Hana Chuka, EUROSKOP, 14. května 2010
Euroskop vyzpovídal Luďka Niedermayera, bývalého viceguvernéra ČNB a současného šéfa konzultantského oddělení Delloite. Přečtěte si jeho názory na nedávno schválený řecký záchranný balík, další vývoj ekonomické krize, nebo potenciál nové evropské ekonomické strategie.
Po té, co lisabonská strategie z ekonomického hlediska selhala, začala EU koncipovat plán Evropa2020, který má starému kontinentu navrátit ztracenou konkurenceschopnost. Mezitím ale přišel řecký kolaps, který proklamované cíle nové desetiletky fakticky již předem odsoudil k neúspěchu. Není tak celý dokument mrtvý ještě před svým vstupem v platnost?
Myslím, že ne, protože právě zvýšení ekonomického výkonu a zaměstnanosti představuje cestu, která může státům pomoci vyřešit současný fiskální problém. Pokud ekonomika roste, dochází zároveň k uvolňování fiskálního napětí, ale z hlediska politické zkušenosti přichází odhodlání k reformám až teď. Jistěže by bylo optimálnější a snazší reformovat v období ekonomického vrcholu, ale nestalo se tak a jako obvykle se tak děje až v době krize, tedy pod značným tlakem. Evropa2020 představuje primárně politický dokument, ale pokud bude zároveň realistický a vytvoří na státy zdravý tlak, větší výhrady k němu nemám.
Záchranný balík, který má zabránit dalšímu rozšíření krize z Řecka, činí 720 miliard Eur. Pokud se krize dále rozšíří, které státy tato suma zachrání?
Cílem balíku je stabilizovat situaci v Řecku tak, aby se další země neposouvaly blíže k propasti. Proto chtěla Evropa přijít s částkou, která je dostatečně vysoká, aby toto odhodlání demonstrovala. Pochopitelně, zadluženost zmíněných států je natolik enormní, že už nejsou odkázány na občasné půjčky, ale dožadují se stále dalších peněz a dochází tak k situaci, kdy je každý končící úvěr znovu nahrazen půjčkou, aniž by předtím došlo ke splacení dluhu. Pak je pochopitelné, že ve scénáři, kdy se finanční sektor domluví a na pár týdnů přestane těmto vládám půjčovat, se všechny dostanou do problémů.
Nidermaeyr: „Zpřísnění pravidel pro vstup do eurozóny by nebylo spravedlivé.“ Na snímku z 15. února 2002 jmenuje prezident Václav Havel na Pražském hradě viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera na další šestileté období do bankovní rady centrální banky. Foto čtk
Kde vidíte hlavní přednosti balíčku?
Podle mého názoru je hlavní předností jeho objem, který nejenže může řešit problém Řecka, ale eventuelně i dočasně pomoci dalším ohroženým státům a vytvořit určitý systém. I kdyby se tak řecká vláda po zralé úvaze rozhodla spáchat ekonomickou sebevraždu, tzn. nepodstoupit reformní kroky, kterými bylo poskytnutí peněz podmíněno, balíček dalším ohroženým státům napoví, co mají dělat, aby se do podobné situace nedostaly.
Pomineme-li systémové výhody pomoci, výše balíčku je velmi štědrá, ale stačí to?
Už nyní se vede diskuze o tom, na kolik let Řekům pomoc vydrží, což je podle mého názoru primárně špatně. Pomoc musí řešit situaci, ve které se finanční trhy od Athén odvrátily, nebo za své půjčky požadují enormně vysoké úroky. Jestli se Řekům nepodaří obnovit důvěru trhu během několika měsíců, bude to velký problém. Pokud se ale řešení krize ukáže jako úspěšné, objem balíku zdaleka nevyčerpá, pochopitelně ani pro případnou pomoc dalším zemím. Finanční instituce mají zájem půjčovat vládám, zejména těm, které musí platit vyšší úroky a Řecku se bohužel podařilo přejít hranici, kde si finančníci řekli, že už další úvěry raději neposkytnou. Těžko ovšem soudit, do jaké míry je toto způsobeno spekulacemi na finančních trzích. Každopádně se domnívám, že objem balíčku je dostatečný.
Dalšími „čekateli“, u kterých by nedůvěra investorů mohla vyústit v prohloubení ekonomické krize a zadluženosti, jsou Španělsko a Portugalsko. Na rozdíl od Athén, kde je deficit převážně státního původu, se tyto země potýkají především se soukromým dluhem. Je z Vašeho pohledu pravděpodobné, že by pyrenejský poloostrov mohl následovat negativní příklad Řecka?
Není to vyloučené ale myslím, že tato varianta není příliš reálná; tak bychom mohli pokračovat dále a po Španělsku by mohly do potíží spadnout i země, jako je třeba ta naše. Jak už jsem zmínil, státy, které si nestojí ekonomicky dobře, jsou natolik závislé na neustálém obnovování půjček, že do problémů se může dostat prakticky každý. V téhle kalkulaci bych proto raději nepokračoval; podaří-li se stabilizovat situaci v Řecku, domnívám se, že krize pokračovat nebude. Pokud se to ale nepovede, situace bude špatná.
Když jste zmínil Českou republiku, napadá mě, zda zaplatíme za záchranu Řecka i my.
Celková destabilizace Evropy nám jistě nepomohla. V tomto případě jsme i my s eurozónou tak trochu na jedné lodi a je v našem zájmu, aby se situace vyřešila. Snad jenom úplní eurofobové si mohou myslet, že České republiky se tento problém nedotkne. Nejsme sice v eurozóně, ale v dnešní době jsou všechny evropské trhy velmi úzce provázané. I tak mám ale za to, že cena za řecký dluh v našem případě nebude příliš vysoká a rozhodně nás neohrozí.
MMF v neděli schválil pomoc Řecku. Nebylo by ale efektivnější jeho vyloučení z eurozóny, návrat k drachmě a její následná devalvace?
Návrat ke drachmě by vedl k celkovému kolapsu finančního sektoru. Otázka teoretického vystoupení z eurozóny je technicky nesmírně složitá a znamenala by jednak ohrožení celého odvětví, ale také nutnost blokace bankovních vkladů. Myslím si, že vyloučení Řecka navíc není technicky realizovatelné a nadto by nebylo velmi spravedlivé: Devalvace se nejvíce dotkne odpovědných občanů, kteří si drží úspory, zatímco dlužníci na ní vydělají. Snížení mezd oproti tomu postihne všechny bez rozdílu a rovnoměrně. Osobně považuji devalvaci za naprosto krajní ekonomické opatření, které je vhodné pouze v případě, kdy zemi potká nějaký vnější šok, který se nedá řešit jinak, než napravením konkurenceschopnosti právě devalvací. V tomto případě s ní absolutně nesouhlasím.
Může situace v Řecku zbrzdit další rozšiřování eurozóny?
Pokud by se tak stalo, bylo by to špatně, protože když se podíváme na strukturu eurozóny a na její nové členské státy, jako je Slovensko, Slovinsko, Malta, nebo Kypr, tak vidíme, že tyto země nezpůsobily žádný problém. V politické logice je jistě možné, že vstupní kritéria budou nějakým způsobem zpřísněna, ale rozhodně to nebude spravedlivé. To, co selhalo, je vládní koordinace zemí po té, co se staly členy eurozóny a nikoli hospodářství jejích potenciálních členů. Politicky to tedy možné je, ale podle mě by to bylo naprosto chybné.
Zdeněk Tůma oznámil, že příští měsíc odejde z čela ČNB, aby tak časově oddělil svůj mandát od ostatních členů bankovní rady. Jak by mohla volba nového guvernéra ovlivnit debatu o přijetí Eura v ČR?
Přijetí Eura je politická záležitost, ve které by národní banka měla hrát roli poradce, nikoli rozhodčího a já osobně doufám, že volba nástupce Zdeňka Tůmy plán přijetí společné měny nikterak neovlivní.
Autor: Hana Chuka, Euroskop