Hana Chuka, EUROSKOP, 11. března 2010
Nejen touto otázkou se zabývala diskuze předních českých odborníků na evropskou problematiku, kterou v úterý hostilo pražské Karolinum. Stalo se tak v rámci veřejné přednášky, kterou zorganizovalo Jean Monnet Centre of Excellence při programu evropských studií Fakulty sociálních věd. V panelu pod taktovkou profesorky Lenky Rovné diskutovali poradce premiéra Marek Mora, profesor kolínské univerzity Wolfgang Wessels a Andrea Hyniová ze stálého českého zastoupení při EU.
Mora: Lisabonská frustrace schválením smlouvy neskončila
Premiérův poradce pro zahraniční politiku a evropské záležitosti Marek Mora ve vystoupení zhodnotil význam roku 2009 z české, i evropské perspektivy. Vrátil se také k českému předsednictví, jehož byl, jako bývalý náměstek ministra pro evropské záležitosti, důležitou součástí.
České republice podle Mory od počátku nepřálo srovnání s Francouzi, jejichž aktivní reprezentace zvedla předsednickou laťku hodně vysoko, a rovněž souběh s volbami do Evropského parlamentu. Hořkou „třešničkou“ pak byl postoj prezidenta Václava Klause, který přiživil nedůvěru některých členských států vůči Praze. Období před 3. listopadem loňského roku, kdy český prezident ke všeobecné úlevě podepsal Lisabonskou smlouvu, označil Mora za nejkritičtější moment v české unijní historii.
Evropská politika po Lisabonu: vlevo Marek Mora, vedle něj profesor Wolfgang Wessels z kolínské university. Karolinum, 8. března 2010. Foto Euroskop
Mora nezastíral, že české předsednictví považuje za nevyužitou příležitost. Vypíchl ale i několik úspěchů – například obranu společného trhu před protekcionismem, projekt Východního partnerství nebo nominaci nové Evropské komise.
V závěru vystoupení Mora uvedl, že post-lisabonská Unie musí především nalézt rovnováhu mezi svými institucemi. Narážel na pozvolné sbližování Komise a Evropského parlamentu. Nárůst pravomocí europoslanců značil za poněkud neřízený a podstatně překračující rámec Lisabonské smlouvy.
Mora se vyjádřil i k nadějím, že Lisabonská smlouva přinese posílení zahraničně-politické role EU. Tyto naděje se zatím nenaplnily. Jako příklad Mora uvedl Kodaňský summit, který připomínal americko-čínské vyjednávání, kterému Evropa pouze nečinně přihlížela.
Hyniová: Role Ashtonové je nejasná
Na poradce premiéra navázala Andrea Hyniová z Ministerstva zahraničních věcí, která zmínila slabost Lisabonské smlouvy v otázce vnějších vztahů EU a nejasnou roli nové evropské diplomacie. Rozsáhlý výčet pravomocí její nové šéfky, Catherine Ashtonové, nevyhnutelně vede k obavám ze střetu zájmů, i náročnosti takové agendy.
Hyniová poukázala na fakt, že Ashtonové spolu se zahraničně-politickou agendou spadlo do klína i místopředsednictví Komise, nebo zodpovědnost na portfolia komisariátů pro rozšíření a obchod, nehledě na její vliv v oblasti spravedlnosti a vnitra.
Wessels: Po Lisabonu jsme všichni nováčci
V post-lisabonském věku už není nových členských států. S touto symbolikou otevřel své vystoupení Wolfgang Wessels, který zdůraznil, že unie musí pro tuto éru nalézt novou legitimitu, která zároveň sníží její demokratický deficit. Profesor tak apeloval především v souvislosti s posílením evropských institucí, zejména Evropské rady a Komise, která díky tomu dnes může hrát roli „evropského MMF“ v kauze řeckého dluhu.
Wessels zhodnotil i smysl rotačního předsednictví, který označil za poněkud problematický. Narážel tak zejména na skutečnost, že k jeho plánování dochází až s osmiletým předstihem, což označil za „politickou ruletu“. Uvedl, že Unii by nehledě na přízeň fortuny prospělo stálejší a neutrálnější vedení, které spolupráce v rámci „trojky“ může jen těžko nahradit.
Vyjádřil také naději, že nedávno zvolený stálý předseda Evropské rady, „prezident“ Herman Van Rompuy, nebude ani „le président de la Europe“, ani bezvýznamnou figurkou. Pokud jde o stanovisko samotného Van Rumpoye, nedávno podotkl, že hodlá být „unijním manažerem a protokolárním ředitelem“, což může docela dobře korespondovat s přáním profesora Wesselse. Ten své vystoupení uzavřel slovy, že boj o moc v EU ještě neskončil, ale díky posílení institucí by neměl trvat dlouho.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
