Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2010

02.07.2010
Euroskop

Rada schválila posílenou spolupráci v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem

Rada schválila posílenou spolupráci v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem

Návrh nařízení Rady (EU), kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (KOM(2010)105)

Rada se ve spolupráci s Komisí 4. 6. 2010 shodla na tom, že v oblasti justice a vnitra bude vůbec poprvé v historii EU použit mechanismus tzv. posílené spolupráce. Konkrétní oblastí, v níž má být mechanismus použit, je usnadnění rozvodové procedury manželů různých národností.

Pozadí

Mechanismus zesílené spolupráce umožnila Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 5. 1999. Podle jejího čl. 11 bylo možné, aby se skupina zemí rozhodla, že se zúčastní určité nové integrační aktivity, která ovšem nesměla být v rozporu se stávajícími politikami a principy EU. Státy, které se k aktivitě připojit nechtěly, se mohly rozhodnout, že zůstanou stranou; dokonce mohly tuto aktivitu zablokovat z důležitých důvodů své národní politiky.

Smlouva z Nice, která vstoupila v platnost 1. 2. 2003, dodala ke stávajícím podmínkám umožňujícím posílenou spolupráci některé další, např. podmínku, že nová aktivita nesmí vytvářet překážky či diskriminaci v oblasti obchodu mezi členskými státy a nesmí narušovat volnou soutěž. Minimální počet členských států, které se mohou účastnit posílené spolupráce, byl stanoven na 8. Ke schválení posílené spolupráce je potřeba kvalifikované většiny v Radě, která rozhoduje na návrh Komise. U oblastí, v nichž má EP spolurozhodovací pravomoc, musí vyslovit souhlas i EP.

Lisabonská smlouva mimo jiné navýšila minimální počet účastníků posílené spolupráce na 9. Členské státy podávají žádost o posílenou spolupráci Komisi, která se může rozhodnout, zda návrh na její zahájení podá, či ne.

Navzdory tomu, že posílená spolupráce je již několik let primárním právem umožněna, v praxi k jejímu využití dosud nedošlo. Případ návrhu legislativy týkající se rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky je tak případem prvním.

Klíčové body

Zájem o spolupráci v této oblasti rodinného práva prozatím vyjádřilo 14 členských zemí, posílená spolupráce je ale mechanismus otevřený, takže se mohou připojit i další.

Otázka harmonizace v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem dosud nebyla mezi členskými státy konsensuální. (Lisabonská smlouva ponechala v oblasti rodinného práva tzv. zvláštní legislativní postup, pro schválení legislativy je tedy nutná jednomyslnost členských států a EP má pouze konzultační pravomoc.) Původní návrh z roku 2006 byl zablokován. 9 členských států, k nimž se následně připojilo dalších 5, se poté obrátilo na Komisi s žádostí o povolení posílené spolupráce. Použití tohoto mechanismu má umožnit přijmout návrh navzdory přetrvávajícímu nesouhlasu některých členů. Příslušná legislativa ale nebude součástí společného práva (acquis communautaire) a bude závazná pouze pro státy, které se k posílené spolupráci připojily.

Nová legislativa by měla umožnit, aby se dvojice žádající o rozvod či rozluku sama rozhodla, jaké právo (právní řád které země) má být v jejím případě použito. Týkat se má dvojic odlišné národnosti, dvojic, které žijí odděleně v různých zemích či dvojic žijících spolu v jiné než mateřské zemi.

Předpokládaný další vývoj

Poté, co Rada kvalifikovanou většinou schválila zahájení posílené spolupráce, prozatím mezi 14 členskými státy, bylo možné schválit příslušný návrh nařízení, které se týká usnadnění rozvodové procedury manželů různých národností. Aby byl návrh schválen, musí státy účastnící se posílené spolupráce hlasovat jednomyslně.

EP již 16. 6. 2010 potvrdil rámcové rozhodnutí Rady o ustanovení posílené spolupráce v otázkách práva aplikovatelného v případě rozvodu či právní odluky přijetím doporučení v podobě zprávy Tadeusze Zwiefky (Polsko, EPP).

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality