Adam Černý, Hospodářské noviny, 23. listopadu 2009
Po summitu zbývá rozdělit místa v Evropské komisi – Francie nechce opakovat chybu, kterou před pěti lety připustila
Rychlé rozhodnutí ze čtvrtečního večera o obsazení nových funkcí – stálého předsedy Evropské rady a vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku – urychlilo i debaty o rozdělení míst v Evropské komisi. Ze sedmadvaceti míst jsou již dvě předem dána: v čele staronový předseda José Manuel Barroso a baronka Ashtonová, která s místem vysoké představitelky získala automaticky i místopředsednictví v komisi.
Formálně má hlavní slovo Barroso. „Pravomoc předsedy je absolutní, tvrdí mluvčí komise Amadeu Altafaj. Ve skutečnosti však musí brát ohled na to, že všichni členové unie jsou si rovni, ale všichni nemají stejný vliv a váhu a že všechny funkce v jeho týmu jsou si sice rovny (například když komise hlasuje jako celek), ale že například oblast hospodářské soutěže je důležitější než resort jazykové rozmanitosti.
Finále soutěže o ostatní místa začalo už minulý čtvrtek, když některé země se vzdaly svých skutečných nebo jen předstíraných ambic výměnou za přísliby zisku důležitých míst v Barrosově týmu. Pozornost se upírá především na Francii a na Německo, protože dvě ze čtyř evropských velmocí nemají svého zástupce v již obsazených funkcích stálého předsedy Evropské rady (Belgičan van Rompuy), vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku (Britka Ashtonová), předsedy Evropské komise (Portugalec Barroso) a předsedy Evropského parlamentu (Polák Buzek).
Začíná boj o podobu Barrosova týmu. Na snímku se předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso dívá poněkud skepticky na gestikulujícího francouzského europoslance Daniela Cohna Bendita, vpravo, během plenárního zasedání Evropského parlamentu 28. března 2007. Foto čtk
Francouzská ofenzíva
Zvláště francouzský prezident Nicolas Sarkozy nechce opakovat chybu, kterou připustil Jacques Chirac. Sarkozyho předchůdce do komise vyslal prakticky neznámého a jen francouzsky hovořícího Jacquese Barrota, který získal jen středně důležitý resort dopravy.
Nyní Paříž Barrosovi doporučuje Michela Barniera, který už měl v komisi v letech 1999 až 2004 na starosti regionální pomoc a pro kterého chce stůj co stůj získat oblast vnitřního trhu. Tato vyhlídka se však nezamlouvá britským konzervativcům, kteří se obávají, že Paříž by Barnierovým prostřednictvím mohla prosazovat striktní bankovní a finanční regulaci.
„Naši francouzští partneři mají odlišné názory na otázky, které se týkají britských národních ekonomických zájmů, nechal se slyšet stínový ministr zahraničí toryů William Hague.
Sarkozy má ještě jeden trumf. Vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku byl dosud i generálním tajemníkem Evropské rady. Přes tento méně viditelný úřad probíhají veškeré přípravy vrcholných schůzek, a proto je v Bruselu pokládán za jeden z klíčových. Nyní bude funkce generálního tajemníka oddělena a Francie si je jista, že ho obsadí jeden z jejích nejzkušenějších diplomatů Pierre de Boissieu.
Německo zatím dalo najevo menší ambice: Na pět let vyslat do Bruselu dosavadního předsedu zemské vlády Bádenska-Virtemberska Güntera Oettingera, politika bez velkých evropských zkušeností.
Co ukáže grilování
Barroso při rozhodování, jak obsadit jednotlivé resorty, musí brát v potaz i názor Evropského parlamentu. Ten už v minulosti dokázal při veřejném slyšení komisařských kandidátů dát najevo svou sílu.
Před pěti lety si europoslanci například vynutili, aby Maďar László Kovács nedostal oblast energetiky, ale spokojil se jen s resortem daní, a Itala Rucca Buttiglioneho dokonce přinutili ke stažení kandidatury, protože jeho některé výroky pokládali za nepřátelské vůči homosexuálům.
Autor: Adam Černý
