Adam Černý, Hospodářské noviny, 12. listopadu 2009
Když už se čeští politici konečně v úterý shodli na osobě, kterou chtějí vyslat do Evropské komise, okamžitě zazněla stejně napínavá otázka: Jak silný resort může získat?
Šanci českého kandidáta do Evropské komise předem oslabili čeští politici. Jméno dosavadního ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho se objevilo jen o den dříve před termínem, který předsedající Švédsko stanovilo jako neoficiální mezník pro zasílání nominací. Nevůle představitelů dvou největších českých stran vzájemně ustoupit také zavinila, že Česko do Bruselu kandiduje kariérního diplomata a ne výraznou politickou osobnost.
Co třeba rozšíření?
Mezi často zmiňované resorty, o něž by měla Praha zájem, patřila energetika, protože na tomto tématu se zvláště ve svém začátku profilovalo české předsednictví. V posledních týdnech bylo zase zmiňováno životní prostředí nebo věda a výzkum. Tyto úvahy však byly značně teoretické, protože tehdy česká vláda ještě svého kandidáta nejmenovala.
Nejčerstvějším nápadem je resort rozšíření. Pokud by se ho podařilo pro Štefana Füleho vyjednat, mělo by to svou logiku. Další rozšiřování Evropské unie patří k trvalým zájmům české zahraniční politiky, a to bez ohledu na střídání vlád, což je vzácná výjimka.
Rozšiřování však v příštích letech nebude tak významný resort jako například v době, kdy v jeho čele stál Günter Verheugen, který připravoval přijetí desítky nováčků včetně Česka. V nejbližších letech se očekává nanejvýš přijetí Chorvatska nebo Islandu a vyjednávání se zeměmi západního Balkánu.
K dalším možným resortům, o něž by mohlo mít Česko zájem, patří regionální rozvoj, justice, vzdělání a kultura, sociální věci. S výjimkou prvního však jde o méně významné oblasti, například resort sociálních věcí sice disponuje vlastním slušným rozpočtem, ale členské státy si v této oblasti své pravomoci nadále silně hlídají.
Plus a minus diplomata
Při vyjednávání o konkrétním resortu je minulost kariérního diplomata pro Štefana Füleho výhodou i nevýhodou zároveň. Füle je vzhledem ke svým zkušenostem univerzální, ale také málo vyprofilovaný. Proto bude nyní mnohem více záležet na vyjednávacích schopnostech českého premiéra a jeho příslušných ministrů. Jako ministr pro evropské záležitosti by měl paradoxně Štefan Füle vyjednávat v Evropské komisi resort sám pro sebe.
Vyhlídky českého kandidáta však nezáleží pouze na něm a na politické podpoře, kterou dostane z domova. Stejnou, ne-li dokonce mnohem větší váhu, budou mít úvahy staronového předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa. Ten má sice výhradní pravomoc přidělovat resorty, ve skutečnosti však vyvažuje mnoho zájmů.
Podle tradice by složení komise mělo například odrážet aktuální složení Evropského parlamentu (červnové volby vyhráli evropští lidovci). Na důležité posty si činí nárok velké země. Například Německo má zájem o silný ekonomický resort, proto také nemá vlastního kandidáta na nově vzniklou funkci stálého předsedy Evropské rady. Ze stejného důvodu se svou komisařskou kandidaturou do poslední chvíle váhalo Švédsko, které má ve hře o vysokého představitele ministra zahraničí Carla Bildta. Při skládání komise by Barroso rád také bral ohled i na zastoupení mužů a žen. Ve vyjednávání se střetávají i zájmy velkých a menších států. Ty větší zpravidla získávají významná křesla. Ale například před pěti lety na Francii s oslabeným Jacquesem Chirakem v čele zbyla málo prestižní doprava.
S bruselskou zkušeností
I když je Štefan Füle kariérním diplomatem, a proto až na poslední měsíce české veřejnosti takřka neznámý, v Bruselu to tak docela neplatí. Svoje schopnosti ukázal letos v druhé půlce českého unijního předsednictví, kdy po pádu vlády Mirka Topolánka převzal po Alexandru Vondrovi ministerský post pro evropské záležitosti. S partnery v unii musel intenzivně jednat i v době, kdy se v Praze dohadoval závěr ratifikace Lisabonské smlouvy. Proto je Füle mezi unijními politiky jistě známější než třeba jiní dříve uvažovaní uchazeči jako třeba Vladimír Dlouhý nebo Jan Švejnar.
V souvislosti s Füleho minulostí se zmiňuje jeho členství v komunistické straně nebo studia v Moskvě. Pro Evropskou komisi samotnou to nemusí představovat problém, protože nové členské země již podobné kandidáty do Bruselu vyslaly, například nyní končící komisaři Polka Danuta Hübnerová, Maďar László Kovács nebo Estonec Siim Kallas byli v komunistické straně léta.
Podle prvního českého komisaře Pavla Teličky však pro budoucí působení Štefana Füleho nebude podstatné jen to, jak zvládne svůj resort. „Důležité bude, jak se prosadí i v kolegiu, když komise rozhoduje jako sbor, předpovídá Telička.
Autor: Adam Černý