Hana Chuka, Euroskop, 4. května 2010
Euroskop hovořil s Özlem Tür, profesorkou mezinárodních vztahů na ankarské Middle East Technical University. Přečtěte si, jak v Turecku upadá podpora členství v EU, co si myslí o novém návrhu euro-tureckého strategického partnerství, nebo o jejích názorech na budoucnost tureckých vztahů s Izraelem.
Angela Merkelová představila při své nedávné návštěvě Ankary strategické partnerství mezi Tureckem a EU. Zatímco Evropa tento plán uvítala, v Turecku se setkal s nepochopením. Jaké jsou podle Vás hlavní důvody jeho negativního přijetí?
Nedá se říci, že by Turci návrh kancléřky odmítli. Plán partnerství vzbudil velkou pozornost, ale ozývají se hlasy, že Evropa nedělá dost pro začlenění Turecka do evropských struktur a pro prohloubení vzájemných vztahů. To je asi hlavní důvod, proč politiku partnerství ocenila především evropská strana. I tak se ale našly dílčí návrhy, které Turecko velmi uvítalo, jako například program turecko-německých škol v rámci Spolkové republiky, který se setkal s velkou podporou veřejnosti. Navzdory pozitivním aspektům ale převládá celkový dojem, že Evropa ze své pozice nedělá maximum, aby spolupráci s Tureckem zintenzívnila. Partnerství se rovněž nedokázalo sladit postoj obou stran v otázce Iránu, jehož je Turecko spojencem.
Jakou roli tedy v současnosti hraje otázka evropské integrace na turecké politické scéně?
Entuziasmus, který panoval v minulých letech, zejména mezi roky 2003 a 2005, začal upadat v momentě, kdy přístupové rozhovory skutečně začaly. Vlna nadšení najednou rapidně klesla. Turecké zklamání je stále zřetelnější a evropská integrace už pomalu přestává být top prioritou. Appeasement ve formě nabídky „speciálního partnerství“ ze strany EU se rovněž setkal s velkým nepochopením, kdy veřejnost i vláda požadují řádné členství se všemi jeho benefity. Evropská integrace tak v Turecku už téměř není téma a do čela zájmu se dostávají otázky Středního Východu, arabského světa, politika vůči Spojeným státům, nebo normalizace vztahů s Arménií.
Turecko: Jsme přátelé, ale pro nás je nyní důležitější vztah s muslimským světem. Německá kancléřka Angela Merkelová si potřásá rukou s tureckým premiérem Tayyipem Erdoganem při své nedávné návštěvě Ankary 29. března 2010. Foto ABACAPRESS. COM
Změnil se nějak politický vliv turecké armády od doby, kdy Evropská unie znovu otevřela kandidátské rozhovory s Ankarou?
Redukce politického vlivu armády je jeden z hlavních důvodů, proč turecká administrativa už řadu let usiluje o členství v Unii. Upozadění generálů se tak stalo motivem a do jisté míry i výsledkem tureckých vztahů s EU. Jejich roli se však podařilo potlačit pouze částečně, což je skutečnost, kterou by právě hlubší integrace Turecka do evropských struktur mohla změnit.
Ze strany Recepa Tayyipa Erdogana v poslední době zaznělo hned několik výpadů proti Izraeli. Jak je hodnotíte?
Jak Erdogan již několikrát zdůraznil, hlavní prioritu pro něho představuje palestinská otázka. V průběhu jeho mandátu můžeme ve vztahu k Izraeli pozorovat klesající toleranci, která se projevila zejména ve druhém volebním období po roce 2007. Erdogan byl ve svých premiérských začátcích dialogu s Jeruzalémem velmi otevřený, ale později se přiklonil k názoru, že zatímco Izrael Turecko potřebuje, naopak to neplatí. V současnosti převládá hledisko, že by Ankara mela vztahy s Jeruzalémem upozadit, aby si získala přízeň Arabů na Středním východě.
Jak tedy vidíte budoucnost turecko-izraelských vztahů?
V současnosti se nacházíme v jejich historicky nejhorším bodě, kdy jsou vzájemné výpady na denním pořádku. Tedy za předpokladu, že nedojde k izraelsko-iránské válce, která by je bez ohledu na stranu iniciátora konfliktu posunula za kritickou hranici. Vidění regionální situace je z perspektiv obou států velmi odlišné. Turecko se profiluje jako přítel Iránu a zastánce Palestinců, což Izrael nemůže tolerovat. Ankara a Jeruzalém se tedy rozcházejí v otázkách, které jsou pro obě strany zásadní a podle mě tak v současnosti neexistuje mechanismus, který by to mohl v dohledné době změnit. Obávám se proto, že vyhlídky jsou spíše pesimistické.
Autor: Hana Chuka, Euroskop