Marie Bydžovská, EUROSKOP, 6. ledna 2010
Nejdůležitějším úkolem, který stojí před Španělskem v nadcházejícím půlroce, je stanovit precedens, podle kterého by nadále fungovalo předsedání Evropské unie na základě Lisabonské smlouvy.
Smlouva, jejíž vyjednávání trvalo mnoho let a která dosahuje úctyhodného rozsahu, totiž nestanovuje podrobnosti působení nově zavedených funkcí a institucí. Dalšími prioritami španělského předsednictví zahájeného 1. ledna bude pokračování boje s ekonomickou krizí nebo posílení úlohy Evropy na globální úrovni. Při tom všem musí navíc španělská vláda čelit obtížné vnitropolitické situaci.
Komplikované bude nastavení spolupráce mezi předsednickou zemí a dvěmi novými funkcemi – Předsedou Evropské rady a Vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Zasedání Evropské rady bude nyní řídit „prezident Herman Van Rompuy, který oznámil, že chce summity svolávat jen do Bruselu. Není tedy jisté jakou pozici získá ministerský předseda José Luis Rodríguez Zapatero, který v prosinci přislíbil, že úlohu protagonisty v nastávajících šesti měsících přenechá Hermanu van Rompuyovi.
Na to, že španělského premiéra nečeká během předsednictví jeho země Evropské unii procházka růžovým sadem, vykročil Zapatero lehkým krokem: první den spuštění oficiálních stránek španělského předsednictví zdravil návštěvníky stránek místo Zapatera anglický komik Mr. Bean. Jestli bude celé španělské předsednictví taková legrace, se teprve uvidí.
Nastane boj o místa?
Nicméně premiérovi Zapaterovi by záře reflektorů a potřásání rukama s nejvýznamnějšími státníky zajisté přišly vhod. Minulý rok pro něj byl nejobtížnějším obdobím od jeho zvolení v roce 2004. Prozatím si alespoň zajistil květnové setkání s prezidentem Obamou. Ale i toto setkání může přinést protokolární problémy. Jak píše Euobserver bude nutné vyřešit protokolární svízele, jako například kdo si s americkým prezidentem potřese ruku jako první, nebo komu připadnou významnější místa.
Ministrům zahraničí bude šéfovat Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová a na španělské předsednictví zbude pouze vedení ostatních setkání rezortních ministrů. Při přípravách předsednictví ministr zahraničí Miguel Angel Moratinos předeslal, že Catherine Ashton bude předsedat veškerým jednáním ministrů zahraničních věcí členských zemí EU a pouze neformální zasedání ministrů zahraničí (Gymnich), které se 5.-6. března uskuteční ve španělské Cordóbě, bude řízeno ve spolupráci se španělskou vládou.
Španělsko musí dotvořit to, o čem Lisabonská smlouva mlčí
Během španělského předsednictví by měl být vytvořen i nový diplomatický servis EU – Evropská služba vnější akce, jehož vytvoření považuje Ashtonová za svou prioritu pro nadcházející měsíce. Španělsko slibuje, že tento několikatisícový tým diplomatů, složený ze zástupců členských států a evropských institucí, bude fungovat již od dubna.
Také určitá opatření zavedené Lisabonskou smlouvou, například občanská iniciativa, zatím existují pouze teoreticky. Španělsko má podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Diega Lópeze Garridy v úmyslu konkrétní podobu nových nástrojů vytvořit.
Další hlavní priority, na které se španělské předsednictví zaměří, budou vedle implementace Lisabonské smlouvy ekonomika, a to především boj s hospodářskou krizí a vytvoření nových pracovních míst, občané a přeměna EU ve skutečného globálního hráče.
Vyvede „nemocný muž Evropu z krize?
Vyvést Evropu z krize bude pro zemi, která sama vykazuje negativní makroekonomické ukazatele, však bude těžkým soustem. Jihoevropská země dosahuje jedné z nejvyšších hodnot nezaměstnanosti v Evropě (v říjnu dosahovala průměrná nezaměstnanost v eurozóně 9,8 %, ve Španělsku to bylo 19,3 %). Také v případě snížení schodků veřejných rozpočtů se bude muset socialistická vláda potýkat s obtížným úkolem snižování deficitu veřejných financí, který podle odhadů přesáhl v uplynulém roce 11% HDP. Britský deník The Economist dokonce Španělsko označil za „nového nemocného muže Evropy.
Ambicí Madridu v hospodářské oblasti je schválení nových nástrojů pro dohled nad evropským finančním systémem a přijetí následovníka neúspěšné lisabonské strategie, jejíž platnost skončí v tomto roce. Hospodářskou strategii pro příštích deset let by měla Unie schválit v březnu ve Valencii, Komise však navrhuje nepojmenovat ji tentokrát po městě jejího schválení, ale prozaičtějším „EU 2020.
Cílem lisabonské strategie bylo, aby se Unie stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou přičemž měly být zohledněny i ekologické a sociální aspekty. Jako hlavní nedostatek lisabonské strategie označil ministr zahraničí Moratinos neexistenci závazných nástrojů monitorujících úsilí členských států v oblastech jako zaměstnanost, inovace nebo sociální začlenění. Kromě zavedení měřitelných závazků se chce Španělsko podle slov státního tajemníka Garridy zaměřit na zdůraznění sociální dimenze.
Rovnoprávnost žen a bezpečná Evropa
Prosazení ambicióznější sociální agendy je také dalším ze španělských cílů. Konkrétně se předsednictví zaměří na přijetí protidiskriminační směrnice a implementaci tzv. stockholmského programu pro svobodu, bezpečnost a spravedlnost. V této oblasti chce Madrid zvýšit pravomoci agentury pro kontrolu vnějších hranic Frontex a uzavřít na evropské úrovni dohodu o navrácení ilegálních přistěhovaleců mezi zeměmi odkud pocházejí, kterými procházejí a kam směřují.
Na evropské úrovni chce také madriská vláda prosazovat rovnoprávnost žen, kterou ve své zemi demonstruje například stejným zastoupením mužů a žen ve vládě. Madrid plánuje iniciativy v prosazování rovnosti na pracovním trhu nebo v boji proti domácímu násilí.
Kontroverze ve vnějších vztazích
Španělsko chce být obzvláště aktivní v mezinárodních vztazích. Dokonce usiluje o „rekord uspořádání 12 summitů (mimo jiné s USA, Ruskem, Kanadou, latinsko-americkými zeměmi a vůbec poprvé s Marokem).
Španělé se budou zaměřovat na vztahy s Latinskou Amerikou, s kterou mají tradičně pevné vazby. Problematickým bodem bude jednání s kubánským režimem. Od roku 1996 se EU drží společné pozice, která podmiňuje zlepšení vztahů pokrokem v dodržování lidských práv. Tuto pozici chce nyní Španělsko, které je nejvýznamnějším evropským obchodním partnerem Kuby, změnit. Už před zahájením předsednictví ministr zahraničí Moratinos prohlásil, že jakmile bude Španělsko u evropských vesel, zasadí se o zrušení unijních sankcí vůči Havaně.
Další prioritou má být pokračování za francouzského předsednictví zahájené Unie pro Středomoří, která bude mít v Barceloně svůj druhý summit. A ani v případě severoafrických a blízkovýchodních zemí není pravděpodobné, že by Španělé tlačili na demokratizaci, tvrdí německý Spiegel. Španělské předsednictví má vyhraněný postoj k řešení problémů Blízkého východu. Ministerský předseda Zapatero v dřívějším rozhovoru naznačil, že by rád prosadil východní Jeruzalém jako hlavní město Palestinců. Je však velmi pravděpodobné, že by se proti této iniciativě postavila většina členských zemí EU.
Zajímavé bude i naplňování dalších zahraničně-politických priorit jako budování vztahů s USA a Ruskem. Španělsko je totiž známé jako jeden z nejtvrdších kritiků USA a na druhou stranu jedna z nejshovívavějších zemí vůči ruským zahraničně-politickým „přešlapům. Přičemž stojí za zmínku i skutečnost, že Španělsko je největším státem EU, který doposavad neuznal nezávislost Kosova.
Zapaterův startovní handicap
Zda se Španělům během jejich již čtvrtého předsednictví podaří naplnit stanovené cíle, ukáže příštích šest měsíců. Startovní pozice premiéra Zapatera nejsou nejlepší. 72 procent obyvatel v průzkumu uvedlo, že nemá žádnou nebo má malou důvěru v premiéra. O slovo se hlásí regiony, které chtějí větší autonomii. V symbolickém nezávazném referendu, jehož výpovědní hodnotu ale oslabuje malá volební účast, se 94,7 % Katalánců vyslovila pro nezávislost. Ministerstvo vnitra se obává útoků teroristické skupiny ETA během předsednictví. A do toho všeho bude muset vláda na domácí scéně řešit následky hospodářské krize, která zasáhla Španělsko obzvlášť tvrdě.
Autor: Marie Bydžovská, EUROSKOP