Marie Bydžovská, EUROSKOP, 11. června 2010
Kancléřka Merkelová zrušila na poslední chvíli „z termínových důvodů“ pondělní schůzku s prezidentem Sarkozym, na které měly sladit strategii pro jednání Evropské rady 17. června. Výrazně tím přispěla ke spekulacím o narůstajících rozporech mezi hlavními tahouny evropské integrace.
Schůzka ke sladění návrhů na koordinaci hospodářské a rozpočtové politiky uvnitř EU a po ní následující tisková konference měly ukázat, jak dobře funguje tradiční německo-francouzský motor evropské integrace. Zrušení schůzky pravděpodobně vyvolala obava, že Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy by nenašli shodu při řešení ekonomických problémů EU, čímž by zneklidnili finanční trhy. Podaří se ale do příštího pondělí, na kdy byla schůzka přesunuta, najít mezi dvěmi hlavními evropskými hráči konsensus?
Spory začaly u Řecka
Rozpory mezi Francií a Německem se nejvíce vyjevily při řešení rozpočtové krize v Řecku a Eurozóně. Merkelová nejdříve odmítala rychlé půjčky zadluženému státu a následně prosadila, že se na pomoci Athénám bude podílet Mezinárodní měnový fond. Vysloužila si proto přezdívky jako „Madam Ne nebo „nová Margaret Thatcherová.
Poslyš, Nicolasi, neštvi mě! Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy v Berlíně 10. května 2010. Foto AP
Podobně skeptické bylo Německo i při přípravě záchranného plánu eurozóny ve výši 750 miliard eur. Sarkozy podle španělského deníku El Pais údajně v nejnapjatější chvíli bouchnul pěstí do stolu a hrozil vystoupením své země z eurozóny, pokud Merkelová na podmínky nepřistoupí. A po schválení záchranného plánu prezident Sarkozy proklamoval, že Rada eurozóny schválila plán, který byl z 95 % francouzský. Malý detail představuje skutečnost, že o Radě eurozóny není v zakládajících smlouvách ani zmínka a formálně nikdy neexistovala.
Sarkozy bojuje o hospodářskou vládu eurozóny
Vytvoření Rady eurozóny je zatím pouze Sarkozyho snem. Podle francouzského přání by šéfové států eurozóny řídily hospodářské záležitosti Evropy a k ruce by měli stálý sekretariát. Protože ministři financí by se scházeli pouze v určitých časových intervalech, stálý sekretariát by mohl získat významný vliv na evropskou ekonomickou vládu.
Do francouzských plánů na posílení hospodářské vlády v EU se na svém blogu pustil komentátor The Economist Charlemagne. „Nelze neobdivovat francouzskou vytrvalost. Ať vládne levice nebo pravice, prosazuje již mnoho let to samé: dvourychlostní Evropu a mechanismus, který by nutil ostatní členy EU zvyšovat daně a sociální výdaje, až by se vyrovnaly těm francouzským. Nyní k tomu má posloužit Rada eurozóny.
Silnější koordinaci v eurozóně podle Charlemange podporuje 13 z jejích 16 členů. Ostatní upřednostňují hospodářskou koordinaci na úrovni sedmadvacítky, protože se obávají přílišného vlivu Francie. Německo si podle britského komentátora nepřeje posílení koordinace v eurozóně, protože poměr středomořských členů v ní považuje za příliš vysoký. Z rozhodování by totiž byly vyloučeny liberálnější státy jako Velká Británie, skandinávské státy, Dánsko, Polsko nebo Česká republika.
Německo tlačí na zpřísnění rozpočtové disciplíny
Oproti Francii, která chce hospodářskou vládu EU s rozsáhlými pravomocemi v daňové a monetární oblasti, prosazují Němci centralizaci postavenou na pravidlech trestající rozhazovačné vlády.
Pro expertní skupinu, která pod vedením Hermanna van Rompuye připravuje nová pravidla evropské hospodářské politiky, připravilo Německo devítibodový plán na zpřísnění fiskální disciplíny. Podle něho by „rozpočtoví hříšníci mohli přijít o dotace z evropských fondů nebo by jim bylo na rok pozastaveno hlasovací právo v Radě ministrů. Jako extrémní řešení Německo navrhlo insolvenční proceduru pro případ státního bankrotu. Členské státy by rovněž měly přijmout obdobu „dluhových brzd zabudovaných v německé ústavě.
I když se ministři financí EU shodli na nutnosti zpřísnit rozpočtovou disciplínu, německé návrhy se setkaly s výrazným odporem. A plán Německa na posílení pravidel stability pomocí změny Smluv nejdříve odmítl Hermann van Rompuy a následně jej označil za naivní předseda Komise José Barroso.
Jedná ECB na politickou objednávku?
Spolu se schválením záchranného plánu rozhodla eurozóna i o zahájení nákupu státních dluhopisů Evropskou centrální bankou (ECB), kterému se banka dlouho bránila. Tím začala pouštět do oběhu další peníze a dostala se do podezření, že ztratila svou nezávislost a jedná na politickou objednávku.
Proti nákupu státních dluhopisů se postavilo Německo. Člen rady ECB a prezident německé Bundesbanky Axel Weber vyzval ke stanovení jasného limitu na tyto nákupy a dodal, že mimořádné kroky ke zmírnění dluhové krize jsou rizikem pro cenovou stabilitu, jejíž udržování je základním cílem ECB.
V německých médií po té v červnu vyvolaly skandál zprávy, že se francouzské banky zbavovaly velkých balíků řeckých dluhopisů prodejem Evropské centrální bance. Francouzské banky v rámci eurozóny drží vůbec nejvíce řeckých dluhopisů – v ceně mnoha desítek miliard eur. Tvrzení se sice neopírala o žádné pádné důkazy, ovšem nenašla se ani žádná pádná fakta, která by je vyvrátila.
A co na to zbytek Evropy?
Přinejmenším v otázkách ekonomické integrace stojí Evropa na křižovatce. Buď nechá padnout projekt měnové unie, nebo bude muset začít jasně jednat. Výrazným indikátorem o dalším směřování EU bude výsledek Evropské rady, která se uskuteční 17. června. Zda se prosadí francouzský nebo německý přístup není jisté.
Francouzské představy o hospodářské vládě eurozóny nalezly podporu u důležitých představitelů EU. Podporuje je předseda Evropské rady Hermann van Rompuy, šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet a celá řada europoslanců. Na druhé straně kancléřka Merkelová je nyní ve složité vnitropolitické situaci. Její popularita klesla na rekordní úroveň a její vládní koalice je zmítána mnoha spory. Musí proto vynaložit úsilí na udržení své pozice v Německu, což jí ubírá kapacitu na boj o podobu evropské hospodářské vlády.
A co rozkol mezi Francií a Německem znamená pro zbytek Evropy? Budou oba hlavní tahouni nuceni najít si nové spojence a vést mezi sebou boj o podobu evropské integrace? Nebo jako ve většině případů poslepují z různých návrhů kompromis přijatelný pro obě strany?
Možná, že se najde větší prostor pro další hráče na evropském hřišti. V kanálem La Manche izolované Británii sice ve volbách zvítězili euroskeptičtí Toryové, ale koalici utvořili s proevropskými Liberálními demokraty. I nové členské státy dohromady tvoří silný blok a pokud potáhnou za jeden provaz, mohou v Evropě své ideje prosadit.
Problémem konceptu evropské hospodářské vlády ale není pouze rozpor mezi Francií a Německem o její podobě. Potíž je i ve vágnosti samotného termínu, pod kterým si každý představuje něco jiného. Charlemagne upozorňuje, že na jeho dotaz, co pojem evropská hospodářská vláda znamená, nedokázal žádný z jím dotázaných vysokých úředníků evropských států jasně odpovědět.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop