Cameron se příliš stydí za svůj původ

Daniel Kaiser, Lidové noviny, 7. května 2010

tvrdí britský novinář Daniel Johnson. Rodokmen prý šéfovi konzervativců brání hlásat hodnoty, na nichž stojí úspěch jedince. Britští voliči včera rozhodovali o tom, jestli zemi, která má větší deficit než Řecko, po třinácti letech v opozici opět povládnou konzervativci. Šéf intelektuálního měsíčníku Standpoint Daniel Johnson v rozhovoru pro Lidové noviny bilancuje, co všechno byl šéf konzervativců David Cameron ochoten pro výhru obětovat.

* LN Třikrát za sebou vládli labouristé, a přesto konzervativci před zítřejšími volbami (rozhovor se konal ve středu – pozn. red.) nemají vítězství v kapse. Není už to samo o sobě neúspěch?

Neřekl bych. Ať si o Davidu Cameronovi myslíte, co chcete, musíte mu přiznat, že za čtyři roky, po které stojí v čele toryů, odvedl hodně práce. Všechny ty troje prohrané volby, které jste zmínil, předtím konzervativci prohráli naprosto nevídaným způsobem. Takže pokud teď dostanou nejvíc hlasů v absolutních číslech, znamená to velký krok kupředu – a to i kdyby to nestačilo na absolutní většinu. Strašný výsledek by pro ně byl, kdyby opět skončili druzí, to by mohlo vést až k zániku Konzervativní strany. Ale to se podle všeho nestane.

* LN Jaký druh konzervatismu vlastně David Cameron představuje?

On sám si říká liberální konzervativec, což je ovšem protimluv. Cameron se ten protimluv snaží překlenout, říká, že v ekonomických záležitostech konzervativci byli vždycky na správné straně, to jest pro trh, že se jen trochu zasekli ve společenských a morálních záležitostech. Čili on se pokouší předefinovat Konzervativní stranu na stranu společensky liberální a kulturně pokrokovou a odstřihnout ji od její thatcherovské éry.

Převezme vládu v Británii sociálně citlivý konzervativec? Na snímku Cameron s českým premiérem Mirkem Topolánkem 13. června 2007 v Londýně. Foto čtk

* LN Cameron často mluví o Velké společnosti. Co tím myslí?

Že by stát měl pomáhat chudým tak, že bude pomáhat různým nadacím, charitám a církevním organizacím. Je to jakási ozvěna soucitného konzervatismu, jaký v Americe před deseti lety zaváděl Bush mladší. U Bushe to vedlo k velkému růstu federálních výdajů. Chci doufat, že by si Cameron dával větší pozor.

* LN Na jaké voliče má Cameron spadeno především?

Na voliče liberálních demokratů, a dokonce i na voliče labouristů z Blairovy éry, kteří jsou zklamaní Blairovým nástupcem Gordonem Brownem. Jestli se Cameronovi tato strategie podaří, to dnes ještě nevíme, je ale zřejmé, že tím riskuje hlasy tvrdého jádra tradičních konzervativních voličů. Což jsou často příslušníci dělnické třídy, jimž Konzervativní strana po pádu Margaret Thatcherové začala připadat příliš měkká v otázkách přistěhovalectví, vymáhání práva a pořádku a také v zahraniční politice.

* LN Kolik takových lidových thatcheristů v Británii žije?

Žijí tu samozřejmě pořád, jsou jich patrně miliony, jen o nich není moc slyšet. Cameron považuje za nejdůležitější jihovýchod země s Londýnem – centrem finančního průmyslu. A fakt je, že ve hře není jen liberální establishment v hlavním městě, jak Cameronovi občas předhazují jeho kritici. Podobně je ale naladěná i většina mladé generace.

* LN Dobře, ale koho je víc, liberálních centristů, nebo tradičních thatcheristů?

Jistěže víc je tradicionalistů. Británie i nadále zůstává v podstatě konzervativní země, Londýn je matoucí výjimka. Cameron ovšem může mít pravdu v tom, že volby zpravidla rozhodují nestálí voliči, což bývají právě ti městští liberálové, o které se tak dlouho a s takovou intenzitou ucházel. A pravdu má možná i v tom, že tradiční konzervativci s malým k stejně nemají koho jiného volit. Protože jinak by museli hlasovat buď pro UKIP, což je strana s jediným bodem v programu – vystoupením z EU -, nebo Britskou národní stranu, což jsou ale fašisté.

* LN Nebo také k volbám nemusí chodit. Hodně původních voličů velkých stran už k volbám několikery volby nechodí. Nedělají to náhodou proto, že se o ně politický establishment přestal ucházet?

To je skutečné nebezpečí, mimochodem ještě víc než konzervativce ohrožuje v posledních letech Labour Party. Tentokrát by však účast přece jen mohla být vyšší. Lidé cítí, že tentokrát jde o víc než v Blairově éře, kdy jsme zažívali dlouhý hospodářsky růst a zdálo se, že to je napořád.

* LN Co vadí těm dělnickým voličům Thatcherové na dnešní podobě Konzervativní strany?

Především její mlčení o fenoménu přistěhovalectví. To je ohromné téma, ačkoliv politici se mu vyhýbají – což platí především pro konzervativce. Cameron si od svého hlavního politického poradce Steva Hiltona nechal vypracovat analýzu, ve které se píše zhruba toto: volby jsme třikrát prohráli, protože jsme byli posedlí přistěhovalectvím a Evropskou unií, normální lidé ale na to nebyli zvědaví. Myslím, že se to mezitím změnilo, hlavně přistěhovalectví je dnes mezi běžnými lidmi druhé nejdůležitější téma hned po ekonomice. Protože imigrace Británii za posledních 10, 15 let výrazně změnila.

* LN Imigrací myslíte příliv z východní a střední Evropy?

Taky, ačkoliv ta východoevropská vlna bude asi v celkovém součtu pozitivní. Východoevropané jsou tu v podstatě oblíbení, rychle se usadí a vstřebají do většinové společnosti. Potíž je pouze v tom, že těch lidí za krátkou dobu přijelo tolik. Labouristická vláda to před otevřením pracovního trhu odhadovala na řádově desítky tisíc, jenže nakonec ty počty šly do statisíců, ne-li do milionů.

* LN Co přistěhovalci z jiných částí světa?

No právě. Jedná se samozřejmě o islám, což přísně vzato nepatří pod přistěhovaleckou problematiku, to je politika integrace menšin, které už na ostrovech žijí v druhé nebo třetí generaci. Je třeba přiznat, že oproti jiným náboženským menšinám se britští muslimové v podstatě neintegrovali.

V mnoha městech vznikají čtvrtě, v nichž se vyznává jiné pojetí práva, demokracie, vůbec života. Všiml jste si debaty, jestli by se v Británii aspoň částečně nemělo zavést právo šaria? Někteří prominenti britského veřejného života, například arcibiskup z Canterbury, hlava anglikánské církve, už se nechali slyšet, že se s tím budeme muset smířit. Drtivá většina veřejnosti je ovšem proti a podobně jako v Německu, Francii nebo v Nizozemsku se z toho stává choulostivá, dosti emocionální věc.

* LN Proč se integrace muslimů schovává pod termínem přistěhovalectví?

Protože politici mají strach jakkoliv se dotknout islámu, natož islámu radikálního, který v mnoha britských mešitách jenom kvete.

* LN V roce 2005 po teroristických atentátech v londýnském metru se celá politická třída v Británii premiérem počínaje dušovala, že je načase s radikálním islámem něco dělat. Co se od té doby změnilo?

Nic – a pokud ano, tak jen k horšímu. Úřady chtěly dát prostor umírněným muslimům, lidé, které si vytipovaly, ale přitom často patřili k radikálům. A když ten první náběh nevyšel, stát se rozhodl celý problém pohřbít prostě tak, že o něm budou mlčet, podle hesla když se nebudu dívat, problém zmizí. Háček je v tom, že většina společnosti tomu vůbec nevěří a má z tohoto vývoje naopak dosti akutní obavy.

* LN Pokud ale existuje voličská poptávka, měla by se v politice za čas objevit i nabídka.

No – o takové debatě, jakou třeba ve Francii otevřel Nicolas Sarkozy o zahalování muslimek na veřejnosti, si pořád můžeme nechat jenom zdát. U nás – a kupodivu víc na pravici než na levici – panuje přesvědčení, že podobná diskuse by se vyvinula neliberálním směrem. Cameron si zjevně myslí, že pokud chce být tím liberálním konzervativcem, nesmí už ukázat prstem na nějakou menšinu a konstatovat, že ta menšina má problém a že ten problém je třeba řešit. Takže Sarkozy může, Cameron nemůže. Což je ovšem kolosální chyba, protože tohle zavírání očí nakonec dává munici fašistům. Blair to pochopil, jenže teprve když končil v úřadu. A jeho nástupce Brown se rozhodl to téma úplně pohřbít.

* LN Jak to, že se v Británii nekoná otevřená debata o islámu? Máte přece dlouhou tradici nepředpojaté svobodné rozpravy, a teď vás zastiňují Nizozemci, Francouzi nebo Němci.

Ano, skutečně, neexistuje na světě mnoho demokracií starších než ta naše. Ale zrovna nás se do velké míry zmocnila politická korektnost. Mě například na této předvolební kampani zarmoutilo, že žádná z velkých stran – tedy ani toryové – není ochotná bojovat za západní hodnoty, s nimiž přece naše civilizace stojí a padá. Pokud se tu bude normálně hlásat, že někteří lidé v Británii musí žít v jiném právním systému než my, jakkoliv asi často nedobrovolně – mám tu na mysli ženy v muslimských rodinách – tak je to katastrofa.

Multikulturalisté rozdělují společnost do různých kategorií, v nichž si bude každý žít po svém, nebo přesněji bude muset žít podle hodnot daných jeho etnickým původem. Evropa by měla být jedna velká kultura, a místo toho se z ní hrozí stát shluk malých ghett, jejichž obyvatelé už s obyvateli druhého ghetta ani nemluví. Chybí nám silný lídr typu Thatcherové nebo Churchilla, někdo, kdo by šel i do takhle nepříjemného konfliktu čelem. Ale ta debata, na kterou jste se ptal, přijde i v Británii, nemůže nepřijít.

* LN Jak to?

Předpokládám, že společnost si ji na politicích a elitách vynutí. Stačil by jeden další úspěšný teroristický útok islamistů nebo pouliční výtržnosti, jaké měli před časem v Paříži, což si samozřejmě nikdo rozumný nepřeje.

* LN Jakou roli v určování limitů toho, co je ve veřejné diskusi přijatelné a o čem už se nesmí mluvit, hraje BBC?

Samozřejmě klíčovou. Bohužel je BBC instituce prolezlá předsudky. Generální ředitel Mark Thompson například jednou veřejně přiznal, že k muslimům se v televizních debatách přistupuje jinak než ke křesťanům. To přece nejde, nemůžete brát nějaké speciální ohledy na tu či onu menšinu. S každým by se ve studiu mělo zacházet stejně. To je jen detail, který ale ukazuje, že BBC a mediální mainstream obecně podobně jako politické špičky nemá tušení, jak cítí řadový občan. Od toho se dávno odtrhli. BBC je nutno spravedlivě přiznat, že například politické strany kritizuje všechny stejně. Ovšem kritizuje je z lehce levicového pohledu.

* LN Zkusí s tím konzervativci něco dělat?

Zajímavá otázka. Toryové BBC léta kritizovali, a snad i proto se k nim BBC v této volební kampani chovala až úzkostlivě fér. Já aspoň jsem si žádné tendenčnosti vůči konzervativcům nevšiml. Prostě od BBC to není stranická tendenčnost, spíš kulturní.

* LN David Cameron už před časem proslul jako zelený konzervativec. Myslí to upřímně?

Uvidíme. Nicméně za poslední rok se v Británii prudce změnil pohled veřejnosti na zelenou agendu: jak kvůli skandálům s uniklými e-maily a chybami v klimatologických zprávách OSN, tak kvůli hospodářské recesi. Lidé se příliš bojí o svá místa, než aby si na střechu namontovávali větrné turbíny.

* LN Jako Cameron…

Ale Cameron si tu turbínu nakonec taky nepostavil! Pokud vím, stěžovali si sousedé, či co. Každopádně to od něj byl nedotažený PR trik. V hlavním stanu Konzervativní strany jsou možná i nadále přesvědčeni, že planeta se otepluje vinou lidstva, předpokládám ale, že například plány uvalit na lidi vysoké ekologické daně Cameron odloží. Bylo by to ohromně nepopulární. Phillip Blond (intelektuál a propagátor takzvaného rudého toryismu – pozn. red.), kterému Cameron jednu dobu hodně naslouchal, například navrhoval zavést daň na parkování u supermarketů. Museli se z toho rychle stáhnout, veřejnost to nepřijala.

* LN Na rozdíl od Thatcherové pochází Cameron z vyšších kruhů, od dětství měl zajištěné skvělé vzdělání a společenský status. A z historie víme, že mladá šlechta se často nudila a musela se nějak zabavit.

Jistě. Nejvyhraněnější ekoaktivista mezi konzervativci Zac Goldsmith například po svém otci podnikateli zdědil stamilionové majetky. Lidé jeho typu si mohou dovolit být velmi zelení. Je to sport bohatých mužů. A když už jste mě přivedl k úvahám, jakou roli v politice hraje původ, neodpustím si jednu obecnější poznámku: příslušníci privilegovaných vrstev často trpí pocitem viny. Mají strach ukázat barvu, aby náhodou neurazili takzvané obyčejné lidi. Margaret Thatcherová byla z prostších poměrů, a tak se nestyděla mluvit nahlas o hodnotách, které jí pomohly k úspěchu. Je zajímavé, že nejradikálnější z Cameronova úzkého kruhu, stínový ministr školství Michael Gove, je také člověk z méně privilegovaných poměrů než ostatní cameronisté – a právě Gove vymyslel odvážnou reformu školství, která by nadaným lidem usnadnila vzestup.

* LN Řada průzkumů po sobě ukazuje, že pokud by se sečetly hlasy pro labouristy a liberální demokraty, má britská společnost pravděpodobně sociálnědemokratickou většinu.

Možná ano. Dovolil bych si jen upozornit na to, že hodně lidí, kteří se v průzkumech deklarují jako voliči liberálních demokratů, nemají o jejich programu ani páru. Žijí v omylu, že liberální demokraté jako třetí síla stojí někde uprostřed mezi oběma hlavními stranami. Nebo že je to antiideologická síla. A ti lidé nevědí, že liberálové jsou za prvé nalevo od labouristů a za druhé mají nejideologičtější program ze všech.

* LN Ať už volby dopadnou tak, či onak, éra neomezené vlády Nové Labour po 13 letech končí. Jaké bude její hlavní dědictví?

Především přivedli veřejné finance k bankrotu. Zažívali jsme sice léta bezprecedentního hospodářského růstu, vláda ale skoro všechny přebytky lidem vzala a nasypala je do veřejných služeb. Na druhou stranu bych Tonymu Blairovi přičetl k dobru jeho odvážnou zahraniční politiku. I když okupační správa v Iráku se mírně řečeno nepovedla, za zahraniční politiku si zaslouží dobrou známku. Pořád lepší válčit s džihádisty v Afghánistánu než na ulicích Londýna.

Autor: Daniel Johnson