Marie Bydžovská, EUROSKOP, 18. května 2010
Zachrání stabilizační mechanismus eurozónu? Známí komentátoři se na tom neshodnou, jejich postoj je ale převážně skeptický. V souvislosti se současnou řeckou krizí se zabývají potřebou strukturálních reforem v členských státech a tím, zda krize povede k posílení hospodářské vlády v eurozóně či EU.
Nejobrazněji efekt stabilizačního systému popsal komentátor Financial Times Wolfgang Munchau. „Až se zvedne mlha, zjistíme, že kromě zářivě nového deštníku se mnoho nezměnilo, píše v komentáři z 17. května. Záchranný balíček je podle něj výsledkem úspěšné francouzské léčky. Podle španělského deníku El Pais premiér Zapatero přiznal, že v nejnapjatější chvíli Sarkozy bouchnul pěstí do stolu a hrozil vystoupením své země z eurozóny, pokud Merkelová na podmínky nepřistoupí.
Důležitější, než jak došlo ke schválení stabilizačního systému, bude jeho dopad na eurozónu. Podle Munchaua až za tři roky skončí program úvěrových garancí, budou stále přítomné faktory, které vedly k současné krizi. Zatímco řeckou krizi způsobila rozhazovačnost vlády, kořeny španělských a portugalských hospodářských problémů vycházejí z nefunkčního pracovního trhu a masivního zadlužení soukromého sektoru. Snaha ozdravit systém pomocí fiskálních úspor, aniž by byly provedeny strukturální reformy, povede pouze k nekončící recesi. A i když řecký úsporný program bude šlapat jako hodiny, nutnost restrukturalizace dluhu bude neodvratitelná, tvrdí známý ekonom.
Bez strukturálních reforem budou znamenat fiskální úspory lití vody do cedníku. Foto EK
Ve středu do diskuse vstoupila Komise s návrhem na předběžnou kontrolu národních rozpočtů a uplatňování postihů za nedodržování Paktu stability a růstu. Zatímco návrh obsahuje dobré myšlenky v oblasti rozpočtové disciplíny, úplně podle Munchaua pomíjí podporu hospodářského růstu. A krátkodobá růstová opatření nepřináší ani v současnosti připravovaná strategie Evropa 2020.
Jak usmířit Sever s Jihem?
Zásadní otázku, tedy jak snížit propast mezi evropských Severem a Jihem, Evropa neřeší. Eurozóna potřebuje růst domácí spotřeby na Severu, především v Německu a reformy pracovního trhu na Jihu, nejurgentněji ve Španělsku. Všechna potřebná opatření navíc musí být implementována do roku 2013, kdy začíná nová sedmiletá finanční perspektiva EU, tvrdí Munchau.
Také britský týdeník The Economist se domnívá, že plán pouze vykupuje čas ke strukturálním reformám a ve svém posledním vydání redakce kritizuje, že záchranný plán postrádá detaily. S komentátorem Financial Times se týdeník shoduje i na potřebě reforem pracovního trhu na Jihu a na podpoře domácích výdajů v Německu.
Z vývoje posledního týdne podle The Economist jasně vyplývá, že dojde k většímu zasahování Bruselu do národních politik. Nejistota přetrvává v tom, o jaké zasahování se bude jednat. Francouzi již dlouho bojují o hospodářskou vládu EU s rozsáhlými pravomocemi v daňové a monetární oblasti, proti čemuž mnohé členské země protestují. Naopak Němci chtějí centralizaci postavenou na pravidlech trestající rozhazovačné vlády. Evropu proto čeká ostrá politická bitva.
Neexistující rada schválila z 95% francouzský plán
Do francouzských plánů na posílení hospodářské vlády v EU a v eurozóně se na svém blogu pustil korespondent The Economist Charlemagne. „Nelze neobdivovat francouzskou vytrvalost. Ať vládne levice nebo pravice, prosazuje již mnoho let to samé: dvourychlostní Evropu a mechanismus, který by nutil ostatní členy EU zvyšovat daně a sociální výdaje, až by se vyrovnaly těm francouzským, píše. Nyní k tomu má posloužit Rada eurozóny.
Po schválení záchranného plánu prezident Sarkozy totiž proklamoval, že Rada eurozóny schválila plán, který byl z 95 % francouzský. Malý detail představuje skutečnost, že Rada eurozóny nikdy neexistovala a v zakládajících smlouvách o ní není ani zmínka.
Silnější koordinaci v eurozóně podle Charlemange podporuje 13 z jejích 16 členů. Ostatní upřednostňují hospodářskou koordinaci na úrovni sedmadvacítky, protože se obávají přílišného vlivu Francie. Posílení koordinace v eurozóně si nepřeje také Německo. Poměr středomořských členů v ní považuje za příliš vysoký. Přes všechny prohry, které Německo v posledních dnech utrpělo, tak zůstává poslední hrází před francouzským přehnaným sebevědomím, uzavírá Charlemagne.
Zajímavý je výsledek manažerského barometru v časopise Euro z 17. května. Rekordní počet dotázaných – 39,5 % nedokázal odpovědět na dotaz, zda stabilizační fond ve výši 750 miliard eur má šanci zachránit eurozónu. Téměř stejný počet (38,7 %) stabilizačnímu fondu nevěří a pouze 21,8 % manažerů se domnívá, že stabilizační fond eurozónu zachrání.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop