Martin Ehl, Hospodářské noviny, 26. dubna 2010
Viktor Orbán je jako generál v čele maďarské konzervativní armády, jež právě pomocí voleb provádí legální převrat v Maďarsku. Toto tvrzení je nadnesené jen trochu. Přinejmenším srovnání s armádní hierarchií sedí: konzervativní strana Fidesz to je Orbán. A Orbán, to je Fidesz.
Na rozdíl od věčných rivalů v socialistické straně, kde je řada skupin, podskupin a platforem, tak Fidesz se poté, co se Viktor Orbán jako mladý, nadějný a známý politik dostal v roce 1993 do jeho čela, stal postupně armádou s jasnou hierarchickou strukturou, obrácenou pyramidou, která balancuje na jediném člověku: pětačtyřicetiletém konzervativním otci pěti dětí. „Kdyby Orbán najednou zmizel, Fidesz by se nejspíš rozpadl, říká s jen malou mírou nadsázky Zoltán Pogátsa, ekonom ze Západomaďarské univerzity, který se specializuje na střední Evropu. A Maďaři, zklamaní korupcí, ekonomickým propadem, krizí, aférami a celkovou depresí Orbánovi rádi odevzdali vládu po osmi letech socialisticko-liberálního kličkování před reformami, korupčních afér a přiznaných i nepřiznaných lží. I když Orbána Maďaři znají a vědí, že pravděpodobně není o mnoho lepší než bývalí socialističtí vůdci: že také umí slibovat nesplnitelné, že je také vášnivým fotbalistou jako předchozí socialističtí premiéři Gordon Bajnai a Ferenc Gyurcsány, že vlastně nikdo pořádně neví, s jakým programem Fidesz volby vyhrál – Orbán zakázal spolustraníkům hovořit o podrobnostech.
Mladý Viktor Orbán se do paměti všech zapsal výzvou v přímém televizním přenosu, když uprostřed roku 1989 při pohřbu národního hrdiny z revoluce roku 1956 Imre Nagye jako první vyzval k odchodu sovětských vojsk. Tento muž je nyní pro většinu Maďarů hlavní nadějí, že je vyvede ze současné politické, ekonomické a společenské krize.
Sen všech politických stran – maďarská strana Fidesz Viktora Orbána získala v parlametních volbách dvoutřetinovou ústavní většinu. Foto čtk
Mobilizující konzervatismus
Fidesz vznikl už v roce 1988 jako liberální sdružení studentů a Orbán patří mezi zakladatele. Když se ale po počátečním úspěchu liberálů v polovině devadesátých letech vrátili k moci exkomunisté, tak začal ze strany budovat konzervativní sílu, která postupně polykala různé názorové skupiny a proudy.
Vyneslo mu to volební vítězství v roce 1998. V roce 2002 volby prohrál, hlavně vystrašil Maďary do té doby nepoznanou pravicovou politikou spojenou s populismem. Prohrál i v roce 2006, kdy se se Fidesz a socialisté v kampani trumfovali v populistických slibech. Podle politologa Gergely Egedye z budapešťské Korvínovy univerzity představuje Viktor Orbán a jeho Fidesz mobilizující konzervatismus, který využívá populistických forem a více zdůrazňuje národní principy a je nevraživější vůči liberalismu.
Tento typ pravicové politiky v Maďarsku nyní jasně převážil nad patricijským konzervatismem, založeným více na občanském principu a podpoře liberální ekonomiky. Orbán důraz na stát a jeho klíčovou roli v ekonomice a ochraně obyvatel předvedl například, když pomocí referenda zabránil vládní reformě zdravotního pojištění, která by vytvořila konkurenční prostředí jediné státní zdravotní pojišťovně. Viktor Orbán měl zatím tendenci slibovat a být spíš měkčí. „Politika Fideszu čili mobilizující konzervatismus je kombinací významně pravicové kulturní pozice se smíšenou levicovou rolí, pokud jde o ekonomickou úlohu státu, uvádí Egedy.
Právě ekonomika bude tím klíčový tématem, kterému se bude muset nový premiér věnovat. Maďarsko muselo na podzim 2008 požádat Mezinárodní měnový fond (MMF) o půjčku dvacet miliard eur, aby se vyhnulo bankrotu. Fidesz tvrdí, že to bylo hlavně kvůli nezodpovědné vládě levice a liberálů, ale na zadlužení a deficitech má podíl i jeho vláda z let 1998 až 2002, kdy se například nastartoval raketový růst platů státních zaměstnanců. Dohoda s MMF vyprší letos v říjnu a bude zajímavé sledovat, zda se Orbánovi podaří se ještě předtím domluvit s MMF na změně podmínek půjčky, především na zvýšení rozpočtového deficitu tak, aby měl trochu lepší prostor pro manévrování při očekávaném prosazování reforem. Nyní reformy potřebuje státní správa, zdravotnictví, školství, doprava, snad každá část státu.
Co lze od Orbána po vítězných volbách čekat? Podle ekonoma Zoltána Pogátsy jsou možné dva scénáře: „Jedna skupina lidí si myslí, že Orbán je natolik chytrý, že poté, co se ujme úřadu, ze zásuvky vytáhne nějaký plán reforem, říká Pogátsa. „Druhý možný pohled je, že Orbán je populista, kterému jde o to, se dostat k moci a bude vládnout bez velkých změn a bude se snažit nějak za pomoci malých dílčích kroků udržet popularitu a moc, popisuje Pogátsa možná realističtější scénář.
Čistky, nikoli nacionalismus
Viktor Orbán určitě povede čistku ve státní správě. Otázka je, zda hlavní motivací bude ušetřit výdaje státu, nebo se pomstít politickým oponentům. Zatím deklaruje, že chce zeštíhlit administrativní organizaci státu. Pro takový krok, pro změnu ústavy a volebního systému (snížení poslanců z 386 na 200) potřebuje dvě třetiny poslanců. O získání této většiny šlo v druhém kole voleb.
Političtí analytici jsou opatrní. „Můžeme použít bulharský příklad. Když se k moci dostala nová vláda, tak začala vyšetřovat a zatýkat bývalé politiky kvůli obvinění z korupce, říká Krisztián Szábados, ředitel institutu Political Capital. „Fidesz se bude od politických problémů snažit odvést pozornost tím, že bude kanalizovat emoce voličů tak, že bude obviňovat různé lidi z korupce, bude otevírat různé případy a zahajovat procesy.
Podle Szábadose až vedlejší roli v tomto odvádění pozornosti sehraje nacionalismus a ochrana menšin v zahraničí, také silná karta Fideszu. Ani v kampani Orbán nacionalismus nezdůrazňoval. V rozhovoru pro slovenský časopis Týždeň loni v říjnu se vyhýbal přímému slovnímu útoku na slovenskou vládní koalici. Uznal platnost Trianonské smlouvy, která stanovuje současné hranice Maďarska. Na adresu současné slovenské vlády, v níž jsou i slovenští nacionalisté, pouze řekl, že se mu její chování zdá „iracionální. „Víte, mojí politickou filosofií je držet se zdravého rozumu. Takže pokud chci, aby lidé v Karpatské kotlině žili v míru a šťastně, musí se chovat podle zdravého rozumu. No a já mám občas dojem, že pro slovenskou vládu to právě není pravidlo, řekl se smíchem.
Orbán se bude muset soustředit především na problémy doma a bude otázkou, nakolik ho radikálně nacionalistická opozice Jobbiku, třetí největší parlamentní strany, dotlačí dělat i možná zbytečná a halasná gesta směrem na obranu maďarských menšin. I když, jak zdůrazňuje Gergely Egedy, nedílnou součástí tradičního mobilizujícího konzervatismu je právě ochrana národní identity.
Výzva, která stojí před Viktorem Orbánem jako vítězem voleb, je olbřímí, komplexní a vůbec ne jednoduchá. Očekávání a naděje jeho voličů jsou téměř obamovské. Od let 1989 – 1990 před ničím podobným zřejmě žádný politik v postkomunistické demokratické zemi nestál.
Autor: Martin Ehl