Daniel Anýž, Hospodářské noviny, 18. února 2010
Po oznámení amerického prezidenta Baracka Obamy, že nepřijede na květnový summit USA – EU, to jsou Evropané, kdo naopak podráždili americkou administrativu. Evropský parlament zrušil americko-unijní dohodu o předávání bankovních informací v rámci protiteroristických programů. „Původní očekávání byla zcela mimo realitu,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny profesor Daniel Hamilton, bývalý náměstek pro evropské záležitosti z administrativy Billa Clintona a ředitel Centra transatlantických vztahů na Johns Hopkins University ve Washingtonu. Podle něj od nástupu Obamy do Bílého domu došlo na ose USA – EU k vzájemnému vystřízlivění.
* HN: Jak v USA vnímají, že rozhodnutí Evropského parlamentu bylo prvním projevem fungování Lisabonské smlouvy?
Ukazuje to, že Lisabonskou dohodou Evropskému parlamentu v podstatě vznikají pravomoci, které v USA přísluší Kongresu. Výnos parlamentu ukázal, že dosavadní dohody mohu být velmi vratké.
* HN: Jaká bude reakce, především ze strany Kongresu?
Je pravda, že pro Američany to bude složité na pochopení. Jako když v Evropě často nerozumíte, že nemáte problém s americkou administrativou, ale s Kongresem. Otevírá to ovšem cestu, aby zde vznikl nový bezpečnostní rámec, zaštítěný skutečnou evropskou shodou. A na tom by měli mít Američané rozhodně zájem. Podobně jako když se v USA v takto důležitých věcech dostane do souladu administrativa a Kongres.
Summit EU – USA v únoru 2005: Hlavně se nechat vyfotit s G. Bushem, čtvrtý zprava český prezident. Foto EK
* HN: Po roce od nástupu Obamy je ale na obou stranách, v USA stejně jako v EU, rozčarování…
Ale jen proto, že očekávání byla zcela mimo realitu. Obama potřeboval pomoc v Afghánistánu, s Guantánamem nebo v otázce Ruska. Ale zatím toho moc neviděl…
* HN: A podle Evropanů se „pomstil“, když zrušil účast na summitu USA – EU, který měl být v květnu ve Španělsku.
To je nesmysl. Zaprvé, Obama byl v loňském roce sedmkrát v Evropě, tedy vícekrát, co kdy který americký prezident v prvním roce ve funkci. Zadruhé, podle Lisabonské smlouvy by měl být hostitelem summitu prezident Herman Van Rompuy. Rotující předsednictví, nyní Španělsko, by v tom už nemělo mít roli… Což je spíše na debatu uvnitř unie, ale co si mají Američané myslet? Země, která by už podle Lisabonu neměla summit pořádat, jej chce stále mít? A za další, nová Evropská komise byla sotva schválena, co by bylo podstatou summitu? Dělat „summit pro summit“, jen po formu, to se Američanům nechce.
* HN: Bush ale žádný summit nevynechal, i když vztahy s EU byly napjatější než za Obamy. Není na vině Obamova zkušenost z loňského dubna v Praze?
Nejdříve upřesním – se summity se začalo za prezidenta Clintona a konaly se dvakrát ročně. Bush to omezil na jeden ročně a například ze summitu ve Švédsku v roce 2001 měl podobnou zkušenost jako Obama z Prahy: každý se snaží říct své, ale nic podstatného z toho není. Američtí prezidenti prostě nemají tyhle summity rádi. Je to jako jít k zubaři: víte, že musíte, ale bude to bolet. Nebo, jak kdosi řekl, hodně okázalosti, málo podstaty. Je na unii to změnit a poslední, co by měli Evropané dělat, je svalovat vinu na amerického prezidenta.
* HN: Obama a jeho okolí, například velvyslankyně u OSN Susan Riceová, se už během kampaně prezentovali jako globalisté. Nemá pravdu Wall Street Journal, když napsal, že Evropa ještě bude na Bushe vzpomínat jako na skutečného transatlantistu?
Obama může mít trochu jiný pohled, ale takhle to personifikovat je nesmysl. To svět se změnil. Transatlantická vazba je stále nenahraditelná, stále platí, že dohoda přes Atlantik je nezbytná, aby v globálu vůbec šlo něčeho dosáhnout, a když spolu nesouhlasíme, tak to věci naopak spolehlivě zastavuje. Ovšem transatlantický vztah sám o sobě už není dostatečný pro řešení většiny světových problémů.
* HN: Je správný dojem, že Američané jsou zklamaní z vývoje po podepsání Lisabonské smlouvy?
Ano, ale byla to EU, kdo během přípravy Lisabonu a celého schvalovacího procesu smlouvu prodával jako transformaci, skutečně velkou věc. Ještě loni na podzim jezdili Evropané do Washingtonu a říkali, kde všude bude vidět rozdíl a jak rychle to zafunguje. Ale co si pak měli Američané počít už jenom s obsazením nových klíčových funkcí? Evropané do nich posadili lidi, kteří mají být schopni dojednat konsenzus. Ale podle mě to baronce Ashtonové (Catherine, unijní „ministryně zahraničí) bude trvat celé funkční období a Rompuyovi (Herman Van, „prezident EU“) dvě, než si tuto pozici vydobudou. Čeká nás nejméně pětiletý cyklus, než se Lisabonská smlouva promítne do efektivnější unie.
Autor: Daniel Hamilton