Milan Slezák, E15, 5. ledna 2010
Řecko ukázalo světu svůj nejnovější výtvor: tři metry vysoký a dvanáct kilometrů dlouhý plot táhnoucí se podél hranice s Tureckem. Stavba je označována za „zkušební“. Řecká vláda si na ní totiž chce u města Orestiada – kde je hranice zvláště porézní – otestovat, zda plot neodradí desítky tisíc nelegálních imigrantů, kteří se právě přes Řecko hrnou do Evropské unie.
Propustná řeka
Kritici řeckého kroku se shodují v názoru, že výstavba plotu nic nevyřeší, ale argumentují rozdílným způsobem. Někteří stavbu odsuzují jako nehumánní a zároveň zbytečnou. Do této skupiny se v samotném Řecku zařadila tamní vlivná komunistická strana a z druhé strany hranic guvernér tureckého Edirnu (bývalé Adrianopole). Ten správně říká, že zdolatelné jsou všechny překážky, ať plot, nebo řeka, jež tu tvoří hranici velmi prostupnou. V létě se dá snadno přebrodit, v zimě přeplout na člunu.
Do druhé skupiny kritiků řeckého plotu patří hlavně Evropská komise. Její mluvčí upozornil, že jde o nesystémové a krátkodobé opatření, které neumožní vyřešit problém nechtěného nelegálního přistěhovalectví jako celku.
To vše je pravda. A kdo chce, může předchozí argumentaci podložit zkušenostmi s podobnými ploty či zdmi – s plotem na mexicko-amerických hranicích, ostatně i s čínskou Velkou zdí a tak trochu i s bariérou mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu. Vše, co si od nich jejich budovatelé slibovali, splnily jen ve velmi omezené míře.
Přes Řecko se do EU dostává až 90% všech ilegálů. Na ilustračním snímku řecký ostrůvek v Egejském moři. Foto EUROSKOP
Nová krev
Jenže Řecko si zaslouží i pochopení. Má problém, který samo nezavinilo. Počty nelegálních přistěhovalců, kteří na jeho území přicházejí, stouply na sedminásobek až poté, co své pohraniční kontroly výrazně zpřísnily Španělsko, Malta a Itálie. Tedy země, které předtím bývaly pro imigranty z Afriky a Asie tradiční vstupní branou do Evropské unie. Až poté se jejich zájem zaměřil na Řecko. Proto pak byla drtivá většina (90 procent) „ilegálů, kteří chtěli do EU, chycena právě tam. Proto hranici s Tureckem loni v říjnu tajně překračovalo v průměru 245 lidí denně. Proto měli v tomtéž říjnu v Řecku 51 tisíc žadatelů o azyl a přeplněné uprchlické tábory.
Je snadné kritizovat, jak to udělala OSN, že podmínky v těchto táborech nejsou humánní, ale Řecko si vedle kritiky zaslouží i pomoc. A ta zatím nebyla valná. Tak například EU nabídla tým svých zvláštních pohraničních sil rychlého nasazení – ovšem tým hubený, obnášející 175 lidí. To je na tak zásadní problém málo. Tím spíše, že ve skutečnosti zdaleka nejde o problém čistě řecký.
Už jsme řekli, že Řecko mělo být pro většinu těch, kteří jeho hranice nelegálně překročili, jen průchozí zemí. Chtěli dál do Evropy. A ta má velké dilema. Je sice odhodlána podporovat třetí svět, a protože demografie je neúprosná a unie stárne, potřebuje novou přistěhovaleckou krev. Už proto, že jak bude přibývat důchodců, bude ubývat peněz na jejich penze.
Unie si vybírá
Jenže Evropa se chce také chránit. Zkušenosti s dosavadními přistěhovalci nejsou pouze pozitivní. Mnozí z nich žádají, aby je nová vlast zadarmo živila, ale přitom ji nenávidí a někteří jsou ochotni proti ní i zvednout zbraň. Proto je logické, že Evropa, zejména v době doznívající ekonomické krize, si chce mezi imigranty vybírat.
A proto, ve vlastním zájmu, by Evropská unie měla co nejúčinněji pomoci Řecku, své členské zemi, s jeho přistěhovaleckými starostmi.
Autor: Milan Slezák