Hana Chuka, EUROSKOP, 3. června 2010
Jak domácí oblíbenost francouzského prezidenta klesá, počet jeho zahraničních výjezdů roste. Elysejský palác, ve snaze zachránit poslední zbytky popularity, buduje Nicolasi Sarkozymu image vskutku globálního rozměru. Zatím co se Francie připravuje na nadcházející předsednictví G20 a posléze i G8, naděje na zoufale nutné domácí reformy klesá. Týdeník The Economist se ve svém posledním čísle zamýšlí nad efektivitou Sarkozyho počínání i nad jeho důsledky pro příští prezidentskou volbu v roce 2012.
Král Nicolas
Sarkozy poprvé naplno okusil světovou pozornost v době francouzského předsednictví EU ve druhé polovině roku 2008. „Kinetický Sarko se tenkrát odebral do Moskvy, aby tam dojednal příměří mezi Ruskem a Gruzií a následně světu artikuloval evropskou odpověď na ekonomickou krizi (jak později přiznal, s „malou pomocí Gordona Browna). V očích francouzského lidu se tak naráz stal mírotvorcem i finančním zachráncem v jedné osobě a jeho popularita vyšplhala z 38 na 46 procent.
S nevyhnutelnou ztrátou evropské základny se však snížila i Sarkozyho schopnost prosazovat se, což bezprostředně ilustroval jeho zoufalý pokus svolat pařížskou mírovou konferenci o Středním východě. Rovněž bez ohlasu zůstala i jeho vize Středozemní unie a stejně jako v případě mírové konference, i toto se projevilo poklesem popularity. Jak konstatuje The Economist, čím více se prezident angažuje na domácí půdě, tím více nespokojenosti jeho působení vyvolává a učitelé, studenti, řidiči vlaků i úředníci tak postupně mašírují ulicemi ve stávkové pohotovosti.
Zachránce peloponéského poloostrova – bez legrace. Foto AP
Umění diplomacie
Jedno však francouzskému prezidentovi upřít nelze; totiž umění, jak diplomatický úspěch přetavit v osobní triumf. To ostatně demonstroval na nedávném EU summitu v Bruselu, na kterém přirozeně dominovala krize eurozóny. Jak neopomněl zdůraznit, plných „95 procent textu o způsobu vyplacení zkrachovalého Řecka „pocházelo z Francie. Jak se dalo čekat, tuto skutečnost zaznamenala všechna tamní média, nejznatelněji pak konzervativní deník Le Figaro, který beze špetky ironie vykreslil Sarkozyho jako „zachránce peloponéského poloostrova.
Naštěstí pro prezidenta, další příležitosti pro zviditelnění na sebe nenechají dlouho čekat. Francii v listopadu čeká předsednictví G20, ke kterému se v roce 2011 přidá i G8. Ačkoli rotace prezidentství těchto neformálních globálních skupin většinou projdou relativně bez povšimnutí a málokdo kupříkladu tuší, že Francie přebírá „G dvacítku po Jižní Koreji, pro Sarkozyho se jedná o další potvrzení jeho globálního postavení. Aby nezůstalo jen u vnější okrasy, zavázal se prezident postavit další „Bretton Woods a vytvořit tak nový finanční řád. Nadto Sarkozy doufá, že „jeho skupina zvýší svou diplomatickou iniciativu a stane se jedním z vyjednavačů v otázce iránských jaderných ambicí.
Prezidentské entrée
Jak prezidentova zahraniční hyperaktivita roste, perspektiva domácí ekonomické reformy se posouvá stále více do nedohledna. Zatímco zbytek Evropy si utahuje opasky a seškrtává deficit, Francie se jako jediná velká země dosud neodhodlala k žádnému opatření. Přitom předpokládaný rozpočtový schodek na rok 2010 činí 8 procent, tedy podstatně blíže k řeckému (9,3 procenta), než německému modelu (5 procent). Vláda se sice zavázala k penzijní reformě, která by měla zvednout důchodový věk ze současných šedesáti let, ale jak poznamenává The Economist, žádná další hospodářská reforma není v plánu do doby, než Sarkozymu skončí první mandát, tedy 2012.
Právě druhé prezidentské volby, respektive Sarkozyho hlavní potenciální rival, socialista Dominique Strauss-Khan, představují hlavní důvod prezidentovi cestovní obsese. Hlavní Sarkův konkurent je totiž zároveň šéfem Mezinárodního měnového fondu a v současnosti tak objíždí svět ve snaze vyřešit krizi eurozóny. Průzkumy ukazují, že Strauss-Khan má mnohem větší šanci na vítězství, než současná opoziční vůdkyně, Martine Aubry. Jak jízlivě uzavírá The Economist, v kontrastu s Aubry je Sarkozyho globální role evidentní, tváří v tvář šéfovi MMF už podstatně méně.
Autor: Hana Chuka, Euroskop