Adam Černý, Hospodářské noviny,17. března 2010
Vicekancléř Westerwelle čelí výtkám, že protežuje sponzory svojí FDP. Předmětem kritiky se stali i podnikatelé, kteří s ním jezdí do ciziny.
Jedenáct let čekali němečtí svobodní demokraté na návrat k moci. Když se loni stali opět součástí vládní koalice, mohli se vykázat volebním úspěchem, který zaručil Angele Merkelové z partnerské strany křesťanských demokratů další pobyt v kancléřském úřadě. S odstupem několika měsíců se ale liberálové z FDP a osobně jejich šéf Guido Westerwelle ukazují jako slabý článek vládní koalice.
Ve Spolkové republice sice všichni uznávají, že vicekancléř a ministr zahraničí je silná osobnost, nyní však převažuje dojem, že vyvolává více škody než užitku. Po aférách, které provázely jeho letošní zahraniční cesty, se dokonce objevily v novinách titulky, které se dají shrnout do jediné věty: „Má Westerwelle na to, aby stál v čele svého úřadu? Podezření z klientelismu Výtky na adresu šéfa německé diplomacie vyvolává hlavně složení podnikatelské části delegací, jež ho tradičně provázejí na oficiálních cestách. Převládá dojem, že přednost dostávají sponzoři FDP. Zaznělo i obvinění z nepotismu, protože v Latinské Americe byl členem delegace Westerwelleho osobní přítel Michael Mronz, který se mimo jiné zabývá organizováním sportovních akcí a jejich financováním.
Angele Merkelová: Westerwelleho způsoby nejsou můj styl. Na snímku Angela Merkelová a Guido Westerwelle na tiskové konferenci v době vyjednávání o vládní koalici v říjnu 2009. Foto čtk
Ministr zahraničí se útokům bránil mimořádně neobratně, když se snažil naznačovat, že výtky vůči němu jsou motivovány nesnášenlivostí. Westerwelleho homosexuální orientace není v Německu žádným tajemstvím a v minulosti nebyla příčinou žádných útoků, stejně jako tomu nebylo ani u jiných politiků, kteří neskrývají svou sexuální orientaci, jako třeba berlínský starosta Klaus Vowereit.
Problémem šéfa německé diplomacie je, že nelze zcela jasně odlišit, zda ho Michael Mronz doprovází z protokolárních důvodů, podobně jako Westerwelleho předchůdce doprovázely jejich manželky, anebo zda Mronz využívá tyto cesty pro své podnikatelské záměry.
Podezření z klientelismu posiluje i to, že v delegacích podnikatelů jsou silně zastoupeni lidé s dlouhodobými vazbami k FDP. Podle Westerwelleho předchůdce sice není nic špatného na tom, když ministr sebou vozí podnikatele. „Měl by si však dát pozor, aby nevyvolával špatný dojem, poznamenal Frank-Walter Steinmeier. Pochybnosti nad ministerským doprovodem posílil neblahý dojem, který úřadování vicekancléře a šéfa koaliční strany vyvolává. Jeho popularitu u veřejnosti nijak neposílil necitlivý výrok, kterým přirovnal podporu dlouhodobě nezaměstnaným k „pozdně římské dekadenci.
Usnadnil tím útok opozici, takže například jedna z šéfek Zelených Renate Kunastová prohlásila, že „jediné, co Westerwelle dokáže, je provokovat, rozdělovat a agitovat.
Popularita ministra zahraničí, která bývá ve Spolkové republice tradičně vysoká, spadla na rekordně nízkou úroveň. V hodnocení politiků podle průzkumu pro televizní stanici ZDF dotazovaní udělili Westerwellemu známku minus 0,9.
Bouře pod hladinou?
To nevěstí nic dobrého pro květnové volby v Severním Porýní-Vestfálsku, které jsou jednou z nejlidnatějších spolkových zemí a kde svou pozici bude obhajovat koalice křesťanských demokratů a liberálů.
Vláda v Berlíně se zatím snaží budit dojem, že problémy nejsou vážné. Kancléřka Merkelová se pokusila jen o mírnou distanci výrokem, že Westerwelleho způsoby „nejsou její styl.
V německých médiích převládá názor, že to jsou jen manévry, které mají zamaskovat narůstající nespokojenost. „Šéf liberálů je hlavní příčinou neklidu ve vládě, napsal deník Stuttgarter Zeitung. Mnichovský Abendzeitung byl ještě tvrdší: „Je to někdo, kdo se chová tak, aby se zalíbil své klientele a kdo se chová ke státu, jako by byl v samoobsluze.
Autor: Adam Černý