Přebije EU 40 ruských miliard?


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 3. května 2010

Jakou politiku bude EU prosazovat vůči svým sousedům na Jihu a na Východě bylo hlavní téma diskuze, na níž se v Evropském domě v Praze sešli zástupci evropských institucí s experty na zahraniční a bezpečnostní politiku. Diskuze se zúčastnil i Komisař pro rozšiřování a sousedskou politiku Štefan Füle.

„Když jste si to vytvořily, tak do toho taky plaťte, má být podle Komisaře Füleho vzkaz pro členské země EU. Zásadním problémem sousedské politiky jsou totiž finance. Účastníci diskuze se proto vraceli k 40 miliardám dolarů, které dostane Ukrajina z Ruska v podobě plynu za právo využívat na dalších 25 let námořní základnu Sevastopol.

Oproti tomu EU počítá s rozpočtem politiky sousedství 12 miliard eur v období 2007-13 , které podle „gentlemanské dohody rozdělí v poměru 2:1 mezi projekt Středomořské unie a Východního partnerství. O tom, že po roce 2013 tato suma nestoupne panoval mezi zúčastněnými koncensus. „Němci jistě nebudou ochotni angažovat se za hranicemi, když musejí zachraňovat potápějící se Řecko, vyjádřil se k problematice ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií Jiří Schneider.

füle - zastoupení EK
Eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle (vlevo) v diskusi o Evropské politice sousedství. Po jeho levici sedí náměstek Vladimír Galuška z českého ministerstva zahraničí a expert na bezpečnostní problematiku Jiří Schneider z Pražského institutu bezpečnostních studií. (foto Euroskop)

Co chtějí sousedi? Zrušit víza!

Co může EU nabídnout svým sousedům na oplátku za jejich spolupráci při vytváření zóny bezpečí a stability je zapeklitý problém. Pilíři sousedské politiky jsou politické přidružení, ekonomická integrace a mobilita, především vízové otázky. Právě bezvízový styk s EU je sice nejcitlivější otázkou, nicméně v partnerských zemích nejoceňovanější.

EU se bojí ulehčit vstup do Schengenského prostoru a jednání o vízové liberalizaci se zeměmi sousedních regionů proto váznou. Zrušení víz do EU pro země Východního partnerství však podle Jiřího Schneidera nepředstavuje pro EU nebezpečí. Víza znepříjemňují život pouze obyčejným lidem, „byznys jde nezávisle na hranicích, tvrdí expert.

Ukrajina v EU?

Dalším „lákadlem pro země Východního partnerství je šance na členství v EU. Nástroje sousedské politiky jsou navíc nástrojům politiky rozšiřování velmi podobné. Perspektiva vstupu do EU je však pro země Východního partnerství vzdálená. Její horizont Libor Rouček odhadl na nejméně dvacet let.

Do té doby se mohou partnerské země s EU integrovat alespoň v hospodářské oblasti. S EU vyjednávají tzv. Deep and Comprehensive Trade Agreemments, které Komisař Füle navrhuje překládat jako Dohody o ekonomické integraci. V jejich rámci budou partnerské země podobně jako v případě Evropského hospodářského prostoru (jeho členy jsou Norsko, Island a Lichtenštejnsko) postupně přijímat pravidla vnitřního trhu, kam získají přístup pro své zboží.

„Není důležité, že Ukrajina prodloužila smlouvu o pronájmu sevastoposké námořní základny, ale že před celní unií s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem dala přednost Dohodě o ekonomické integraci s EU, komentoval důležitost dohod Komisař Füle.

Východ proti Jihu?

Sousedská politika je partnerství pro reformu, vymezil její hlavní cíl Komisař Füle. Podněty pro její vytvoření v roce 2003 dále rozšířil europoslanec Libor Rouček. EU s její pomocí chtěla zajistit bezpečnost v Evropě, stabilizovat společenské a politické systémy v sousedních státech a uspořádat sousedské vztahy v rámci partnerských regionů.

Nový impuls sousedské politice přinesla v roce 2008 Unie pro Středomoří iniciovaná francouzským předsednictvím EU. Východní partnerství vzniklo v době českého předsednictví jako druhý vyvažující element. Mezi těmito dvěmi součásti existují značné rozdíly a vzhledem k omezenému rozpočtu i rivalita.

Zatímco Středomořská unie spočívá v projektech koordinovaných ze sekretariátu v Barceloně, při vytváření Východního partnerství jeho iniciátoři nechtěli vytvořit žádné nové instituce. O tom, zda to nemůže být nevýhodou při získávání financí spekuloval náměstek ministra zahraničních věcí pro evropské záležitosti Vladimír Galuška. Upozornil i na plánovanou iniciativu polského ministra zahraničí ustanovit skupinu přátel Východního partnerství. Tím by se v EU zorganizovaly státy upřednostňující východní dimenzi sousedské politiky.

Ashton? Perfektní spolupráce!

Lisabonská smlouva zamíchala institucionálním uspořádáním vnějších vztahů a tedy i sousedské politiky. Politika sousedství by měla využívat komunitární nástroje i nástroje Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. To umožnil vznik postu Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který je označován i jako „ministr zahraničí s dvěma klobouky. Post Vysoké představitelky totiž spojuje úřad Komisaře pro zahraniční vztahy a Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.

Vysoké představitelce Ashtonové bude podléhat v současnosti vytvářená Evropská služba pro vnější činnost, o jejíž podobě evropské instituce a členské státy vedou ostré boje. Vzhledem k jejím malým pravomocem se analytik Vladimír Bartovič domnívá, že se bude jednat o bezzubý instrument.

Politika sousedství je podle Füleho po vytvoření nové diplomatické služby druhá hlavní priorita Ashtonové. Řešení konfliktů v sousedství má totiž přispět k vytouženému postavení EU jako globálního hráče. Zároveň český Komisař pochválil výbornou vzájemnou spolupráci, což umožňuje koordinovat různé instrumenty vnějších vztahů EU.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek