Daniel Anýž, Hospodářské noviny, 29. ledna 2010
Barack Obama přednesl svoji první Zprávu o stavu Unie. Projev, jehož obsah už tradičně obnáší výčet dosavadních zisků a ztrát – a zároveň seznam budoucích úkolů – je svého druhu rituálním americkým zrcadlem. Barack Obama v něm mohl tentokrát vidět, jak říká stejnou větu, jako když loni v únoru ke Kongresu mluvil poprvé. „Trpíme deficitem důvěry,“ uvedl prezident před rokem. Teď k tomu dodal: „Deficitem důvěry – hlubokými, hlodajícími pochybami o tom, jak Washington funguje“.
Prezident si to zřejmě sám neuvědomil, ale v zrcadle viděl muže, kterému dali Američané ve volbách důvěru, že to změní. Před rokem přišel do Bílého domu s velkým kapitálem bezmála sedmdesátiprocentní společenské podpory. S ročním odstupem ale stál za řečnickým pultem jako prezident, který se sám stal součástí problému. S podporou o dvacet procent nižší, se seznamem úkolů, které se mu nepodařilo splnit.
Proti republikánům, proti frakcím demokratů. Ale také kvůli svému omylu, když výsledek voleb přečetl mnohem šířeji, než skutečně byl. Američané po Obamovi nechtěli, aby Spojené státy transformoval ve stát s velkou administrativou, chtěli „jen zodpovědnou, profesionální, transparentní vládu.
Barack Obama je dobrý rétor, v politice, včetně té zahraniční, se ale zatím moc nepředvedl. Americký prezident během včerejšího projevu o stavu Unie. Foto čtk
Frustrace neodešla s Bushem
Jak to jeden z komentátorů vystihl po demokratickém krachu v senátních volbách v Massachusetts: „Frustrace Američanů ze špatného vládnutí neodešla s Bushem. V tom se Obamův tým spletl.
Obama nemůže za to, že jeho první prezidentský rok spadl do nejdusivější recese posledních dekád. Jeho špatným odhadem bylo, že přednostně tlačil agendu, která neřešila nejtíživější problémy Američanů. Obama Americe nabízel změnu na horizontu generačním, lidé ale potřebovali výhled v řádu týdnů, měsíců. Dříve, než se z nich stanou nezaměstnaní.
Barack Obama je dost sebevědomý na to, aby přiznal, že se mýlil. Svým odhodláním soustředit se v roce 2010 prioritně na tvorbu pracovních míst a na pomoc střední třídě – což bylo hlavní poselství jeho projevu v Kongresu – to jasně ukázal. Otázkou ale je, zda je už také dost upřímný, aby Američanům popravdě řekl, jak to ještě bude složité.
Ještě jeden začátek
Barack Obama avizuje novou legislativu k podpoře zaměstnanosti, ale Kongres ji vůbec nemusí schválit a případný dopad nebude tak zásadní, aby lidí bez práce výrazně ubylo. Vyhlašuje regulace bank, ale opět je to nejistá podpora ze strany zákonodárců, co nakonec rozhodne, o jak ostrou normu půjde.
Barack Obama oznamuje zmrazení státních výdajů, ale vzhledem k celkovému rozpočtovému deficitu a dluhu jde o zlomek tak malý, že dlouhodobý, hluboko do červených čísel propadlý, fiskální výhled USA to nezlepší.
Prezident slibuje, že se nevzdává zdravotní reformy, ale rozklížení demokraté v Kongresu v tuto chvíli nemají žádnou strategii, jak ji resuscitovat. A konečně také oznamuje, že by chtěl mít k podpisu na stole velký energetický zákon, jehož součástí je emisní legislativa, i když v Kongresu bude před listopadovými volbami jen ubývat vůle tento záměr splnit.
Před rokem Američané tyto otazníky neviděli, o to větší je jejich současné rozčarování. Prezident by ale neměl hazardovat s tím, že o moc více zklamáni už být nemohou. V závěru své Zprávy o stavu Unie vyzval: „Chopme se této chvíle, začněme nanovo. Ještě jednu šanci určitě má. Amerika má ráda druhé začátky. Na žádné další si ale už nepotrpí.
Autor: Daniel Anýž