Hana Chuka, EUROSKOP, 6. dubna 2010
Unii změníme, rozpustíme, nebo opustíme
Nejenže „krátkozrací angličtí ignoranti, jak se toryům v bruselských kuloárech přezdívá, od začátku brojili proti lisabonské smlouvě, ale v loňském roce dokonce opustili křesťansko-demokratickou frakci v Evropském parlamentu výměnou za konzervativní blok, kde tak zasedli vedle reprezentantů ODS. Euroskeptismus není v tomto případě ničím novým, ale současní Cameronovi poslanci se od dob Majora a Thatcherové liší především svou jednotností. V té tkví jejich síla a pro bruselské eurokarty i nové nebezpečí. Jak píše The Economist, jediné eurodilema toryů spočívá v otázce, zda by se měly okolnosti britského členství v klubu pouze radikálně změnit, nebo zda by bylo lepší z unie rovnou vystoupit.
Jaká veřejnost, taková vláda?
Pokud má vládní strana reprezentovat většinové názory voličů, pak je toryovský euroskeptismus přiměřený. Jeho původ přitom pramení nejen ze zkušenosti s členstvím v EU, ale také z národní historie, geografie a předsudků. V Británii je bez problémů možné vystoupat na kariérní vrchol mediálních, business, či City kruhů, aniž by člověk věděl cokoliv o Evropské unii. Jak ostatně uvádí The Economist, britský parlament je plný poslanců, kteří jsou pyšní na to, že o evropské problematice nevědí zhola nic.
Situace v médiích není o moc lepší. Pravicový tisk, zejména deníky The Sun a The Daily Mail, krmí své čtenáře články, podle kterých je například Brusel zodpovědný za 80% evropské legislativy, ačkoli skutečné číslo se pohybuje okolo 50%. Evropská unie pak automaticky působí naprosto nedemokraticky a neodpovědně, ale málokoho už znepokojuje fakt, že ani jeden ze jmenovaných deníků nemá v Bruselu svého stálého zpravodaje.
Kdo je mimo frakci, ten je proti nám
Jak uvažuje The Economist, problémem konzervativců není jen samotná opozice vůči unijním politikám, ale především izolace od klubového politikaření. Toryům neuškodila ani tak změna zasedacího pořádku v EP, kterým se dostali do jedné skupiny s lotyšskými ultrapravicovými radikály, jako odtržení od křesťansko-demokratického bloku, který v současnosti tahá za většinu nitek v EU. Silná frakce, do které se řadí mimo jiné Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy i sám prezident Evropské komise Barroso, pořádá vlastní setkání za zavřenými dveřmi před každým unijním summitem. Není náhodou, že právě tento blok prosadil i současného prezidenta Evropské rady, Hermana Van Rumpoye. Odchodem ze silného klubu tak Cameron v evropském měřítku oslabil pozici vlastní strany, což po jeho očekávaném vítězství v národních volbách může na vedlejší eurokolej odsunout i Británii.
Lehko na cvičišti, těžko na bojišti
Jakékoli další zhoršení vyjednávací pozice by konzervativcům v mnohém ztížilo prosazení jejich agendy v prostředí, kde je Londýn už nyní ve škatulce „outsider. Každý opt-out ze sociální politiky, nebo z charty základních práv, by podle nových pravidel vyžadoval změnu celé lisabonské smlouvy, kde je většina členských států po dlouhém ratifikačním boji nepřístupná jakýmkoli dalším změnám. S jejím schválením toryové navíc ztratili cenný nástroj k vymáhání dalších výjimek. Ačkoli tedy se Evropská unie Cameronova příchodu obává, není proč. Konzervativní euroskeptismus, izolován od hlavního unijního rozhodovacího proudu a omezen novou smlouvou, bude v Bruselu slyšet o dost hůře, než z Westminsterských lavic, uzavírá The Economist.
Autor: Hana Chuka, Euroskop