15.06.2010
čtk
Většina členských států Evropské unie chce přijmout další sankce vůči Íránu, který západní země podezírají z vývoje jaderných zbraní. Podle drtivé části unijních ministrů zahraničí sankce, které minulý týden schválila OSN, nestačí. Novinářům to včera v Lucemburku řekl český ministr zahraničí Jan Kohout.
EU zatím přesný seznam sankcí nemá a teprve jej připraví. Mezi nimi by nicméně mělo být například embargo na vývoz technologií pro těžbu ropy a zemního plynu do Íránu či omezení finančních toků do a z íránských bank.
Naprostá většina zemí je proto, aby poté, co byla přijata rezoluce OSN, Evropská unie přijala svá vlastní autonomní opatření a sankce. Vzhledem k tomu, že jsme se na ně delší dobu připravovali, tak jsou jasné názory na to, která by to měla být, doplnil Kohout.
Sankce OSN, které mají zabránit íránské vládě pokračovat ve vývoji jaderného programu, rozšiřují mimo jiné o 40 firem okruh společností, jejichž aktiva by měla být zmrazena kvůli podezření, že pomáhají rozvíjet íránský jaderný program. Rezoluce také rozšiřuje zbrojní embargo vůči Íránu a vyzývá státy OSN, aby neposkytovaly palivo nebo přístavní služby plavidlům, jež přepravují zakázaný náklad do islámské republiky.
V EU jsou i odpůrci dalších sankcí
Názor EU na sankce nicméně není úplně jednotný. Navzdory většinovému mínění existují země, které by se spokojily se sankcemi připravenými na půdě Organizace spojených národů. Jejich názor je však výrazně menšinový a konečné rozhodnutí unie nejspíš nebudou mít sílu ovlivnit.
Mezi odpůrce zvláštních sankcí EU patří mimo jiné Švédové. Nikdo přeci nevěří tomu, že sankce vyřeší íránský problém, řekl novinářům švédský ministr zahraničí Carl Bildt. Jeho názor ale není ojedinělý.
Je to smutné, ale je to tak, uvedl Fred Bergsten, ekonom, který za amerického prezidenta Jamese Cartera působil na ministerstvu financí a nyní je ředitelem Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku. Svůj názor opírá o rozsáhlou studii, kterou institut vypracoval a ze které vyplývá, že sankce jen zřídka mají vliv na chování jednotlivých států. Jediným účelem sankcí podle Bergstena je, aby země, které nechtějí bojovat, měly pocit, že něco dělají.
Jak účinné jsou sankce?
Většina členských států EU a USA však taková tvrzení odmítají. Podle Bílého domu sankce byly účinné například v případě Jižní Afriky, kterou donutily opustit apartheid, a Libye, jež se kvůli nim vzdala snahy o získání zbraní hromadného ničení. Podle Bergstena ale změna chování těchto zemí nebyla výsledkem sankcí, ale vnitřního politického vývoje. Sankcemi lze docílit menších úprav politiky, změn programů s vysokou prioritou ale ne, jak ukazuje historická zkušenost, míní ekonom.
Írán si z přijatých sankcí zatím velkou hlavu nedělá. Tyto rezoluce nemají žádný význam, řekl krátce po rozhodnutí OSN íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Jsou jako použitý kapesník, který je třeba hodit do popelnice, dodal.
Autor: Euroskop
