Petr Placák, EUROSKOP, 8. února 2010
V Británii vyvolala papežova kritika polemiku * Dohoda katolíků a protestantů v Ulsteru bude snad brzy * Prezident ECB: Řecko situaci zvládne samo. Znalci Řecka to zpochybňují * Italští vědci chtějí otevřít údajný hrob da Vinciho ve Francii.
Ve Velké Británii vyvolala spory kritika papeže Benedikta XVI. na adresu návrhu zákona o rovných příležitostech, o němž nyní jedná britský parlament. Papež v pondělí přijal katolické biskupy Anglie a Walesu a při této příležitosti potvrdil svou návštěvu ve Velké Británii a zároveň navrhovaný zákon kritizoval.
„Vaše země je známá snahou o rovnost příležitostí pro všechny, apeloval na britské zákonodárce papež a připomněl jim, že „některé zákony, které si vytkly právě tento cíl, ukládají nespravedlivá omezení svobodě náboženských komunit, kterým zakazují jednat podle jejich víry. Z určitého hlediska je tak vlastně znásilňován přirozený zákon, na kterém je založena rovnost všech lidí.
Deník The Independent k tomu poznamenal: „Vykonám návštěvu, ale nemám rád vaše zákony o rovnosti.
Vatikán má ovšem určité problémy i co se týká vztahů s anglikánskou církví. Ty se projevily zvláště poté, co loni v říjnu Řím oznámil vytvoření zvláštní struktury, která má ulehčit přijímání do katolické církve těch anglikánů, kteří nesouhlasí s některými liberálními kroky anglikánského episkopátu včetně kněžského svěcení žen, nebo povolení přístupu ke kněžství homosexuálům.
Celý problém Anglii zavařil král Jindřich VIII. Když mu papež odmítl povolit rozvod s Kateřinou Aragonskou, vyhlásil nezávislost anglické církve na Římu a sám se postavil do jejího čela, což mělo tu výhodu, že na příště se mohl ženit, jak chtěl. Stihl to ještě pětkrát a minimálně ve dvou případech se ani nemusel rozvádět – dvě ze svých žen nechal raději popravit.
Vznik anglikánské církve vypadá poněkud profánně, ale na druhou stranu je pravda, že to fungovalo – zvláště když král zabavil církvi veškerý majetek. Problém vztahu církve a státu ovšem Jindřich nevyřešil. Británie tak podědila zmetek: Hlava státu je zároveň hlavou církve v politickém systému, který se deklaruje jako nábožensky neutrální. Rozumíte tomu?
Irská otázka
Problém mezi Londýnem, potažmo anglikánskou církví a Vatikánem, je ovšem více méně pouze teoretický. Celá věc má daleko špičatější háček ba přímo hák, a to je irská otázka. Jindřich VIII. se prohlásil králem Irska v roce 1541 už jako hlava anglikánské církve. To samozřejmě nemohlo dělat a dodnes nedělá dobrotu v zemi, která se přidržela katolické víry.
Proto je jen třeba uvítat, že 31. ledna oznámili zástupci katolíků a protestantů v násilnostmi zmítaném Severním Irsku, že obě strany se dohodly na podmínkách převzetí policejních a soudních pravomocí vládou Severního Irska od Londýna, což je bezpochyby nejvýznamnější krok od mírové dohody, která v roce 1998 přerušila spirálu násilí mezi oběma na smrt znepřátelenými komunitami. S hodnocením si ale raději počkejme na to, co se stane, až unionisté budou chtít při svém tradičním demonstrativním pochodu opět projít katolickou čtvrtí.
Řecko aneb Úřednický ráj
Na rozdíl od Severního Irska řecká otázka Brity už trápit nemusí, i když měla by a nejen je. Na tiskové konferenci minulý čtvrtek byl prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet zavalen otázkami ohledně Řecka a jeho rekordního rozpočtového schodku, který se loni vyšplhal na astronomických 12,7 procent (pravidla EU povolují maximálně tříprocentní hranici). Podle šéfa ECB země situaci zvládne sama.
„Rada guvernérů (ECB) schválila střednědobý cíl, který řecká vláda pevně stanovila. Nyní očekáváme a pevně věříme, že řecká vláda přijme veškerá rozhodnutí, která jí umožní tohoto cíle dosáhnout, řekl Trichet. „V tomto ohledu jsou opatření přijatá v úterý, hlavně zvýšení daní, zmrazení mezd ve veřejném sektoru a penzijní reforma, kroky správným směrem, poznamenal šéf ECB.
Zmrazení mezd ve státním sektoru? Proboha jen to ne! Podle řeckého ekonoma, průkopníka řecké privatizace Stefanose Manose za celou krizí jednoznačně může stávající stav, kdy typický mladý Řek touží stát se státním zaměstnancem, protože tím získá definitivu. „Už ho nikdy nevyhodí, až do důchodu. Formálně sice běží šestiměsíční zkušební lhůta, ale po jejím uplynutí nikdy nikoho nepropustí. Tudíž člověk, který v 25 letech vstoupí do státní služby, má před sebou 35 let garantovaného platu. A celoživotní penzi. Až umře, přejde penze na jeho manželku. A pokud by po něm zůstaly neprovdané dcery, dostanou státní penzi taky. Platy ve veřejném sektoru jsou přitom v průměru 2,5krát větší než v sektoru soukromém.
Jako typický příklad uvedl Manos situaci ve školství: Řecko na školách prvního a druhého stupně zaměstnává čtyřikrát víc učitelů na žáka než Finsko. „Před několika měsíci například vyšlo najevo, že na odlehlém ostrůvku Agios Efstratios provozují školu se čtyřiceti učiteli a deseti žáky.
Za posledních pět let se počet pracovníků parlamentu zdvojnásobil, ačkoli u moci byla pravice. Jeho zaměstnanci nepobírají 14 platů ročně, jak je běžné jinde, ale 16 platů. Navíc se jim patnáctý a šestnáctý plat nedaní.
Pokud chce soukromý podnikatel někoho propustit, pro dlouholeté zaměstnance je stanoveno minimum 24 platů odstupného. Státní zaměstnanci, pokud se přece jen stane, že přijdou o místo díky třeba reorganizaci, tak jim stát vyplácí odchodné ve výši 72, ale i 100 měsíčních platů.
I kdyby prý podle Manose v Bruselu znali všechny souvislosti, nebyli by tomu schopni uvěřit. (Viz jeho rozhovor po Lidové noviny z 23. ledna 2010)
Byl snad Leonardo žena?
Italští vědci už zase pokoušejí osud. Chystají se exhumovat ostatky italského renesančního génia Leonarda da Vinci, který je údajně pohřbený na zámku Amboise v údolí Loiry ve Francii. Podle Silvana Vincetiho, který tým italských vědců vede, by průzkum umělcových ostatků mohl poodkrýt část záhady obklopující „mistra, včetně té, zda Leonardův slavný obraz Mona Lisa není ve skutečnosti umělcův autoportrét.
Když italští vědci před lety exhumovali za podobným účelem hrob Vitorrie Colonny, oněměli překvapením – slavná italská renesanční básnířka byla ve skutečnosti muž.
Kdyby se italským vědcům podařilo totéž zjistit (pochopitelně s opačným znaménkem) i u Leonarda, byla by tím záhada Mony Lisy bezpochyby jednou provždy vyřešena. Takže pěkný pracovní týden.
Autor: Petr Placák, EUROSKOP