Petr Placák, EUROSKOP, 12. dubna 2010
Euroskop hovořil s politologem a polonistou Josefem Mlejnkem o Polsku a jeho vztazích s Ruskem po sobotní letecké katastrofě. Aktuální ruské postoje ke Katyni jsou podle něj „jednou z nejpříznivějších zpráv z oblasti střední a východní Evropy v posledním půlroce“.
Jaký dopad podle vás bude mít sobotní tragédie na vnitropolitický vývoj Polska?
Jeden bezprostřední dopad je zřejmý už nyní: prezidentské volby, které se měly konat letos na podzim, proběhnou už v červnu. A bez dvou očekávaných kandidátů, neboť kromě Lecha Kaczyńského, u něhož se předpokládalo, že bude obhajovat mandát, u Smolenska zahynul i vicemaršálek Sejmu Jerzy Szmajdziński, který byl prezidentským kandidátem polské levice.
Pokud jde o dlouhodobější důsledky, myslím, že bude dobré počkat, až opadne bezprostřední vlna bolesti a zármutku. Nyní bych o nich nespekuloval.
Ohrozí tragedie existenci „Kaczynského“ strany Právo a Spravedlnost (PiS) nebo ji to naopak posílí?
Krátkodobě ji může posílit, z dlouhodobého hlediska bude hodně záležet na tom, kdo bude v jejím vedení a kudy stranu povede. PiSu hrozí, že se stane takovou „vdovou po Lechu Kaczyńském“, což jí samozřejmě nakonec může hodně uškodit.
Přiblíží se polsko-ruské vztahy po „Katyni“ z 10. dubna 2010 vztahům, jaké panují mezi Varšavou a Berlínem? Na snímku z 1. září 2009 pokládají Lech Kaczynski s německou kancléřkou Angelou Merkelovou svíce na hřbitově obránců Westerplatte u Gdaňsku, kde útokem nacistů na polskou posádku vypukla 2. sv. válka. Foto čtk
Může tato katastrofa nějak ovlivnit rusko-polské vztahy?
Paradoxně jim může napomoci. Ruské veřejnosti se tak viditelně vepíše do vědomí katyňský masakr i to, co pro Poláky znamená. A Putin s Medvěděvem se zatím chovali takřka vzorně, což zase může vylepšit jejich obraz v očích Poláků.
Co říkáte tomu, že bezprostředně po tragédii se rozhodla nejsledovanější ruská státní televize Rossija 1 odvysílat film Katyň Andrzeje Wajdy nebo že se minulou středu ruský premiér Putin, se svým polským protějškem Donaldem Tuskem, poklonil v Katyni památce obětí stalinského běsnění?
Ruská státní televize tento film vysílala už týden před tragédií, v pátek 2. dubna, ale na méně sledovaném kanále Kultura. I tak to ale byl velmi pozitivní – nejen čistě televizní – signál. I společné vystoupení Tuska s Putinem v Katyni ve středu před tragédií bylo velmi slibné, svědčilo o tom, že z Katyně přestává být polsko-ruský spor, že Rusové začínají ustupovat ze své nesmiřitelné pozice. Kaczyńského návštěva měla celý tento proces (či jeho významnou etapu) završit. Bohužel, skončila tragédií. Ale tato tragédie alespoň posílí ty trendy, které byly v poslední době patrné, trendy k usmíření, které ale neznamená strkání hlav do písku před historickou pravdou. Ruské postoje ke Katyni z poslední doby, nejen po tragédii, jsou možná jednou z nejpříznivějších zpráv z oblasti střední a východní Evropy v posledním půlroce.
Jak je podle vás možno vnímat onu děsivou symboliku tragédie, že polská politická, vojenská i církevní elita zahynula právě v momentě, kdy se chystala uctít oběti stalinské snahy likvidovat polské vedoucí kruhy?
Symbolika je to děsivá, ale já mám pro to jedno zcela světské, až banální vysvětlení. Havárie byla asi důsledkem kombinace mlhy a velké snahy přistát ve Smolensku za každou cenu, aby delegace stihla ceremoniál. Právě proto, že si Lech Kaczyński na Katyni velmi zakládal, že si uvědomoval důležitost sedmdesátého výročí masakru, a to i v kontextu nedávných vstřícných posunů z ruské strany, mohlo přispět k tomu, že byl pilot buď přímo, nebo nepřímo, celkovou atmosférou, nucen k velmi riskantnímu přistávacímu manévru. Třikrát zkusil přistát, počtvrté narazil do stromů. Kdyby šlo o běžný let nějakých aerolinek či o běžnou státní návštěvu, přistane v Minsku, delegace počká, až se zvedne mlha, a nic se nestane. Čili to místo vlastně působilo jako „černá díra“, nikoliv však nějak „mysteriózně“, ale spíše ve výše uvedeném smyslu.
Autor: Petr Placák, Euroskop