Petra Felknerová, Euroskop, 25. listopadu 2009
Na Filosofické fakultě v Plzni se minulou středu konala přednáška Petra Luňáka, koordinátora programů zaměřených na východní státy při Severoatlantické alianci. Hlavními tématy přednášky byla současná agenda NATO, role NATO v Afghánistánu, protiraketová obrana ve střední Evropě i vztahy Aliance s Ruskou federací.
Současná agenda NATO
Na úvod Luňák představil několik otázek, kterými se Severoatlantická aliance v současné době zabývá. Mezi stěžejní projekty patří přijetí nové strategické koncepce, která by měla reagovat na současné výzvy, jako jsou kyberválky, energetická bezpečnost, šíření zbraní hromadného ničení, pirátství či hrozba terorismu. Přijata by měla být na summitu NATO v Lisabonu, který se uskuteční v průběhu příštího roku.
Dalším důležitým cílem, který si vytyčil také nový generální tajemník Anders Fogh Rasmussen při nástupu do funkce, patří vztahy NATO s Ruskou federací. Tyto vztahy byly od počátku 90. let velice komplikované. Důležitým tématem zůstává také pokračující válka v Afghánistánu.
Luňák: „V případě neúspěchu v Afghánistánu by šlo o totální krach legitimity Severoatlantické organisace.“ Na snímku z 18. dubna 2007 pálí dělostřelec Jody Winsor z 2. kanadské RCHA (Royal Canadian Horse Artillery) ze 155mm houfnice na podporu frontových oddílů během operace proti tálibancům v afghánské provincii Helmand. Foto čtk
NATO a Ruská federace
Vztahy Aliance a Ruské federace považuje Luňák za velice důležité. Po loňské krizi v Gruzii ochladly. Postupně mezi členskými státy vyvstala potřeba vtahy s Ruskou federací normalizovat. K tomu došlo na jaře letošního roku, kdy se konalo zasedání ministrů obou zemí ve snaze opětovného navázání vzájemných vztahů.
Generální tajemník Rasmussen navrhl Ruské federaci vypracování společné analýzy hrozeb v oblasti terorismu, pirátství, energetické bezpečnosti a šíření zbraní hromadného ničení. Společný postup by měly zaujmout také v rámci technické spolupráce v Afghánistánu. O těchto tématech budou obě strany jednat ještě letos v prosinci.
Problém terorismu a pirátství je pro Rusko důležitým tématem. Se Severoatlantickou aliancí participuje na akčním plánu boje proti terorismu. V oblasti energetické bezpečnosti chce NATO s Ruskem spolupracovat na společné ochraně přepravních tras.
Spolupráce mezi Ruskou federací a NATO probíhá v rámci orgánu Rada NATO-Rusko, která vznikla v roce 2002, kdy nahradila Stálou společnou radu NATO-Rusko.
NATO a jeho role v Afghánistánu
Důvodem přítomnosti NATO v Afghánistánu je podle Luňáka především hrozba opětovného návratu terorismu do země v případě odchodu zemí Aliance z Afghánistánu. Dle něho se v Afghánistánu udělalo mnoho chyb, ale odejít nelze. S největší pravděpodobností by se země stala opět baštou terorismu a drogovým rájem. Luňák situaci v Afghánistánu vnímá optimisticky. Podle něho je ještě možné dosáhnout úspěchu. V případě neúspěchu by šlo o totální krach legitimity Severoatlantické organizace.
Protiraketová obrana ve střední Evropě
Na závěr Luňák zodpověděl otázku týkající se postoje NATO k projektu Spojených států amerických ohledně protiraketové obrany ve střední Evropě. Luňák zdůraznil, že šlo o bilaterální záležitost mezi USA, Českou republikou a Polskem. V zájmu Aliance bylo snahou, aby daná jednání probíhala souběžně. V rámci Rady NATO-Rusko byla tato problematika diskutována také s Ruskou federací. Ruská federace přišla s vlastním návrhem na umístění dvou radarů na Kavkazu, nicméně nemělo jít o doplnění protiraketové obrany ve střední Evropě, ale o alternativní řešení. Nakonec USA změnily přístup a celý projekt v dosavadní podobě zavrhly. Podle Luňáka nás o této věci čeká ještě velká debata.
Autor: Petra Felknerová
Doc. Petr Luňák vystudoval historii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze a obor mezinárodní vztahy a ekonomika na Universitě Johnse Hopkinse ve Washingtonu, D. C. Léta působil v Ústavu mezinárodních vztahů, kde se zabýval problematikou mezinárodních vztahů během Studené války a po ní. Známá je jeho kniha Západ. Spojené státy a západní Evropa ve Studené válce. Od roku 2000 působí v Severoatlantické alianci, kde má na starosti vztahy Aliance s „východními státy“ – především Ruskem a Ukrajinou.
