Pavel Škopek, Lidové noviny, 29. března 2010
Snaha premiéra Josého Luise Rodrígua Zapatera ukázat, že se Španělsko může vyhnout osudu Řecka, naráží u španělských regionálních vlád.
Regionální šéfové, které čekají příští rok volby, odmítají jakékoli škrty ve výdajích, čímž bojkotují Zapaterův pokus snížit třetí největší rozpočtový schodek eurozóny. Evropská komise přitom dala v polovině března Španělsku jasně najevo, že bude potřebovat větší škrty v rozpočtu, aby splnilo své plány na snížení deficitu. Zapaterův manévrovací prostor je přitom omezen pouze na 17 španělských regionů, které kontrolují 37 procent veřejných výdajů.
Premiérovi svazuje ruce rostoucí autonomie Katalánska, Baskicka a dalších území, která probíhá posledních 30 let. Tyto regiony nyní ovládají téměř dvakrát větší část výdajů než centrální vláda v Madridu. Existuje tak riziko, že Zapatero nebude moci dostatečně rychle snižovat schodek státního rozpočtu, který se loni vyšplhal na 11,4 procenta hrubého domácího produktu. Španělská ekonomika, která je čtyřikrát větší než ta řecká, také vykazuje nezaměstnanost 18,8 procenta, což je nejvíce ze všech zemí eurozóny.
Kde je to Španělsko? Šéf madridské vlády Jose Luis Rodriguez Zapatero (vlevo) s německou kancléřkou Merkelovou při otevírácí ceremonii veletrhu IT v Hanoveru 1. března 2010. Vpravo šéf softwarového giganta společnosti SAP Bill McDermott. Foto AP
Pokud by Španělsko nedělalo nic se svým deficitem, mohlo by to podnítit investory, aby začali považovat španělské dluhopisy za stejně nedůvěryhodné jako ty řecké.
„Tlak tu existuje, ale myslím, že některé regiony se budou bránit, řekl Angel de la Fuente, ekonom Institutu ekonomických analýz v Barceloně a autor několika knih o regionální ekonomice. Řecká krize je podle něj užitečné varování, které ukazuje, co se může stát ve Španělsku, pokud nedá své finance do pořádku.
Odhady jsou příliš optimistické
Podle zprávy komise jsou vládní ekonomické prognózy příliš optimistické a Španělsko bude muset přijmout další škrty v rozpočtu, aby svůj schodek dostalo do roku 2013 opět pod hranici tří procent HDP, jak to vyžadují pravidla eurozóny. Španělská vláda nicméně předpokládá, že na více než polovině schodku 7,5 procenta v roce 2011 se budou podílet regiony. Poté co v prosinci zkrachovala Zapaterova snaha dohodnout se s lokálními politiky, pokusí se o totéž ministryně financí Elena Salgadová.
„Žádná země nechce být dalším Řeckem, tvrdí Olaf Penninga, senior portfolio manažer investiční společnosti Robeco Group v Rotterdamu, která spravuje svým klientům portfolio v hodnotě 140 miliard eur (více než 3,5 bilionu korun). Firma prodala většinu ze svých španělských vládních dluhopisů, místo kterých nakoupila italské. „Řecká krize jednoznačně klade větší tlak na Španělsko, aby učinilo věrohodná opatření, která povedou ke snížení schodku, dodal Penninga.
Vláda se bude muset vypořádat s takovými protivníky, jako je madridská šéfka Lidové strany Esperanza Aguirreová, která 10. března volala po vzpouře proti návrhu na zvýšení daně z příjmu ze 16 na 18 procent. Proti Zapaterovi se však staví i jeho vlastní spojenci. Angel Agudo, šéf financí v severošpanělské provincii Kantábrie, která leží na pobřeží Biskajského zálivu, řekl minulý měsíc španělské tiskové agentuře EFE, že zátěž ze škrtů v rozpočtu musí být sdílená. Prohlásil, že odmítá platit účty jiných lidí. Regionální vlády, které kontrolují výdaje na zdravotnictví a školství, se zdráhají připojit ke snižování schodku veřejných financí, přestože recese zmenšila tok finančních prostředků, které dostávají od centrální vlády. Daně z prodeje nemovitostí, které v období největšího rozkvětu představovaly až pětinu příjmů některých regionů, se podle odhadů Standard & Poor’s snížily na polovinu.
„Klíčovým problémem je, že regiony získaly kontrolu nad výdaji bez odpovědnosti, že bude muset jít požádat daňové poplatníky o peníze, myslí si Luis Garicano, profesor ekonomie na London School of Economics.
Problém: rozdrobenost moci
Roztříštěnost španělského státu, která se vyvíjela od smrti generála Franciska Franka v roce 1975, kontrastuje například s mnohem centralizovanější silou irské vlády. Zatímco Zapatero musí podlézat regionálním představitelům, aby zajistil provedení úspor, jeho irskému protějšku stačila k prosazení bezprecedentních úsporných balíčků většina v národním parlamentu.
Patová situace při řešení schodku by však mohla mít i vliv na další přehodnocení úvěrových ratingů. Standard& Poor’s, která loni snížila hodnocení Španělska o jeden stupeň na AA+, uvádí, že by letos mohlo dojít k dalšímu zhoršení ratingů jednotlivých regionů. „Španělsko by mohlo být v otázce příjmů až příliš optimistické, myslí si Myriam Fernándezová de Heredia, šéfka firemního Evropského místního a regionálního samosprávného týmu. Katalánsko je s ratingem AA- jedním z nejhůře hodnocených španělských regionů. Samotný Madrid pak má rating AA. Mezinárodní ratingová agentura Fitch Ratings, která ohodnotila Španělsko známkou AAA, se nedomnívá, že se regionům letos podaří snížit tempo růstu výdajů na 2,6 procenta. Nedostatek autority centrální vlády nad regiony byl zřejmý 29. ledna, kdy byl představen plán úspor ve výši 50 miliard eur do roku 2013, ve kterém byla část věnovaná regionálním financím prázdná. „Každý si ještě pamatuje na tuto první prezentaci, která měla díry, řekl Penninga.
Pro samotného Zapatera bude přesvědčení regionů pro výdajové škrty velkou výzvou. Musí brát ohledy na to, aby neztratil podporu v Národním shromáždění, kde mu chybí většina, a aby nepřišel o podporu regionálních stran, jako je Katalánská republikánská levice, Národní galicijský blok nebo Baskická nacionalistická strana.
„Politicky je to obtížné, protože vláda potřebuje k vládnutí také hlasy dalších stran, říká Alfredo Pastor, bývalý náměstek ministra financí a profesor na obchodní škole IESE v Madridu. „Snížit výdaje je těžší, než to vypadá, dodává.
José Luis Rodríguez Zapatero se narodil 4. srpna 1960 ve městě Valladolid v oblasti León ve středním Španělsku. Z otcovy strany pochází z rodiny s dlouhou levicovou tradicí, jeho dědeček Juan Rodríguez Lozano byl za španělské občanské války kapitánem republikánské armády a byl v roce 1936 zabit fašisty. Naproti tomu jeho dědeček z matčiny strany Faustino Zapatero Ballesteros byl důstojníkem generála Franka.
Zapatero vystudoval práva na Universidad de León, která ukončil v roce 1982. Do politiky se zapojil už během studií v roce 1977, kdy se Španělsko připravovalo na první svobodné volby po smrti diktátora Franka. Zapatero později vzpomínal, že důvodem jeho vstupu do Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) byl dojem, který na něj udělalo vystupování tehdejšího předsedy strany Felipa Gonzáleze.
Ve stranickém žebříčku postupoval Zapatero rychle vzhůru. Od roku 1982 vedl mládežnickou organizaci PSOE ve svém domácím regionu León. O čtyři roky později zasedl jako nejmladší poslanec ve španělském parlamentu a v roce 1988 byl zvolen předsedou PSOE v provincii León. V roce 1997 se dostal do celošpanělského vedení strany a po volbách v roce 2000 se stal překvapivě předsedou strany. Jako šéf španělských sociálních demokratů dovedl stranu k volebnímu vítězství v roce 2004 a stal se pátým španělským ministerským předsedou od konce Frankovy éry. Ve volbách v roce 2008 vítězství obhájil a získal mandát na další čtyři roky. José Luis Rodríguez Zapatero je ženatý se Sonsoles Espinosovou a je otcem dvou dcer.
Autor: Pavel Škopek