Martin Ehl, Hospodářské noviny, 17. února 2010
Spojenci v Afghánistánu krok za krokem obsazují dřívější bašty Tálibánu v provincii Helmand. V Pákistánu zadrželi „dvojku“ Tálibánu, mullu Baradara, který se spolu s dalšími členy vedení přesunul do Karáčí, protože se v horách už necítili bezpečně. Dají se tyto události vyložit jako bod obratu v dlouhé afghánské válce?
Ano, ale jen s velkou opatrností. Afghánští islamisté čelí asi největšímu tlaku od invaze před osmi lety. Američany vedená koalice odstřihává Tálibán od vlivu na obyvatele, od opiových polí, čili od zdrojů peněz. Útoky bezpilotních letadel na pákistánském území a spolupráce kmenových vůdců donutily tálibánské vedení přesunout se do lidského mraveniště v Karáčí, kde se mohou ztratit mezi dvěma miliony paštúnských uprchlíků z Afghánistánu – ale právě tady byl Baradar dopaden. Situace se pro afghánský Tálibán tedy radikálně mění.
Další špatnou zprávou pro islamisty je to, na čem se shoduje většina analytiků: zatčení Baradara v době velké ofenzivy znamená zásadní změnu postoje pákistánského vedení a tajné služby ISI, která kdysi Tálibán pomohla založit. Islámábád si v mocenských hrách s Indií a Západem prostřednictvím ISI a Tálibánu udržoval vliv na dění v Afghánistánu. „Chování Pákistánců svědčí o opravdu blízké spolupráci s USA, o naplnění zpravodajské spolupráce, jejíž nedostatek Washington kritizoval, uvádí analýza amerického institutu Stratfor.
Znamená zatčení tálibánského velitele Baradary zlom ve válce s militantním islamistickým hnutím? Na snímku ozbrojenci Tálibánu obhlížejí úrodu na poli s mákem, který slouží k výrobě opia a financování válečných operací hnutí. Foto AP
Na to, aby Pákistán s Američany více spolupracoval v boji proti Tálibánu, dává od počátku svého úřadování velký důraz prezident Barack Obama. „Je to důkaz spolupráce na nové úrovni, která je velmi, velmi důležitá, komentoval v televizi CNN Baradarovo zatčení americký senátor John Kerry, předseda vlivného zahraničního výboru amerického senátu, který právě jedná v regionu.
Samozřejmě, analytici jako třeba experti americké firmy Stratfor, varují, že vydání Baradara může být jen vějičkou, aby Pákistánci získali od Američanů ústupky týkající se Afghánistánu nebo Indie. Rozporuplný je také dopad na morálku bojujících tálibánců, protože až dosud vždy rychle dokázali zabité členy svého vedení nahradit.
Pokud by se ale ona nová úroveň spolupráce mezi Američany a Pákistánci potvrdila, znamenalo by to pro spojence, mezi něž patří i Česká republika se svými aktuálně asi 530 vojáky, zásadní zlom.
Neznamená to, že Tálibán bude za měsíc či za rok poražen. Ale řečeno vojenskou terminologií, jeho operační prostor ztratí strategickou hloubku – nebude se moci spolehnout na zázemí v Pákistánu ve chvíli, kdy je pod obrovským tlakem v Afghánistánu. I to je jeden z důvodů, proč se pro spojené nádoby války v afghánsko-pákistánských horách vžil pojem AfPak.
V takové situaci by potom nabyla na důležitosti možnost vyjednávání. Problém je ale v tom, že Tálibán odmítá jednat s vládou Hamída Karzáího. tálibánci trvají na tom, že musejí přímo jednat „s okupanty, požadují stažení všech zahraničních jednotek z Afghánistánu a obnovení jejich státu. To není přijatelné ani pro Karzáího, ani pro Američany.
Podle dubajského listu Khaleej Times je nyní důležitá role Saúdské Arábie, která chce oddělit Tálibán od Al Káidy a přimět tálibánce k nějaké dohodě. Saúdské zprostředkování ale podle tohoto listu zatím na změnu podmínek Tálibánu vliv nemělo. Nyní je otázkou, zda se něco změní po zadržení Baradara.
Autor: Martin Ehl