Petr Zenkner, EUROSKOP, 12. listopadu
Evropa si často stanovuje nereálné cíle, které pak nedodržuje, komentoval při debatě v Eurocentru Praha plány na snížení emisí do roku 2020 zvláštní vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Evropská „sedmadvacítka“ je podle něj v energetických otázkách rozdělena hlouběji než se zdá.
Jak připomněl další účastník debaty, vedoucí poradců ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc, předsednictví si během šesti měsíců nemuselo na nedostatek energetických témat stěžovat – začalo lednovou plynovou krizí, v květnu proběhly důležité summity o plynovodu Nabucco a Jižním koridoru, v červnu předsednictví zakončilo přijetí třetího energetického balíčku.
Úspěchům českého předsednictví v oblasti energetiky podle Bartušky hodně pomohla lednová plynová krize, která evropské zájmy sjednotila. Šolc zase upozornil na význam krize pro propojení úvah o energetické politice a energetické bezpečnosti.
Další plynová krize? Riziko je Kyjev
Ruští a ukrajinští politici byli podle Bartušky v lednu zaskočeni, protože se jim nepodařilo Unii rozdělit a vyjednávat s každým státem zvlášť. Do Kyjeva i Moskvy jezdila stále stejná evropská delegace, která říkala to samé – zaplatili jsme za plyn a chceme ho. Švédské předsednictví v českém postoji pokračuje.
Zhodnocení priority energetika během českého předsednictví se ujali zvláštní vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška (vlevo) a vedoucí poradců ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc (vpravo). Debatu moderoval ředitel Eurocentra Praha Antonín Berdych.
Bartuška si myslí, že Rusko si opakování plynové krize nepřeje. Ta minulá ho stála hodně peněz a v Moskvě také viděli, že EU není ochotná platit více peněz za plyn. Vyslanec vidí problém a riziko spíše na Ukrajině, kde se na energetických obchodech podílí řada lidí s rozdílnými zájmy. Na druhé straně Bartuška podtrhl fakt, že větší či menší krize mezi Ruskem a Ukrajinou probíhají od roku 1992 každý rok.
EU nedokáže hrozit
Problémem energetické politiky EU je podle Bartušky neschopnost být silným partnerem. Přitom má Unie dostatek peněz i skutečné energetické zájmy. Evropa umí prosit, ale její hrozby se neberou vážně, vypíchl hlavní problém vyslanec pro energetickou bezpečnost.
Příkladem je situace ve střední Asii – Evropa již 15 let mluví o postavení plynovodů, Čína projekt během roku uskutečnila a výrazně změnila situaci v regionu. A také Ázerbájdžán si od rusko-gruzínské války uvědomuje, kdo je v regionu ochoten použít sílu.
Podle Bartušky jsou i mamutí evropské energetické koncerny příliš slabé pro vyjednávání s Ruskem, Alžírskem nebo Libyí. Hlavně západní Evropa proto bude jádrem energetického Schengenu, který má pozici EU zlepšit.
Česká republika má reálnou šanci se k této spolupráci připojit. Praha má dobré jméno, protože v 90. letech reálně udělala kroky k diverzifikaci zdrojů a energetickou bezpečnost – např. jaderná elektrárna Temelín, ropovod Ingolstadt, dodávky plynu z Norska.
Nutnost energetické strategie
Debatující se nevyhli ani otázce vztahu energetiky a životního prostředí. Podle Šolce je politika ochrany klimatu uhranutá rokem 2020, zatímco energetiká strategie se snaží vidět věci dlouhodoběji. Jaderná energetika je však základem jak pro ministerstvo průmyslu, tak pro ministerstvo životního prostředí.
Bartuška i Šolc zdůraznili, že jakékoli projekty v energetice jsou dlouhodobé a proto je nutná i deklarace politických stran o energetice, která se nebude měnit každé volební období. Česká republika musí podle Šolce ze střednědobého hlediska zabezpečit zásobování všech druhů energií z vlastních zdrojů, ikdyž to bude stát peníze navíc.
Autor: Petr Zenkner, EUROSKOP
