minimálních dopadech na trhy a bankovní systém. Tato myšlenka má však své zádrhele a všechno je ještě teprve v začátcích, připouštějí činitelé vlád a centrálních bank.
Výsledkem těchto snah, zejména při prosazení posledních vůlí, může být opětná fragmentace bankovních trhů. To se nelíbí zejména Evropské unii, kde se v posledních desetiletích naopak uskutečňoval intenzivní proces nadnárodního slučování a návrhy regulace zde směřují k centralizaci a unifikaci bankovního dohledu.
Fragmentace však podle jiných může být přijatelná cena za vytvoření méně rizikového systému. V něm by pobočky bank v různých zemích spadaly pod regulaci národních úřadů.
Autor: Euroskop
