EU a Balkán: Blýská se na lepší časy?

Ještě před pár měsíci byla oblast západního Balkánu zahalena smutkem a dříve bohaté proudy zahraničních investic vlivem recese vyschlé. Chorvatsko i Srbsko byly zastaveny na svých tratích do EU a v případě Bosny se dokonce začalo hovořit o novém etnickém konfliktu. Jak ale píše první letošní číslo týdeníku The Economist, vypadá to, že Nový rok s sebou přinesl lepší perspektivu. Jak vyplývá z následujícího komentáře, sice ne všem zemím regionu, ale některým určitě.

Vláda pochoduje na Brusel…

Srbskou cestu do unie loni zatarasilo Holandsko, lačné uvěznit bosenského Srba Ratka Mladiće, obžalovaného v Haagu ze zločinů proti lidskosti. Nakonec ale Amsterdam povolil, když se spokojil se snahou Bělehradu generála polapit, čemuž padla za oběť ministerská hlava Rasima Ljajiće, šéfa resortu práce, pověřeného jeho stíháním. Jakmile Holanďané stáhli své veto, vytasili se Srbové krátce před Vánoci s formální žádostí o členství v EU. Bělehradu se zároveň podařilo obnovit bezvízový styk s většinou zemí unie, o který země během balkánských válek v devadesátých letech přišla.

Jak píše The Economist, ještě před koncem roku vše nasvědčovalo tomu, že vítězné (a tentokrát mírové) tažení Srbů jen tak neskončí, tím spíše když se obnovila i jeho ekonomická fronta, na které italský autovýrobce Fiat získal většinový podíl v Zastave, největší srbské automobilce, což vicepremiér Mladjan Dinkić označil za konec recese. To ale není tak docela pravda. Ekonomika vlivem krize značně utrpěla , když HDP za minulý rok zaznamenal pokles o 3,5 %, zatímco jeho letošní růst předpokládá hodnotu pouze okolo 1 %. Kontrakt od Fiatu lze tak možná pokládat za znamení obnovení důvěry zahraničních investorů, ale každodenní ekonomické nářky obyčejných Srbů zdaleka neskončily. Jak poznamenává The Economist, ve snaze omezit veřejné výdaje hodlá Srbská vláda následující měsíc propustit 8,500 zaměstnanců.

…extrémisti do středu

Zatímco se vláda vtírá do přízně EU, srbské extremistické strany si v rámci demokratizace prozíravě zajistily mimikry, za což ve většině případů sklízejí hlasy navíc. Ukazuje se také, že krátká existence partaje není překážkou v úspěchu: Kupříkladu Srbští modernisté, momentálně vůdčí opoziční strana, vznikla až v říjnu minulého roku, coby odnož extrémě nacionalistické, iredentistické Strany radikálů, která naopak od té doby ztratila na významu. Zatímco srbský nacionalismus vesele kvete ve středu politického spektra, jeho chorvatským kolegům spadl hřebínek, když jejich předsedkyně a prezidentská kandidátka, Jadranka Kosor, skončila v prvním prosincovém kole voleb až na třetí a tedy vyřazovací pozici.

Jak poznamenává publicistka Ines Sabalic, transformace extremistických stran není zdaleka jedinou změnou na neklidné balkánské politické scéně. Zatímco dříve byl nejlepším lapačem hlasů patriotismus, opatření proti korupci se stala „nacionalismem dneška, kdy se politici předhánějí se sliby, kdo dříve uklidí zkorumpovaný augiášův chlív, v případě Balkánu navíc nasáklý organizovaným zločinem.

EU na Balkán nespěchá

Ať už se to ostatním balkáncům líbí, či ne, Srbsko a Chorvatsko představují z perspektivy Evropské Unie momentálně dvě nejdůležitější země regionu. Zatímco ba státy už mají nakročeno ke členství, zbytek bývalé Jugoslávie značně zaostává. Černá Hora s Makedonií musejí překonat ještě řadu ekonomických a politických překážek, než se doberou ke kýženému cíli, zatímco Bosna, Kosovo a Albánie, z nichž žádná země zatím nedosáhla ani na bezvízový styk, se zatím nacházejí kdesi na startu. Pokud se hlavním kandidátům zadaří, jejich případné členství přinese výhody i zbytku regionu. Jak uzavírá The Economist, právě s touto variantou se bude muset většina Balkánu na dlouhou dobu spokojit. Perspektiva rozšíření unie v Bruselu rozhodně nepatří mezi top priority, tím spíše v době předsednictví Španělska, které dosud neuznalo kosovskou nezávislost. Nejde se nepovšimnout, že bývalá Jugoslávie o členství v klubu stojí, ale jak se říká na Balkáně, žádný spěch!