Daniel Anýž, Hospodářské noviny, 12. února 2010
Až do včerejška Američané nevěděli, proč si Evropská unie schválila Lisabonskou smlouvu. Kvůli jednotnější zahraniční a bezpečnostní politice, v kterou doufali, to zatím z jejich pohledu nebylo. Z Washingtonu čišelo rozladění, že unie je stále pytlem blech, a prezident Obama na starý kontinent přes americká média vzkázal, že si nenajde čas na květnový summit US-EU.
Po včerejším rozhodnutí Evropského parlamentu, který odmítl dohodu o sdílení bankovních informací, kterou loni v listopadu upekl Brusel s Obamovou administrativou, má Washington jasno v jedné věci. Ale není to pro něj dobrá zpráva.
V rámci posílených pravomocí, které vyplývají právě z Lisabonské smlouvy, se z Evropského parlamentu včera stal americký Kongres. Pro politiku Evropské unie tak začne platit, s čím se americké administrativy potýkají v rámci tamního tradičního ústavního rozdělení moci. Bílý dům míní, ale Capitol často mění.
Výhrady europoslanců nelze zlehčovat, jak se v minulosti už vícekrát ukázalo, ochrana osobních údajů může být slabým místem systému. Stejně jako mají Evropané právo na důslednou reciprocitu. Výnos Evropského parlamentu ale přichází v nešťastnou chvíli a v jednom z nejožehavějších témat. Obama, který je v bezpečnostní a protiteroristické politice pod tlakem republikánů i většiny veřejnosti, bude vzkaz ze Štrasburku doma horko těžko vysvětlovat.
Evropský parlament se vzrůstem pravomocí začíná zlobit. Na snímku pěší zóna v areálu EP. Foto EK
Obdobně jako jeho předchůdce George Bush nedokázal před několika lety přesvědčit Evropany,že osobně skutečně usiluje o zrušení víz pro Česko a další nové členské země unie, ale že je to Kongres, kam by měl Brusel nasměrovat své přesvědčovací úsilí. Bushův Bílý dům tehdy musel přemlouvat i své vlastní republikány, aby místo zrušení naopak nezavedli víza pro celou Evropskou unii.
Z evropského břehu Atlantiku to vše vypadalo nepravděpodobně a nepochopitelně. Stejně jako teď z toho amerického vypadá postlisabonský rozhodovací proces v Evropě.
Není to dobrý začátek, a pokud si budou Američané na Evropský parlament zvykat tak těžce, jako Evropané na americký Kongres, čeká transatlantické vztahy řada nových, dosud neznámých zkoušek.
Autor: Daniel Anýž