Quo vadis, Labour party?


Hana Chuka, EUROSKOP, 19. května 2010

Je tomu právě šestnáct let, kdy do čela britských labouristů pronikl tandem Blair – Brown, jehož éra minulý týden definitivně skončila s rezignací posledně jmenovaného. Politická dominance strany, která tehdy nabrala nový dech, byla ve své zlaté éře stejně velká, jako partajní převaha těchto dvou lídrů, která zastínila růst potenciálních nástupců. The Economist se ve svém posledním čísle zamýšlí nad novou opoziční rolí Labour party i nad tím, kdo teď stane v jejím čele.

Opoziční detox

Ačkoli je strana po Brownově odchodu v jistém smyslu osvobozena, po třinácti letech u moci je rovněž značně vyčerpána. Čeká ji nejen reflexe, ale také hledání místa v rámci nového politického uspořádání, nemluvě o vytvoření koncepce pro novou opoziční roli. Ačkoli konzervativně-liberální koalice se možná neudrží u moci po celé funkční období, do dalších voleb je ještě daleko. V čele partaje prozatím stanula její někdejší místopředsedkyně, Harriet Harmanová, která ale zavčas oznámila, že na nejvyšší stranickou funkci dlouhodobě rozhodně neaspiruje. Jak poznamenává The Economist, výběr nového předsedy bude klíčový pro další osud strany. Labouristé by proto měli následovat stejnou strategii, kterou toryové zvolili po své porážce roku 2005 – protáhnout volbu nového lídra až do konce září, kdy je plánována stranická konference.

Britain's Prime Minister Tony Blair speaks at his monthly press conference at Downing Street, London, Tuesday Dec. 12, 2006. Blair held out little hope Tuesday of engaging Iran in constructive action in the Middle East, saying the country was doing nothing positive in the region. It's not that I'm against the concept of reaching out to people, Blair told his monthly news conference. The trouble is, I look around the region at the moment and everything that Iran is doing is negative. Blair intends to visit the Middle East this month in hope of breathing life into a peace process between Israel and the Palestinians. (AP Photo/Kirsty Wigglesworth, pool)

Inteligentní, okouzlující, výřečný, značka Tony Blair. Foto AP

Hledá se nový Blair

Kdo jsou potenciální Brownovi nástupci? Alan Johnson, jediný možný kandidát ze staré gardy, sám odstoupil z boje a nabídl svou podporu Davidu Milibandovi, bývalému šéfu diplomacie, který jako první svou kandidaturu veřejně oznámil. Starší z bratrů Millibandů je ze všech uchazečů o předsednictví nejvíce podoben Blairovi – je inteligentní, okouzlující a výřečný. Podle mnohých však není dostatečně tvrdý, čemuž nahrává jeho odmítnutí utkat se s Brownem o místo prvního muže ve straně po Blairově odchodu.

Hlavním Milibandovým protivníkem bude zřejmě Ed Balls, bývalý ministr školství a pravá ruka posledního premiéra. Houževnatý a ambiciózní Balls zatím ukázal své nadání zejména při partajních vendetách, kdy po Brownovým tichým dohledem podrazil nohy mnoha spolustraníkům, což se negativně projevilo na jeho popularitě uvnitř Labour party. Podobně jako Brown navíc tíhne spíše k levému křídlu strany a je přítelem odborů. Stejnou pozici zastává i Jon Cruddas, dlouholetý „back-bencher, který by v případě zvolení nejspíše usiloval o znovupropojení strany s její tradiční základnou pracující třídy. Jak ale poznamenává The Economist, je pravděpodobnější, že Cruddas zaujme roli místopředsedy strany.

Souboj bratrů Milibandů?

Ve výčtu zajímavých kandidátů nesmíme zapomenout na Eda Milibanda, který však coby Brownův muž stojí na opačné straně barikády, než jeho bratr David. Podobně jako Balls, i druhý z Milibandů je velmi blízko poslednímu předsedovi strany, na rozdíl od Ballse má však čisté ruce a lepší vztahy s konkurenčním blairistickým táborem, respektive s jeho zbytky. Talentovaný a pohledný Miliband má tak příznivce na všech stranách partaje. Jak proto uzavírá The Economist, je velmi pravděpodobné, že nový předseda labouristů se bude jmenovat buďto Ed, nebo Miliband, nebo rovnou obojí.

Autor: Hana Chuka, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality