Hana Chuka, EUROSKOP, 14. prosince 2009
Mohou projevy kulturního i ekonomického nacionalismu vyústit v happy end o evropské integraci? Britský týdeník The Economist z pohledu na momentální politickou konstelaci ve Švýcarsku soudí, že ano a to navzdory tomu, že si bašta evropské neutrality od sedmadvacítky vysloužila ostré pokárání, když v nedávném referendu omezila stavbu minaretů na svém území. Povzbuzeni jak národovedeckým úspěchem, tak rostoucí nezaměstnaností, tamní politici se nyní rozhodli využít vlasteneckou náladu k radikálnímu omezení přílivu zahraničních pracovníků. V následujícím komentáři vám přinášíme hledisko, podle kterého ekonomicky a kulturně zmrzačené Švýcarsko možná nakonec nepohrdne pomocnou rukou unijního federalismu.
NE polským, i francouzským instalatérům!
Většina unijních vlád v těžkých dobách recese uvalila limity na volný pracovní trh, zejména pokud jde o influx posil z nových členských států a zpochybnila tak krédo volného pohybu. Zřejmě v záchvatu antidiskriminačních opatření, se švýcarští politici rozhodli, že ušetřeni nezůstanou ani uchazeči o práci z řad států patnáctky a své občany proto nyní straší nejen polským instalatérem, ale stále častěji i německým zubařem. Nacionalismus dává vydělat nejen novinám, ale i partajím. Jak píše The Economist, díky kampani za omezení nežádoucí imigrace z Francie to například původně marginální politická iniciativa Hnutí ženevských občanů dopracovala až na druhý největší počet poslanců v regionálním parlamentu, kam vstoupila pod heslem „Ženeva Ženevanům.
To populismus nás tlačí
Ultrapravicová populistická Strana švýcarského lidu (SVP), tedy tatáž, která nedávno vyvolala medializované minaretové referendum, momentálně usiluje o zrušení úmluvy o svobodě pohybu, díky které mohou občané EU pracovat ve Švýcarsku a naopak. The Economist se však domnívá, že k tomu nedojde, především kvůli nesouhlasu konzervativního křídla Křesťanských demokratů (CVP), kteří se právem obávají, že zrušení úmluvy zemi ekonomicky poškodí. I oni ale volají po zavedení „ochranné klauzury, která by stanovila pevné imigrační kvóty, platné pro všechny státy sedmadvacítky. Je tedy patrné, že protiimigrační nálada bují napříč politickým spektrem, což Christophe Darbellay, předseda CVP rozpačitě ospravedlnil populistickými slovy, že „tváří v tvář přistěhovalectví jsou politici v očích lidu povinni konat.
My bychom tedy přece jen…
Proč tedy právě nyní uzrál čas ke sňatku z rozumu? Něco je ve vzduchu. Letos v září prolomila vládní zpráva o zahraniční politice letité tabu, když skrze proevropskou poslankyni Christy Markwalderovou vznesla návrh na přezkoumání možnosti členství v Evropské unii. Za její ustrašená slova se překvapivě postavil národní parlament a požádal vládu o zprávu, která má za úkol zanalyzovat, zda současný rámec euro-švýcarských vztahů i nadále vyhovuje zájmům konfederace. Jak tvrdí The Economist, existuje řada ukazatelů, podle kterých budou jednotlivé suverénní státy v budoucnu poněkud méněcenné: Globální bohatství západního světa se scvrkává stejně, jako jeho populace. Švýcarsko rovněž pociťuje, že z EU se stal mnohem tvrdší bilaterální partner, zejména pokud jde o shovívavost vůči konfederálním bankovním tajemstvím a nízkým kantonálním bankovním sazbám. V Bruselu rovněž dochází k častějšímu slučování jednotlivých smluv, takže pokud budou Švýcaři dlouho přešlapovat u jedné, ztratí možnost účastnit se i těch ostatních, které pro ně mohou být výhodné.
Všechno špatně.
Jak uvádí The Economist, Švýcaři si od začátku recese prošli očistcem v podobě řady ponížení. Dnes už bývalý německý ministr financí Peer Steinbrück dokonce vyhrožoval konfederaci bičem, pokud okamžitě nezmírní svůj princip bankovního tajemství. Berlusconiho vláda neváhala a nakázala italské policii, aby natočila daňové podvodníky inflagranti, kterak překračují společné hranice. A nezůstalo jenom v Evropě. Libye podala k OSN návrh na vyloučení Švýcarska ze své organizace poté, co ženevská policie zadržela syna a snachu Muammara Kadáfího pro podezření, že na švýcarském území týrali své služebnictvo. Nic nepomohlo, že konfederální policie stáhla ocas i obvinění a prezident Hans-Rudolf Merz se sám vypravil do Tripolisu, aby diktátora odprosil, ovšem nic naplat; Libye omezila dodávky ropy a do dnešního dne nepropustila dva švýcarské obchodníky, které po aféře promptně zadržela coby rukojmí.
Stále méně báječná izolace
Zatímco někteří obyvatelé konfederace se cítí podobnými událostmi značně pokořeni (právě libyjská aféra hrála velkou roli v minaretové referendu), další se obávají izolace. A mají proč. Následkem krize EU zpřísňuje finanční regulace a zavádí omezení, která mají za cíl ztížit cizím firmám přístup na jednotný trh, poznamenává ministryně zahraničí Micheline Calmy-Rey. „Naše bilaterální vztahy jsou stále komplikovanější a jako outsideři navíc představujeme ideální diskriminační terč, uvažuje. Ačkoli argumenty mluví jasně, i přesto si většina Švýcarů spojuje vstup do EU především se ztrátou identity. Ta se soustředí hlavně okolo staleté neutrality a ještě mnohem starší tradice referenda, jako hlavního a přirozeného rozhodovacího nástroje. Jak ale uzavírá The Economist, po minaretové aféře defenzivně naladěné Švýcarsko znovu počítá svá pro a proti a není vyloučeno, že integrace nakonec zvítězí, coby nejmenší zlo.
Autor: Hana Chuka, Euroskop