Hana Kopecká, EUROSKOP, 4. ledna 2010
Před vynesením předem známého rozsudku vystoupil v hlavním vysílacím čase předseda vlády a faktický vládce vší Rusi. Zloděj musí zůstat za mřížemi, jak dokázal soud, poučil své poddané Vladimír Putin. Nic nepomohlo ujištění kremelského tiskového mluvčího, podle kterého premiér pouze odkazoval na první, sedm let staré rozhodnutí ruské justice v kauze Jukos z roku 2003.
Ruští skinheads (ilustrační reprofoto)
Selektivní nespravedlnost
Instrukce pro soudce Viktora Dalkinina byla více než zřejmá. Jak připomíná The Economist, nejinak tomu bylo v dobách monstr procesů v 50. letech, kdy soud pouze potvrzoval Stalinem předem vynesené rozsudky. Americká ministryně zahraničí reagovala na verdikt prohlášením o selektivní spravedlnosti. Ta však podle ruských pozorovatelů spíše zvítězila v první kauze Jukos z roku 2003, která Chodorkovského a Lebeděva poslala do vězení na sedm let za daňové úniky při prodeji Jukosu.
Dnes můžeme hovořit spíše o selektivní nespravedlnosti – proto nenašel nově vynesený šestiletý rozsudek jednoznačné pochopení ani v řadách ruské politické elity.
Rozsudky z roku 2003 a 2010 si navíc protiřečí. Poprvé byli obžalovaní odsouzeni za daňové úniky, podle posledního závěru však Chodorkovskyj s Lebeděvem většinu téže ropy ukradli. Nabudou-li rozsudky právní moci, opustí oba muži vězení až v roce 2017 a stráví v něm celkem 13 let. Putinovým potřebám to vyhovuje dokonale. Odstavení Chodorkovského skýtá dostatek prostoru pro tiché státní vyvlastnění Jukosu. A navíc se Kreml už pomalu chystá na další volby.
Berlička nacionalismu
Jak se blíží rok 2012, přibývá v Putinově vystupování nacionalismu a populismu. Příkladem mohou být potyčky v Moskvě, které v prosinci odstartovala vražda fotbalového chuligána, v níž byl obviněn muž z Dagestánu. Ruští fotbaloví fanoušci rychle podlehli rasismu, který měl za následek lynčování kavkazských Rusů v metropoli a okolí.
Hrozba rasového konfliktu v srdci hlavního města možná vystrašila ruské elity, ale vedení země se ke kauze formálně nevyjádřilo. Nebylo třeba. Předseda vlády se sešel s fotbalovými fanoušky a položil věnec na hrob zavražděného chuligána. Tím bylo řečeno vše. V souladu s okázalým gestem se Putin vzápětí zasadil o zpřísnění vnitřní migrace v rámci federace a vyslyšel tak přání ruských extrémistů.
S ultra pravicí už Kreml koketuje delší dobu. Za Putinovy vlády se projevil jako štědrý sponzor a sám premiér pak jako hrdý patron neonacistických uskupení, jako je například obávaný gang Naši. Jak však uzavírá The Economist, přerod fotbalového incidentu v národnostní bitku ukazuje na nové, nestydatější využití pravicového extremismu v ruské politické kultuře. Taková uměle vyhrocená situace pak představuje ideální příležitost pro konsolidaci politické moci před prezidentskými volbami.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop