10.11.2009
čtk
Prezident Václav Klaus dnes představil svou novou knihu, nazvanou Kde začíná zítřek, ve které vyjadřuje svůj pohled na pád komunismu, devadesátá léta, současný stav české politiky, Evropskou Unii i další směřování země.
Já jsem měl pocit, že musíme k téhleté době něco zásadního říci a že se to nedá zúžit do vytržených vět a do kratičkých článků a že to chce souvislejší text, řekl novinářům při dnešním křtu knihy s tím, že je strašně smutný z toho, jak je celé to období trivializováno, zjednodušováno. Prezident upozornil také na to, že kniha nepřináší osobní vzpomínky ani pohled do zákulisí nejvyšší politiky. Není to vyprávění historek, ten se sešel s tímhle, řekl. Spíše prý jde o společenskovědní uvažování.
Klaus v knize mimo jiné znovu přichází s názorem, že komunismus skončil v roce 1989 spíše kvůli vnitřnímu kolapsu než proto, že by byl poražen z vnějšku. Dílčí disidentské pokusy – jako nikoliv masové hnutí – sice měly svůj význam, který není důvod zlehčovat, ale komunistickou moc zásadně nezneklidnily a stejně tak nezmobilizovaly žádný široce pojatý občanský protest, píše mimo jiné. Hlavním důvodem pádu komunismu podle Klause bylo, že jeho doktrína byla dávno mrtvá, komunistická moc slábla a lidé se jí přestávali bát. Tento závěr se podle Klause nelíbí zejména těm, kteří sami sebe považují za hlavní strůjce vítězství nad komunismem. S takovou nepřímou kritikou svého předchůdce na Pražském hradě Václava Havla přišel Klaus už v některých svých dřívějších vyjádřeních. Klaus sám nepatřil mezi disidenty, kteří byli komunistickým režimem perzekuovaní.
V další části knihy Klaus shrnuje své argumenty ve prospěch ekonomické transformace země v devadesátých letech, kterou jako ministr financí a premiér vedl, a znovu se vymezuje proti Havlovi. Klíčovým politickým soubojem počátku devadesátých let byl v Klausově vidění střet mezi liberalismem, který prosazoval on, a havlismem, tedy nepolitickou politikou, abstraktním lidsko-právním humanismem, občanskou společností. Termín havlismus podle Klause není míněn hanlivě, vyjadřuje prý koncepci Havla, jeho kamarádů a stoupenců. Klaus je mimo jiné kritizuje za to, že prý považovali všechny strany za nepřijatelné, nedůvěřovali trhu, věřili ve svou vlastní výlučnost a výjimečnou roli elit a ztotožnili Rusko s komunismem.
Havlismus podle Klause naštěstí v devadesátých letech nezvítězil, dodnes ale prý škodí našemu politickému systému. Tento pohled na politiku byl – až do závěrečné fáze Topolánkovy vlády – fakticky permanentně v opozici, napsal Klaus. Havlovo vidění světa podle něj v posledních letech prorostlo především pravou částí politického spektra, ač podle něj ideově patří nalevo. Levice ho prý už nemá tolik ráda, protože jí konkuruje a neshodne se s ním v zahraničně-politických otázkách.
Největší současnou hrozbou pro efektivní stát je podle Klause jeho tradiční nepřítel: ekologismus a další aktivity občanských sdružení, které prosazují skupinové zájmy a přesouvají rozhodování mimo parlamentní systém. Dalším aktuálním nebezpečím je pak podle Klause prohlubování evropské integrace.
Autor: Euroskop