Marie Bydžovská, EUROSKOP, 10. března 2010
Německý Ústavní soud minulé úterý rozhodl o protiústavnosti zákona, který ukládal telekomunikačním společnostem povinnost uchovávat údaje o telefonické a internetové komunikaci po dobu šesti měsíců. Nevyslovil se sice proti směrnici EU, která ukládání dat požaduje, odpůrci zákona však prohlašují, že budou usilovat o její zrušení. Také Evropská komise ohlásila přezkum sporné směrnice.
Ústavní soudci si pro sebe zabezpečili právo prohlásit evropské normy za nezávazné a mohli proto rozhodnout i o neslučitelnosti směrnice s německou ústavou. Doposavad však k takové situaci nedošlo a pravděpodobně se tak nestane ani v případě směrnice o uchovávání dat napsal Der Spiegel.
Soud v Karlsruhe rozhodl, že příslušná norma dostatečně nezajišťuje bezpečnost osobních údajů a postrádají v něm i konkrétní informace k čemu takto shromážděná data mají být použita. Uchovávání údajů však němečtí ústavní soudci zcela nevyloučili a nezpochybnili ani unijní směrnici 2006/24/ES, která to požadovala. Musí ale podle nich být spojeno s velmi přísnými podmínkami.
Důležitost německého Ústavního soudu roste. Na snímku soudci senátu německého ÚS v Karlsruhe. Foto archiv ÚS SRN
Odpůrci uchovávání dat „potáhnou na Brusel
Tvůrci stížnosti rozsudek považují za pouze poloviční vítězství a chtějí docílit zrušení směrnice o uchovávání dat na evropské úrovni. Představitel jednoho z iniciátorů stížnosti organizace Arbeitskreis Vorratsdatenspeicherung Werner Hülsmann pro Spiegel On-line uvedl, že jeho organizace bude tlačit na přezkoumání směrnice a usilovat o její posouzení Evropským soudním dvorem.
Organizace také požaduje, aby se spolková vláda, ministerstvo spravedlnosti a parlament spolu s dalšími kritickými státy zasadily o zrušení „nepotřebné a škodlivé směrnice. Jeden z členů organizace Florian Altherr pro Spiegel uvedl, že „spolková vláda může počítat s podporou mnoha států jako Rakousko, Švédsko a Rumunsko.
Komise spornou směrnici přezkoumá
Ačkoliv Komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová se k německému rozsudku odmítla vyjádřit, podle serveru Spiegel On-line přišel okamžitě po rozsudku tlak z Bruselu, aby vláda bezodkladně připravila nový zákon a ukončila tak právní vakuum.
Nicméně již před vynesením rozsudku Redingová oznámila, že chce spornou směrnici důkladně přezkoumat. Cílem přezkumu má podle komisařky být nalezení „správné rovnováhy mezi bojem proti terorismu a respektováním soukromé sféry. Uchovávání dat podle ní může omezit práva jednotlivce na soukromou sféru. Musí být proto zajištěno, že uchovávání dat je slučitelné s od prosince závaznou Chartou základních práv.
Obecně je přitom podle Redingové nutné se ptát: „Potřebujeme opravdu tato data? Konkrétně chce Komisařka prozkoumat, nakolik je uchovávání nejrůznějších dat nezbytné, zda je doba uchovávání přiměřená, a zda by stejnému cíli nemohla sloužit méně vtíravá opatření. V září Komise uveřejní zprávu o aplikaci směrnice a o dalších krocích rozhodne na jejím základě.
Ústavní stížnost i v Česku?
Směrnice 2006/24/ES o uchovávání dat byla převedena v červnu 2008 i do českého práva. A i v Česku je proti příslušné části zákona o elektronických komunikacích připravována ústavní stížnost. Občanské sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) oslovilo poslanecké kluby s žádostí, aby poslanci podpořili návrh na zrušení dané části zákona. V současné době probíhají intenzivní jednání, jejichž výsledkem by podle Heleny Svatošové z IuRe mělo být získání minimálně 41 zákonodárců, kteří by zmíněný návrh podpořili.
Evropská směrnice byla přijata jako reakce na teroristické útoky v září 2001. Rozsudek německého Ústavního soudu, který reagoval na vůbec nejhromadnější ústavní stížností v dějinách poválečného Německa, následuje po odmítnutí Evropského parlamentu sdílet s USA bankovní data systému Swift. Znovu tak naznačuje, že nalezení rovnováhy mezi bojem proti terorismu započatým v roce 2001 a ochranou soukromých dat bude obtížným úkolem, v kterém se budou střetávat zájmy a postoje aktérů na národní i evropské úrovni.
I přesto, že požadavky směrnice vzbuzují kontroverze, šly některé země dokonce nad její rámec. Velká Británie, Francie a některé nové členské země stanovily délku ukládání dat na dvanáct měsíců. Na špici se v tomto ohledu dostalo Slovensko, které stanovilo lhůtu na dva roky a Francie, která požaduje ukládání většího množství dat včetně vstupních údajů a hesel všech uživatelů internetu. V šesti členských státech EU naopak doposavad není směrnice uplatňována, ačkoliv měla být do vnitrostátního práva převedena již v roce 2007.
Důležitost německého Ústavního soudu roste
Není to poprvé, co Ústavní soud zkřížil plány německé vlády. Naposledy v únoru vynutil změnu metody pro výpočet dávek v rámci Hartz IV a vládní koalici ponechal lhůtu do konce roku na změnu pravidel.
Do evropského dění se Ústavní soud v Karlsruhe zapsal nejvýrazněji loňského června, kdy celá Evropa s napětím očekávala jeho verdikt o souladu Lisabonské smlouvy s ústavou. V rozhodnutí, které čítalo 147 stran, došli soudci k závěru, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem země, ale dokončení její ratifikace v Německu podmínili posílením spolurozhodovacích pravomocí obou komor německého parlamentu při evropské integraci.
Autor: Marie Bydžovská, EUROSKOP