Marie Bydžovská, EUROSKOP, 22. února 2010
Jak na českou politiku nahlíží zahraniční experti se dověděli účastníci debaty organizované Ústavem mezinárodních vztahů v pátek 19. února se v Černínském paláci.
Pozitivněji než většina Čechů zhodnotil české předsednictví polský politolog z Oxfordské university Jan Zielonka. Ostře diskutované předsednictví plnilo přední stránky novin a žádný evropský politik nebyl tak často citován jako český prezident. Názoru, že „každá publicita je dobrá“ však oponoval Petr Drulák, který argumentoval situací Řecka, které také zaplňuje přední stránky novin a zajisté mu jeho pozici nikdo nezávidí.
ČR podle Zielonky sdílí s dalšími evropskými státy podobné velikosti „syndrom středně velké země“. Ten je provázený strachem z Ruska a rozpačitostí ohledně Německa. Za velký problém současnosti považuje nedostatečnou kapacitu EU řešit problémy. Zahraniční politika evropských států se podle něj musí adaptovat na postmoderní prostředí a zvolit k tomu vhodné paradigma.
Zvolit správný kurz, správné téma, ve správnou dobu. Jak prosté.
Radost českému posluchači udělala i Sharon Wolchik z Washingtonské university, jelikož ČR podle ní pro americkou administrativu představuje důvěryhodného partnera. Nadnesla zásadní otázku, ke které se vrátili i další účastníci, a to zda je pro ČR žádoucí být v centru pozornosti USA vedle států jako Afghánistán, Pákistán nebo Írán. Americká administrativa podle ní vidí v ČR partnera pro řešení multilaterálních otázek, spíše než partnera pro bilaterální spojenectví.
Česko sdílí tři základní omyly malých států, tvrdil Christopher Coker z London School of Economics and Political Science. Hřálo se myšlenkou, že v jejím čele stál dlouhou dobu „velký vůdce“- světově známý Václav Havel, věří tomu, že může mít „zvláštní vztah“ s velmocemi a je přecitlivělé na svou suverenitu a svá práva. Coker zpochybnil úspěšnost spolupráce Visegradské skupiny (V4). Své tvrzení ilustroval na výsledcích summitu V4 před jednáním Evropské rady o řešení hospodářské krize za českého předsednictví. Maďarsko po jeho skončení deklarovalo, že bude vytvořen speciální fond pro podporu východní Evropy, Česko jeho vytvoření odmítlo a Slovensko největší důraz kladlo na to, že je ve stokrát lepší situaci než Maďarsko.
Hlavními doporučeními britského politologa pro malé země bylo „zvolit správný kurz a správné téma ve správnou dobu“ , najít si své místo v Evropské unii a spolupracovat se svými sousedy, v případě ČR s Visegrádskou skupinou.
Již od 90. let v české politice koexistují dva proudy – idealisté charakterizovaní Václavem Havlem a realisté reprezentovaní především Václavem Klausem, říká Jacques Rupnik. Začátky české zahraniční politiky byly nesmírně úspěšné, jelikož se české diplomacii podařilo dosáhnout hlavních cílů – vstup do EU a NATO, o kterých panoval konsensus napříč politickými stranami. Po dosažení těchto priorit je podle Rupnika čas najít shodu mezi politickými stranami o nových prioritách.
Autor: Marie Bydžovská, EUROSKOP
