Marie Bydžovská, EUROSKOP, 18. března 2010
V závěrečném dílu série rozhovorů přibližuje profesor Luděk Urban průběh a výsledky kodaňského summitu o změnách klimatu. Odmítá vidět výsledky konference tak černě, jak je presentuje většina zemí EU, a stejně tak nesdílí názor, že světovou scénu ovládá tandem USA-Čína. Poukazuje na to, že neuspokojivou konkurenceschopnost mnoha států EU nezpůsobují přílišné výdaje do ekologických cílů, ale například nedisciplinovaná fiskální politika, neflexibilní pracovní trh nebo nízké výdaje do znalostní ekonomiky.
EU byla v Kodani nejhlasitějším zastáncem ambiciózních cílů v boji proti změně klimatu. Své cíle však neprosadila a na výsledku se de facto dohodly USA s Čínou. Znamená to, že EU je pořád jen druhořadým hráčem a světovou scénu ovládá G2?
Z hlediska cílů, které si EU kladla a dále klade, bylo kodaňské jednání v prosinci 2009 zklamáním. A vskutku: nebyla přijata žádná dohoda zavazující účastníky k omezení emisí skleníkových plynů do roku 2020. Přijatý dokument, který vznikl bez účasti představitelů EU jako výsledek jednání skupiny zemí BASIC (Brazílie, Indie, Číny a Jihoafrické unie) s americkým prezidentem a nebyl schválen na plénu konference, také nepotěšil evropské účastníky.
Byla to studená sprcha pro ambice Unie, která se už před lety zviditelnila svým rozhodnutím jednostranně snížit emise do roku 2020 o 20 % a být tak příkladem zbytku světa. Z jiných stran se však poukazuje na to, že kodaňská dohoda není bez významu. Evropa měla prostě příležitost si ověřit, jak je obtížné dosáhnout shody v postupu proti klimatickým změnám na fóru, jehož se zúčastnili zástupci 193 zemí, kteří tento proces vnímají velmi diferencovaně. Závisí to na dosaženém stupni jejich ekonomické úrovně a také na míře historické odpovědnosti, kterou různé země za současný stav nesou. A dále, jak bude toto globální úsilí financováno. Je všeobecně přijímáno, a i Kodaň to potvrdila, že značné náklady připadnou na bedra nejbohatších zemí.
Na stranu aktiv kodaňského jednání sice nelze připsat žádný společný závazek do roku 2020 nebo na ještě delší období, včetně náznaku dalších kroků, a také dohodu o obchodu s emisemi. Přesto o důležitých aspektech klimatických změn dohody dosaženo bylo: emise nutno snížit radikálně, vyspělé země musí zastavit nepříznivé trendy dříve než rozvojové země, finanční podpora rozvojovým zemím musí být poskytnuta vyspělými zeměmi, a tato podpora byla už přesně zakotvena (100 mld dolarů v roce 2020), závazky účastnických zemí, jež mají být oznámeny do konce ledna 2010, budou monitorovány. S těmito závěry vyslovilo souhlas kolem 30 zemí, mezi nimi USA, Čína a jiné, na něž připadá víc než polovina emisí na naší planetě. Neřekl bych tedy, že světovou scénu ovládá G2 a pokud jde o EU jako globálního lídra boje proti dopadu klimatických změn, její oprávněné zásluhy musí být zbytkem světa teprve uznány.
Sídlo Evropské agentury pro životní prostředí v Kodani. Zdroj: Evropská komise
Není Evropa sama proti sobě, když si stanovuje příliš ambiciózní cíle v boji proti změnám klimatu, když ostatní státy nejsou ochotny se k nim přidat? Neměla by se spíše ohlížet na konkurenceschopnost svých producentů?
Je pravda, že pocit odpovědnosti vyspělého světa za odvrácení dopadu klimatických změn je v Evropě hlubší než v jiných částech bohatého světa. V tomto ohledu je Evropa skutečně průkopníkem a snaží se svým příkladem přesvědčit o tom i jiné země. V Kodani se Evropské unii tuto roli hrát příliš nedařilo. Země EU se dobrovolně zavázaly snížit emise skleníkových plynů ve srovnání se stavem z roku 1990 o 20 % do roku 2020 a v případě podobného postupu dalších zemí byly ochotny tento závazek zvýšit na 30 %. Po kodaňském jednání byl tento návrh stažen.
Pokud jde o konkurenceschopnost evropských producentů, jde o aktuální téma, o němž se hovoří v souvislosti s jednostrannými závazky EU v ochraně životního prostředí. Chceme však připomenout, že neuspokojivá konkurenceschopnost mnoha členských zemí EU (naposledy Řecka a dalších zemí) není vůbec udržována výdaji na ekologické cíle, ale zcela jinými faktory ( nízkými výdaji do znalostní ekonomiky, zejména na inovace, malou pružností pracovního trhu, nedisciplinovanou fiskální politikou aj.). Pokud boj proti klimatickým změnám bude mít v EU dopad na změnu orientace výroby směrem k zavádění „zelených“ technologií a země EU se stanou průkopníkem v tomto sektoru, pak má Unie na delší dobu vystaráno a její konkurenceschopnost se znatelně zvýší.
Jakou strategii by EU měla zvolit pro příští summit OSN věnovaným klimatickým změnám?
Výsledek jednání v Kodani, které země EU vnímají jako neúspěch své politiky, bych tak černě neviděl. Je to zkušenost potvrzující, že dosažení globální dohody vyžaduje mnoho: vytrvalost doplněnou přesvědčivými argumenty, trochu diplomatického umění (které EU v Kodani nepředvedla), originální návrhy adresované zejména rozvojovým a chudým zemím zahrnujícím také ujištění o finanční a jiné pomoci vyspělého světa. Bez podpory těchto zemí (včetně Číny, Indie, Brazílie aj.) nelze dospět k globální dohodě.
Autor: Euroskop