Iveta Radičová: Nebudu s vlky výt

Jan Žižka, E15, 30. března 2010

Kandidatura Ivety Radičové na post slovenské premiérky se v mnohém podobá tomu, jak do volebního ringu vstoupil později Petr Nečas. Místopředsedkyně Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKU) se stala volebním lídrem místopředsedy Mikuláše Dzurindy a v souboji s premiérem Robertem Ficem není bez šance. Po červnových volbách by ji ve finále mohlo podpořit až pět parlamentních stran.

* E15: SDKU má pověst strany, která zavedla radikální reformu. Byla jste ministryní práce, je teď vaším úkolem ukázat, že reformy nejsou jenom pot a slzy? Máte straně dodat sociální tvář?

Ta zásadní reforma nebyla jenom reformou daní, ale především sociálního systému. Patříme k několika málo zemím v Evropě, které mají za sebou nejtěžší krok v rámci důchodové reformy. Závažné změny se týkaly ochrany lidí v nouzi nebo v bídě, vybudování záchranné sociální sítě. Přešli jsme na systém adresnosti, podmiňování dávek aktivitou.

* E15: Fico vám vytýká, že ty reformy byly asociální…

Ty reformy byly velmi těžké. Prosadili jsme univerzální přídavky na děti s daňovým bonusem, zajistili, aby finance byly použité opravdu pro děti a nebyly zneužívané na něco jiného. Nynější vláda na tomto systému téměř nic nezměnila, jen ho trochu pokazila.

Odstoupila a pak se vrátila. To je bezesporu postup, který lze ocenit. Radičová na krátkém briefingu ve vstupních prostorách slovenského parlamentu v Bratislavě 23. dubna 2009, kde oznámila, že se vzdává poslaneckého mandátu. Důvodem bylo, že na jednání sněmovny před dvěma dny hlasovala i za svou stranickou kolegyni Tatianu Rosovou. Foto čtk

* E15: Čím Ficova vláda vaši reformu pokazila?

Jeden z adresných příspěvků dětem z nízkopříjmových rodin, především romským dětem, byl podmíněn tím, že si alespoň udrží úroveň výsledků ve škole a nepropadnou. Tento příspěvek byl změněn na automatické vyplácení. A ty děti opět nechodí do školy.

* E15: Konkrétní kritika se týkala invalidních důchodů, které jste podle Fica ořezala příliš radikálně…

Nejsem spoluautorkou důchodové reformy, nebyla to moje úloha. Dělala se celková reforma důchodů, naše vláda zvýšila vdovecký důchod pro muže i sirotčí důchod. Všem důchodcům od roku 2004 zvýšila důchody novým systémem valorizace. Poprvé od roku 1989. Pravda je, že v případě invalidních důchodů se stala velká chyba. Každý politik by byl rád, kdyby se mu nikdy nic takového nestalo. Nastavil se nový systém posuzování a vztáhl se i na invalidní důchodce z předcházejícího období. Tato retroaktivita se dotkla zhruba třiceti tisíc z 200 tisíc invalidních důchodců, byť ne všichni na to doplatili. Jako ministryně jsem hned podnikla nápravné kroky, současná vláda při přehodnocování invalidních důchodů vychází z manuálu vypracovaného během mého působení na ministerstvu. Veřejně jsem se omluvila, velmi mě to mrzí, i když jsem přesvědčena, že v systému jsou občané, kteří nepobírají invalidní důchod oprávněně.

* E15: Přece jen bych se vrátil k původní otázce. Myslíte, že máte na Slovensku image ženy, která dává straně sociálnější tvář, nebo především političky, která dělala tvrdou sociální reformu?

Musíte si, pane redaktore, vybrat. Podle premiéra Fica jsem pravičák a způsobila jsem sociální genocidu. Podle některých analytiků, komentátorů a politologů jsem levičák, který vnáší do pravicové strany prvky a extrémy, které sem nepatří. Já tvrdím, že jsem člověk, který má profesuru ze sociální politiky, spoluvytvářel pravidla Evropské unie pro moderní stát sociálních a veřejných služeb, podílel se na jejich zavádění na Slovensku. Razím odbornost a při řešení nouze či bídy neznám pravicová a levicová řešení, protože jediné řešení je příjem z práce.

* E15: Kdyby třeba někdo v ODS za Václava Klause mluvil o sociálním státu jako vy, bylo by to považováno za něco, co do této strany vůbec nepatří…

Ale ODS se významně posunula. Nedávno pan Nečas řekl – blízká je mi Radičová. Měla jsem čest představit na konferencích ODS naše sociální reformy, které se staly inspirací pro volební program v České republice. Dovolte mi malou osobní vzpomínku. Někdy léta páně 1990 se vytvořily odborné týmy pro přípravu ekonomické a sociální reformy. Měli jsme společné sezení ekonomů a sociálníků – nazvěme to tak – ke sladění obou reforem. Pan Klaus tehdy nakreslil obrovský složitý model s množstvím políček, která ukazovala, co všechno bude nutné udělat. Někde vpravo dole bylo takové malé políčko – lidský faktor. On používal výraz hluboké nedorozumění a já jsem se tehdy ozvala, že mám hluboký pocit, že právě kvůli tomu maličkému políčku tam někde dole to na Slovensku nebude průchodné. To se také stalo. Pro Slovensko to průchodné nebylo a vyústilo to až v rozdělení státu. Klaus tehdy prohlásil – parafrázuji – že sociologové jsou dobří jenom k tomu, aby ekonomům komplikovali jednoduché věci. Když ale sociolog nebude rozumět potřebám a zájmům lidí, kdo jiný by je měl formulovat?

* E15: Řekla jste, že premiér Fico toho na sociálních reformách příliš nezměnil. Jeho vláda nezměnila třeba ani rovnou daň z příjmu. Není právě proto tak těžkým soupeřem, když vlastně zachoval vaše reformy, a zároveň si vytvořil image sociálnějšího přístupu?

Je to velmi těžký soupeř. Naše bývalá vláda navíc nastupovala v době po mečiarismu, kdy s námi vůbec nebyly zahájeny rozhovory o vstupu do Evropské unie. Zaostávali jsme za ostatními transformujícími se zeměmi. I proto byly ty reformy takové tíživé a jen díky občanům, jejich trpělivosti se nám podařilo dostat mezi vyspělé země Evropy. A vláda premiéra Fica pak byla první od roku 1989, která vůbec nemusela uvažovat o utahování opasků. Dostala zemi v konsolidované situaci, s nastartovaným růstem zaměstnanosti. Abych byla spravedlivá, dodám, že tato vláda musela po dvou letech začít řešit dopady hospodářské krize, kterou nezpůsobila. My navíc někdy máme problém s komunikací, i já sama jsem složitá. Než něco vyložím, už mě občan dávno neposlouchá. Nejde mi do úst zjednodušený slogan.

* E15: Vyčítali vám to také vaši kritici při nedávných primárkách, z nichž jste vyšla jako lídr strany?

Určitě ano, já jsem složitá. Mám to znásobené svou profesí akademičky a pedagožky na vysoké škole. Navíc upřímně řeknu, když pochybuji. Nebo dokonce po pravdě řeknu, že nevím. Nejsem všeználek. Nevím všechno. Jenže mám to štěstí, ale i zásluhu na tom, že jsem obklopena odborníky. Kdykoli zvednu telefon a vím, s kým se mám poradit. Stále se učím. Nikdy bych nedokázala to, co pan Fico, který suverénně řekne – Radičová je zloděj, protože ukradla slogan na billboard z České republiky. Tohle bych nikdy neřekla.

* E15: Dokáže Robert Fico tímto přístupem slovenskou veřejnost oslovit?

Zabírá to. Já bych samozřejmě nic podobného neřekla, protože vím, že to není pravda. Ani slovo pravdy. Je to celé vymyšlené, od A do Z včetně té ochranné známky, protože váš průmyslový úřad odmítl ten slogan zaregistrovat. (Šlo o slogan KSČM „S lidmi pro lidi“, který je stejný jako slogan SDKU – pozn. aut.) Pan Fico je právník, přesto používá nepravdu. To já nedokážu.

* E15: Když to tedy zabírá, jak tomu chcete čelit?

Tak, jak jsem tomu čelila v prezidentské kampani. Nikdy nepřijmu tuto hru.

* E15: A to zabírá?

U milionu voličů to zabralo. A bude jich podle mě víc. Víte, fakt platí, že lež má krátké nohy. Někdy to trvá dlouho, lež se může dopachtit dost daleko, ale unaví se. A moje nohy zůstanou dlouhé.

* E15: Pro Roberta Fica můžete být silnější soupeř, než by byl Mikuláš Dzurinda. Je jasné, že jste nebyla zapletena do skandálu kolem financování strany. Ale premiér přichází s dalšími obviněními, ať už jde o ten údajně ukradený slogan KSČM, nebo obvinění z asociálních opatření. Jste schopna čelit takové kampani v osobní rovině?

Ale na takovou osobní rovinu potřebujete minimálně dva. Ať to vykládá, ať pokračuje. Já nebudu s vlky výt, já nejsem vlk. Mám zájem nabídnout řešení, o kterých jsem po dlouhých diskuzích přesvědčena, že jsou dobrá, že mohou pomoci zemi. Takové ty výlevy a útoky – to je jen hra, zastírací manévr. Čekám na volební program Smeru. A začneme se bavit velmi konkrétně.

* E15: Chystáte i negativní kampaň, budete kritizovat to, co dělají oni?

Záleží na tom, co chápete jako negativní kampaň. Pokud někdo používá nesprávná tvrzení, která se nezakládají na pravdě, určitě na to budeme poukazovat. Podívejte se, co je to za právníka, který nezná zákon o duševním vlastnictví a myslí si, že ochrana v jedné zemi automaticky platí i ve druhé zemi? Jak to může říci? To je úplná neodbornost.

* E15: Budou vám pomáhat zahraniční poradci?

Nemám to vůbec v plánu. Ale už prvního dubna například letím opět do Bruselu, takže se stále pohybuji v mezinárodním odborném prostředí. Spolupracuji například na velkém projektu porovnávání sociálních států třiceti dvou zemí Evropy. To je permanentní výměna zkušeností, informací. Nějaké speciální poradce v této odborné oblasti nepotřebuji. A co se týká politického marketingu, nebudu ze sebe dělat herečku. To neumím, a kdybych to uměla, jdu na Vysokou školu múzických umění a živím se něčím jiným. Občané by mi to ani neuvěřili. To, co se potřebuji učit, je být pro občany co nejsrozumitelnější. A také s nimi neztratit kontakt. Ale tady naštěstí mám tu svou skvělou profesi, která to nedovoluje.

* E15: Jaké je vaše hlavní téma pro tyto volby?

Velké téma bude kvalita života. Po změnách roku 1989 a pokusu nastolit nové hodnoty je tady ještě zdaleka nemáme. Po vzniku samostatného státu, vstupu do EU a do eurozóny je čas posouvat příběh Slovenské republiky a občanů této země ke kvalitě života v tom nejširším smyslu slova. Abychom žili ve státě, kde můžete důvěřovat státním institucím, soudnictví, vymahatelnosti práva a také politikům. Aby ti politici na sebe jen neštěkali a nevymýšleli si vzájemná obvinění, ale aby se i zvýšeným hlasem dohadovali o řešeních, která tato země potřebuje. Prosazujeme posílení střední vrstvy, podporu mladých rodin s dětmi, které potřebují kvalitnější služby a podmínky na životní start. A chceme opět nastartovat hospodářský růst, růst zaměstnanosti. To jsou priority.

Vítězka primárek Iveta Radičová a její soupeř, místopředseda SDKÚ-DS Ivan Mikloš na tiskové konferenci 28. února 2010 v Bratislavě. Iveta Radičová se stala lídrem SDKÚ-DS do červnových parlamentních voleb. Foto čtk

* E15: Jak konkrétně chcete mladým rodinám pomoci? Jsou to finanční příspěvky, částečné pracovní úvazky?

Těch konkrétních řešení je dohromady více než 140 – od plošné podpory výstavby nájemních bytů, což zároveň řeší pracovní mobilitu, přes přerušení placení jistin hypotečních úvěrů během mateřské po možnost využití úlev při placení důchodového pojistného, pokud ztratíte zaměstnání a splácíte hypotéku. Protože v ten moment si tak jako tak nejste schopni ten důchod platit. Pokračování na str. 14 Dokončení ze str. 13

Jsou to řešení, která nejsou náporem na veřejné výdaje. Rozšíření služeb pro rodinu, center volného času, dětských hřišť, klubů, kroužků, změny celého systému sociálních služeb. O určení finančních zdrojů v těchto případech nemá rozhodovat instituce, ale klient, tedy občan. Ten ať si vybírá, rozhoduje. Tím vznikne soutěž, a tlačíte tedy i na ceny.

* E15: Jak velká je šance, že budete v čele příští vlády? Náskok Smeru bude SDKU těžko dohánět, ale mluví se o scénáři, že by koalici mohly sestavit strany pravého středu a Smer by zůstal v opozici. Je to reálné?

Vždy je šance, ale rozhodnou voliči. Na té levé straně spektra je jen jedna jediná levicová strana. A na té v uvozovkách středopravé straně – to dělení na levé a pravé nemám vůbec ráda, protože je ideologické a není věcné – je několik politických stran a ještě vznikají další. Takže volič, který je pro to, abychom se starali o potřebné, ale ve stejné míře vyžaduje, abychom na to vytvářeli finanční zdroje, má na výběr mnohem širší spektrum stran.

* E15: Nebyla by taková koalice třeba z pěti stran hodně nestabilní?

Udržet koalici je vždy součástí umění vládnout. Podívejte se, co všechno snesl premiér Fico v současné koalici, co snesl od vlastních ministrů, zástupců koaličních partnerů – od pozemkových afér přes podezřelé, takzvané nástěnkové tendry po nevýhodný prodej emisních povolenek. To vše jenom proto, aby udržel koalici.

* E15: Pokud by se vám podařilo sestavit vládu, asi byste se okamžitě stala i silnou kandidátkou na post šéfky strany. Je to tak? Postavila byste se také do čela SDKU?

Momentálně o tom neuvažuji, plně se soustředím na svou úlohu volebního lídra pokusit se o co nejlepší výsledek ve volbách. Všechno ostatní, pane redaktore, den po volbách – 13. června.

* E15: Zeptám se tedy na to, co byste musela řešit, kdybyste byla v čele vlády. Napětí ve slovensko-maďarských vztazích roste, v Maďarsku mohou ve volbách uspět nacionalisté. Udržet normální vztahy s Maďarskem asi bude těžký úkol?

Je to dobré poměřovat s tím, co dělala naše minulá vláda. Jsem ráda, že premiér Fico tuto bývalou vládu připomíná a budu ji připomínat i já. Partnerem této vlády byl po určité období v Maďarsku premiér Viktor Orbán. Zaregistroval jste nějaké konflikty? Mluvil někdo v bývalé vládě o tom, že potřebujeme posílit armádu, abychom udrželi Slovensko? Anebo že by tu hrozilo nějaké občanské napětí? Byl tu maďarský pokus o krajanský zákon, ale slovenští občané to ani nezaregistrovali. A ten zákon nebyl přijat. To vše je záležitost schopností diplomacie, vyjednávání, komunikace s premiérem druhé země. Je nutné vyjasnit – tady je hranice, ty potud, já odtud, a kromě toho také máme společné zájmy jako členské země Evropské unie.

* E15: Ve vašem životopise se objevuje známý sociolog a politik Ralf Dahrendorf. Jakou roli sehrál ve vašem profesním směřování?

Velmi významnou. Nechci ublížit dalším vynikajícím pedagogům, ale z hlediska mé profesionální kariéry sehráli takovou významnou roli dva sociologové. Prvním byl slovenský profesor Alexander Hirner, který v padesátých letech strávil šest nebo sedm let ve vězení. Měla jsem štěstí, že jsem studovala během jeho návratu na katedru. Vzápětí zase musel odejít. Druhý takový významný muž byl určitě lord Ralf Dahrendorf. Pro svůj lidský rozměr, ale i odbornost, profesionalitu. Působila jsem na St Antony’s College v Oxfordu v době, kdy tam byl děkanem. Je autorem známé věty, že politiku změníte za šest měsíců, ekonomiku za šest let a hodnotový svět za šedesát let. Když to říkal, nesmírně jsme se na něj zlobili, co nám to kreslí za vizi. Měl pravdu. Dahrendorf je jedním ze všeobecně uznávaných myslitelů, kterého si přivlastňují sociální demokraté, liberálové i konzervativci. A analytici se přou, co vlastně je. Já si též o sobě ráda přečtu, co vlastně jsem.

Autor: Iveta Radičová